Tyrkysová země II - kapitola 1. - Před odletem
Já se nakazila loni od svého „pseudobratránka“, který tímto postižením trpí již nějaký ten rok. Díky tomu mě postihla rovnou těžší forma cestovatelství. Moje první cesta vedle do Iránu a já se zamilovala. Při odjezdu domů jsem sama sobě slíbila, že se do svojí Tyrkysové země vrátím a to co nejdřív, jak to půjde (rozumějte, až na to našetřím).
Ze začátku to sice vypadalo, že rok 2010 zůstane jen ve fázi snění a plánování, ale nakonec se podařilo. O dovolenou žádám se značným předstihem, abych měla případně dost času na možné změny, letenky rezervuji snad na třikrát, hotel prozatím neřeším.
Finální odlet padne na 11.12. v 18:30 z Ruzyně a návrat 27.12. ve 3:40 z Teheránu. Ano, znamená to opětovné trávení Vánoc mimo kruh rodiny. A přestože loni jsem jela naprosto bez plánů, letos jsem si poctivě sedla nad Lonely Planet a společně s kalendářem vymýšlela trasu.
První čára přes rozpočet byla opět Ashura. Zrady netuše, že se jedná o pohyblivý svátek, jsem si letos plánovala, jak se jí zdařile vyhnu, protože v den jejího slavení jednoduše budu sedět v letadle. A ono ne, letos totiž připadla už na 16. 12., takže zase hezky doprostřed mého pobytu.
První plán tedy můžu rovnou zahodit, protože by to znamenalo, že se opět nedostanu na Persepolis, což jednou je to pochopitelné a omluvitelné, ale znova? A protože jsem se loni nedostala k Perskému zálivu, letos si tam naplánuji cesty hned dvě. Na jihu v Bandar Abbásu a kousek od Shirázu v Busheru. A do Shirázu zpět jen kvůli Persepoli. Esfahán mě nezaujal, byť je to prý polovina světa. Pokud ano, tak rozhodně ne ta hezká, takže tam ne. Zato můj milovaný Yazd dostane vyhrazený nejdelší čas a i Ashuru se rozhodnu trávit tam.
Večer před odletem si ještě dám sraz s Tomášem, který mě ujistí, že v Bandar Abbásu nic není a říkat, že jedu do Busheru kvůli jadernému zařízení, není ten nejlepší nápad. (Jako kdyby mě něco takového vůbec napadlo...)
„A nezapomeň, že tam bude počasí jako tady.“
Jo, jo, chlapče, to si loni tvrdil taky a já tam pak 14 dní umírala horkem. Ale pár dobrých rad si poslechnu, takže ještě proběhne finální úprava plánů a jedu si domů zabalit svojí hromádku oblečení, spacák a deku.
A protože doma není co po psu hodit, jedu ještě ulovit něco malého k večeři. A v rámci antistresové taktiky dokoukat pár dílů HIMYM a popovídat si se svou drahou polovičkou. Dopadne to tak, že jdu spát v nechutnou noční dobu, takže dobrá rada, vyspi se, dokud to jde, nebyla uposlechnuta.
Ráno vstávám na budík v 9, posnídám rýžový nákyp a kakao a říkám si, že za předpokladu, že mě teď čeká 14ti denní rýžová dieta, jsem možná za poslední 3 dny mohla sníst té rýže o něco míň. Holt pozdě Bycha honit, že...
Ráno dobaluji, doufám, že mám všecko. Nesnáším balení, kdo to uděláte příští rok za mě?
Poté se vydávám pro pohotovostní zásoby primárně určené k letištní konzumaci. Opět spočívají ve formě dvou perníků a hroznového cukru. A pro jistotu k tomu přidám i něco k obědu. Během doby, co se budou péct brambory a smažit file, se pokusím o něco, co by se (vzhledem k době uskutečnění) dalo nazvat předvánočním úklidem.
Po jídle už plánuji jen sprchu a odjezd na letiště. Jenomže zrada. Moje spolubydlící mi zcela neomylně zabere koupelnu. A vzhledem k jejím zvykům, to vypadá na dlouho. A sakra. Už se smiřuji s tím, že pojedu letos jako dobytek, když konečně vyklidí pole.
Hurá. Rychlosprcha, naházet na sebe volný oblečení (pod sukní tlusté punčochy po babičce), naložit krosnu na záda, do ruky malý batoh (nechápu, proč většině lidí ten 30 litrový Deuter nepřijde jako MALÝ batoh?) a šup na bus. Nebýt sobota, tak mi jede 225 hned od domu, takhle budu muset dvakrát přestupovat. 100 ze Zličína je neuvěřitelně plná, ale i tak ulovím dobré místo na to, abych si nemusela batohy pokládat do toho sajrajtu, co je na zemi.
Najíždíme na dálnici a za chvíli jsme na terminálu 2. Ano, tentorkát jsem tam jela záměrně, v domnění, že z tama to bude blíž do Billy a ono prdlajs, pěkně jsem se s těma báglama prošla. A to jen proto, že jsem si doma zapomněla pití a přece za něj nedám letištní přirážku, když ještě minimálně hodinu budu čekat, než otevřou přepážky na odbavení
Mám vodu, mám jelení lůj, který by se v tom suchém vzduchu mohl hodit a přemisťuji se na Terminál 1. Tam shazuji batohy a započínám čekání. V zájmu nezdechnutí nudou chodím sem a tam po hale. To ne že by to bylo zábavné, ale je to činnost...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.
Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.
Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.
Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.
Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.
Klára Kutačová
Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...
... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Koalici rozdělují výše daňové slevy na poplatníka i výpověď bez udání důvodu
Rozpory ve vládní koalici u zásadních věcí přibývají s blížícími se volbami, ale i kvůli tomu, že...
Británie uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, oznámil premiér
Britská vláda uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, uvedl v úterý britský premiér Rishi Sunak...
Herečky ze Zlaté labutě vydražily rekvizity ze seriálu pro děti z dětských domovů
Seriál Zlatá labuť se blíží do finále, a proto TV Nova uspořádala v sobotu charitativní akci v Art...
Hrozí nový Černobyl. Centrum Střední Asie mohou zamořit radioaktivní kaly
Nestabilní odkaliště vzniklá v Kyrgyzstánu po těžbě uranové rudy v dobách Sovětského svazu hrozí...
Prodej bytu 3+1 v Pardubicích, ul. Arnošta z Pardubic
Arnošta z Pardubic, Pardubice - Zelené Předměstí
3 999 000 Kč
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa