Tulačka pod hvězdami
Jsou tři ráno, ležím na střeše hotelu, ze které pořád ještě sálá teplo nakumulované přes den. Pavel vedle spí jak zabitej (do té míry, do které umí mrtvoly chrápat). Sleduji noční oblohu, počítám hvězdy, občas některá spadne. Beru si do ruky telefon, protože to je jediné záznamové médium, co mám zrovna u sebe a píšu si 4 přiblblý veršíky, který mě v tu chvíli napadnou, a které teď, o víc jak rok později nacházím v telefonu a díky nim se vracím do rozpálené Buchary.
Cítím vůni peřiny s obrázky skřítků a do tváře mě lechtá plyšový povlak na polštář.
Pak ale otevřu oči a jsem zpátky v Praze, kde si o hvězdný obloze můžu nechat jen zdát a ve svém pokoji, kde mi moje cesty připomínají jen fotky a mapy na zdech. Ke každé se váže tisíce vzpomínek, barev, vůní, chutí, zvuků i doteků. V každé z nich se odráží chvíle, kdy se můj život protnul, byť v porovnání s věčností jen na kraťoučký okamžik, se životem někoho jiného, někoho koho už zřejmě nikdy neuvidím, ale budu na něj vzpomínat do chvíle, než pan Alzheimer zavelí "A dost!". Hladím květ bavlny, který jsem si přivezla odněkud z pole uprostřed ničeho, pár Tatranských mateřídoušek aranžuju do měděný vázičky z Teheránu a přesýpáním písku z Aralu odměřuju čas do další cesty, jejíž start bych mohla vydláždit kamínky a mušličkami z půlky světa.
Sotva jsem se vrátila a už mě to zase táhne jinam, připadám si jako krkavčí matka pokaždé, když vidím svojí krosnu ležet jen tak v poličce a neustále jen přehazuju zpátky popruh od bederáku, který na mě vystrkuje, jako chapadlo, aby upozornila, že je pořád tady a čeká, kam jí vezmu příště. Mám sny, mám plány a mezi tím žiju svuj civilní život a často přemýšlím, jak moc by byl teď jiný, kdybych před čtyřmi lety poprvé neodletěla do neznáma, do údajně nepřátelské země, do které jsem se zamilovala. Do země, která ve mě probudila touhu cestovat, poznávat, upravovat si médiama zkreslený obraz o všem, o čem to jen bude v mých silách.
V Norsku se mě jeden pán zeptal, proč proboha cestuju. Vymýšlela jsem dlouhou a složitou odpověď. Snažila jsem se najít pádné argumenty, které bych využila i v debatách se škarohlídy, co zvládnou během pár vteřin vymyslet stovky důvodů, proč nemůžou cestovat, proč si nemůžou plnit svoje sny, proč je ode mně vrcholně nezodpovědné, že já si je plním... Ale nakonec je to vlastně uplně jednoduché. Cestuju proto, že na důchod nechci střádat peníze, ale zážitky a hlavně proto, že nechci umřít, aniž bych znovu viděla hvězdy.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.
Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.
Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.
Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.
Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.
Klára Kutačová
Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...
... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou
Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa