Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Tyrkysová země II - (18.) - Dvojí duha

Jaká je to nádhera, když si kapky vody povídají se Sluníčkem na řece Zayendeh a nejen o tom...

Spím, sladce spím až téměř do zazvonění budíku. V 7:30 lezu z pelechu, balit není moc co, takže to jde velmi rychle.Obleču se a jdu zaplatit a zároveň se domluvit, zda si můžu nechat batohy v Luggage room. Mohu, ovšem ani to, že tomu dali honosný název a velkou ceduli na nástěnce, nic nemění na faktu, že to je stále stejný přístěnek pod schody, jako minule.

Jdu ven. Raní procházka kolem mostů s probouzejícím se sluníčkem by mohla být fajn. A potom to vezmu na náměstí obejít ještě další obchody ve snaze najít černou mističku pro Toma a nakoupit pár tištěných deček.

Jdu ulicí v jejímž středu je park (přerušený hloubením metra) až ke mně již notoricky známému mostu. Rozhlížím se po místě, kde se loni shromažďovali demonstrující. Jo, jo, teď je tu celkem prázdno. KFC. Dívám se znova, protože jsem měla pocit, že na té restauraci byl nápis KFC. A on tam skutečně je. Boha, já snad budu zvracet.

Radši prchám dál, po levém břehu až dozadu k mostu, co má údajně vypadat jako orel. Další novinka, kterou potkám, je dětské hřiště ve tvaru lodě. U téměř vyschlé řeky to vypadá poněkud paradoxně. Ale možná i trochu optimisticky, to se musí nechat.

Ale co se nezměnilo, to jsou zvyky oněch dvou pánů, jež jsem tu loni potkala sedící na zídce s čajem. Tentokrát tu byl jen jeden a vyhlížel druhého. Konvici s čajem a dvěma hrnky nachystanou, cukr v mističce, dva plátky karamelu. V tu chvíli mě zamrzelo, že jsem jim nepřivezla jejich fotku, ale kdo mohl tušit, že tu budou znova? Příští rok tu fotku beru s sebou. A jen kvůli nim do tohohle města přijedu!

 

 

Přejdu most a po druhém břehu se vracím zpět. Tentokrát jdu ve stínu, tak je drobet chladno, ale ne nepříjemné. A na jednom vodotrysku uprostřed koryta se lámou sluneční paprsky a vytvářejí duhu, která se pak odráží ve vodní hladině. V tuhle chvíli jsem ochotná přiznat Esfahánu, že se tu krásné věci najdou. Stojím tam, dívám se do proudu vody a obdivuji každou kapku, na které se odráží sluneční paprsky do téhle barevné nádhery.

S mnohem lepší náladou se vrátím k prvnímu mostu a neznámými zadními uličkami (ne loňskou naučenou cestou) dojdu k náměstí, kde se vrhnu rovnou do obchodů. Zopakuji si alespoň to minimum smlouvacích pouček, co si pamatuji od Toma a jdu vyjednávat.

„Kolik stojí tohle?“ ukážu na věc, která mě absolutně nezajmá, neb jsem poučena, že se nikdy nemám ptát napřed na něco, co vážně chci. Cena nadsazena neskutečně. Tak to ne, toto. Co tohle? Ovšem nedaří se nedaří. Z počátku. S postupem času zřejmě získávám cvik, takže jeden náramek bych ukecala z 22 dolarů na 6. (A to za mnou i běžel, že za 6 je můj.) Ovšem já sháněla tyrkysový, ne růžový!

Do hotelu se vracím se zastávkou v potravinách, kde zakoupím „chocolate cake, cherry juice and some cookies“ k pozdní snídani, jež se uskuteční na autobusovém nádraží. Vyzvedávám si batohy z kamrlíku, eh, chci samozřejmě říct z luggage room, loučím se s majiteli hotelu a hned dostanu několik vizitek, ať prý jim dělám reklamu. A tak proč ne, třeba to v Yazdu někomu udám. A teď ještě jestli mi poradí, jak na terminál. Prý autobusem, jen se pak zjistí, že to mysleli druhý terminál, než na který já potřebuji. Na tenhle je asi jistější a rychlejší jet taxíkem, protože autobus tam jede 45 minut. To bych sice ještě asi stíhala, ale tak tak a riskovat nechci. Takže taxík. Kde jej chytit? Dojdu ke křižovatce, že tam by to mohlo být nejstrategičtější. Poptám se policistů, kam si mám stoupnout, abych odchytla auta na správný směr.

„Stoupni si sem a vydrž.“ Vrhá se policista do silnice a už mi staví auto a dohaduje cenu.

S pomocí příslušníků se skládám na zadní sedadlo i s batohy, děkuji, loučím se, odjíždím. Jako vždycky. Jen občas je to loučení jednodušší a někdy těžší.

Na terminálu mám hodinu do odjezdu, opět jsem trochu zbytečně plašila, u mě nic nového. Sedám si na schody, hezky na sluníčko, dopisuji zážitky a k tomu se rozhodnu posnídat. Nebo poobědvat, vzhledem k tomu, že je skoro poledne. Přede mnou stojí pár autobusů, stevardi nahánějí poslední chybějící cestující, aby někomu neujeli. Můj autobus tu ještě není, je brzo.

 

Po jídle se jdu projít po hale. Standardní výbava jsou lavičky a televize, na ozdobu nějaká ta zasklená fontánka a stejně to tu na mě nevím proč působí hrozně studeně. Radši obejdu celou budovu ve snaze najít toalety, než se zase vrátím na svoje schody s hřejícím sluníčkem.

Chvíli před půl dojede náš autobus. Krosnu dolů, batůžek nahoru. Co z těch čísel je číslo sedačky? Tohle a nebo tohle? Zkusím to první, buď to bude dobře, nebo ne. Bylo. Číslo deset, sedadlo u okna a vedle mě nikdo. Pohoda jazz. Až na to řvoucí mimino, zřejmě standardní vybavení každého dopravního prostředku. S drobným zpožděním zvedáme kotvy a vydáváme se ku Yazdu. Opět nám rozdávají krabičky se zásobami a vychlazené pitíčko. Tomu se radši vyhýbám, neb odhaduji, že na 4 hodiny trvající cestě čůrpauzy nebudou. Po dvou hodinách mi nastupuje spolucestující, která ale vystoupí ještě před Yazdem, ke kterému se pomalu ale jistě blížíme.

 

Nádraží pak objedeme snad 2x dokola, než se dostaneme až k němu. Zdá se, že silnice je tu vedena do spirály, či co. Začíná se stmívat, slunce olizuje vrcholky skal, červánky se nám rozprostírají nad hlavou a mě se zasekl foťák. Zákon schválnosti, jen co je pravda.

 

Autor: Klára Kutačová | sobota 22.1.2011 20:43 | karma článku: 15,48 | přečteno: 1064x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,80 | Přečteno: 585x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 496x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 450x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 480x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 982x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině

26. dubna 2024

Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...

Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců

26. dubna 2024

Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...

Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině

25. dubna 2024  23:07

V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...

Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie

25. dubna 2024  21:23

Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1083x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...