Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Moje cestovní "FAQ"

Ptejte se mě na co chcete a já na co chci odpovím... Aneb odpovědi na otázky, co se nejčastěji opakují před každou mojí cestou a k tomu i pár "rad do života", co dostávám od lidí. (A k nim pár těch, co mě nejvíc baví.)

Na otázku proč cestuji už jsem více méně odpověděla v jednom ze starších článků, takže tuhle lehce filosofickou otázku můžu vynechat a pustit se do těch dalších a o něco málo konkrétnějších.
 

Kde na to bereš peníze? Máš bohatý rodiče (milence, sponzora,...)

Vezmu to od konce: Ne, nemám sponzory, nemám ani bohaté milence a nepřivydělávám si na cestách prostitucí (fascinuje mě, co jsou někteří lidé schopní vymyslet, že by podle sebe soudím tebe?). Rodiče (ani zbytek rodiny) bohatí nejsou a nikdy nebyli. Ano, podporovali mě finančně, abych mohla studovat a já tak mohla šetřit každou korunu navíc z brigád, teď mám práci na hlavní úvazek a k tomu brigádu a každou korunu, kterou nedám na bydlení, jídlo, školu a věci nezbytné k životu si šetřím na cesty. Nekouřím, nepiju alkohol, neutrácím za zbytečnosti a značkové oblečení. Nakupuju v scondhandech a slevách, nosím oblečení po sestrách a kamarádkách. Někdy se mi podaří ušetřit víc, někdy míň, k Vánocům a narozeninám od rodiny dostávám buď rovnou užitečné dárky, co využiju na cestě a nebo finanční příspěvek a babička mi vždycky před odjezdem posílá i přes protesty kredit na telefon, abych se jim mohla hlásit. A v neposlední řadě cesty vybírám podle toho, kam jsou zrovna akční letenky.

To tě rodiče pustí?! (Samotnou?!)

ANO! I když přiznávám, že se jich vlastně moc neptám, spíš tak nějak oznamuju, že někam jedu.  A na to, že  radši cestuju sama už si tak nějak zvykli, nebo se tak aspoň tváří. A ano, občas i někdo z rodiny začne trochu rýpat, že tentokrát bych snad mohla vzít někho s sebou, ale nakonec stačí ujištění, že se budu pravidelně hlásit a budu na sebe opatrná (a že budu hodně fotit a psát, aby z toho taky něco měli). Dokonce už jsem se dostala tak daleko, že mamka a jedna ze sester chtějí jet se mnou do Iránu.

Ty nemáš strach?

Jasně, že mam strach! Bojim se pavouků, ohňostrojů a vody. Nemam ráda cizí lidi, vadí mi davy, nesnášim horko a mam příšernej orientační nesmysl. No a co? Přece jen kvůli tomu nebudu celej život sedět doma a říkat si, co všechno bych mohla, kdybych... A víte co? Až přestanu mít strach, tak teprve se vším přestanu, protože pak bych si přestala dávat pozor a špatně by to se mnou dopadlo.

Proč zrovna ........?

Protože byla levná letenka... ;-)

Proč nejedeš do XY jako normální člověk? Jsi normální?! (Případně oblíbenějš varianta, kdy mi lidi rovnou oznámí: "Ty nejsi normální!")

Jsem normální. Dokonce to mám i několikrát úředně potvrzené, vhledem k tomu, že jsem za posledních 5 let dělala 3 pohovory na pracovní pozice, co vyžadují i psychotesty. Vždycky jsem prošla, navíc díky magnetické rezonanci před nedávnou dobou vím, že nemám ani žádné poškození mozku. A proč necestuju někam, kam cestujou normální lidé? Jsem normální, cestuju, kam cestuju, takže cestuju tam, co normální lidi...

To ti nevadí nosit hadr na hlavě?

Nevadí mi ve chvíli, kdy je jeho nošení moje rozhodnutí. Pokud jedu do země, kde je jeho nošení povinnost, bylo moje rozhodnutí, že tam jedu a tedy jsem s tím předem smířená. A navíc mi prej sluší...

Ale nechystáš se tam vdát, že ne?

Moje oblíbená otázka, co přichází jen v případě, že se chystám od Slovenska na východ. A odpověď je jednoduchá: Jedu na dovolenou na 14 dní a skutečně se nechystám provdat za prvního člověka, co potkám po vystoupení z letadla a to, že si i po příjezdu domů posílám maily s někým, koho jsem na cestách potkala ještě neznamená, že spolu chceme strávit budoucnost (kterou mi stejně většina těch, co se takhle ptá, maluje v harému nějakýho šejka).

A co ty dvě holky?!

Ty dvě holky, kterými jsou myšlená děvčata, co byla unesena v Pakistánu, měla prostě šílenou smůlu. A ano, nemůžu vědět, že jí nebudu mít taky. Nemůžu nikomu slíbit, že se mi na cestě nic nestane. Můžu se jen postarat o to, aby veškerá rizika byla minimální. Že to občas nevyjde je bohužel vidět i na tomhle smutnym případu, ke kterýmu se ale nechci nijak víc vyjadřovat, protože o něm vim prd, ke kterýmu se dá dostat z médií.

A to si spala doma u někoho cizího? A za co? Za sex?

Ano, spala a to díky tomu že ne všichni lidé dělají věci jen proto, aby z nich něco měli, ale třeba proto, že až oni pojedou někam jinam, mají šanci narazit na dalšího takového člověka, co jim nabídne svůj gauč. A  tomu poslednímu řeknu jen to, že je vtipné, kolik lidí si myslí, že jsem šlapka.

Sama přece cestovat nemůžeš! (Ženská má být doma, ženská se o sebe nezvládne sama postarat, ...)

Můžu. A dělám to a baví mě to. A když mi pořád tolik lidí předhazuje, jak je to na východě hrozný a ženský tam nemaj žádný práva a za všechno rozhodujou chlapi, tak proč mi tolik chlapů tady u nás říká, co všechno nemůžu, jen proto, že čurám v sedě?

Neznam žádnou ženskou, co cestuje sama!

Já jich znam spoustu, potkaly jsme se na cestách... A pak třeba tahle slečna , seznamte se.

Takhle si ale nikdy nenajdeš chlapa!

To máte asi pravdu, nenajdu si chlapa, co hledá puťku ke sporáku. Ale o takovýho chlapa bych ani nestála.

Kdyby ses radši vdala, pořídila si rodinu a naučila se trochu zodpovědnosti!

Jako vážně? Je mi 25, takže už mam být dávno na mateřský? Žijeme ve středověku? Podle mě vdát se a pořídit si rodinu, když mám rok do konce školy a žádnou pořádnou praxi by byl vrchol nezodpovědnosti. (Vážně netoužim po tom, abych byla matka v domácnosti a nechávala se živit svým mužem.) Takže já se té zodpovědnosti učím právě na cestách.

Ty chceš koupit sanitku a jet s ní do Mongolska? To si jako myslíš, že to pude? Na to bys musela bejt slavná jako Trabanti, abys něco takovýho mohla.

Jo jo, Trabanti byli strašně slavný,  když jeli na první cestu... Ach jo, to že se o nich teď mluví a píše je jen díky tomu, že se nebáli udělt naprostou šílenost a ona jim vyšla. Pochybuju, že neměli v okolí nikoho, kdo by je horem dolem neodrazoval, zatímco teď z nich lidi padaj na zadek, jak jsou dobrý. Takže víte co? Svět patří těm, co se neposerou. A taky těm, co se nenechaj odradit podobnýma kecama. A já prostě v životě potřebuju mít sny, ať se okolí zdají sebevíc šílený. A občas se najdou i lidi, který řeknou, jdu do toho s tebou! A někteří k tomu nabízí i doprovodnou motorku a rogalo.

 

Ty na to máš subjektivní názor!

Ano stejně jako ty!

Autor: Klára Kutačová | neděle 3.8.2014 14:36 | karma článku: 21,15 | přečteno: 1249x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,80 | Přečteno: 585x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 496x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 450x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 480x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 982x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Podezřelé nákupy zbraní se mají hlásit už od července, schvaluje vláda

24. dubna 2024  5:25

Prodejci mají mít už od července povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Počítá s tím novela...

Nenávist vůči Ukrajincům, segregace Romů. Amnesty International kritizuje Česko

24. dubna 2024  2:28

Ukrajinští uprchlíci se loni v Česku potýkali s nenávistnými projevy a diskriminací, pokračovala...

Místo do šrotu do opravny. Směrnice EU prodlouží záruku a zakážou „kazítka“

24. dubna 2024

Premium Do budoucna by měla být oprava rozbitých a porouchaných domácích spotřebičů jednodušší. A stejně...

Ignorovat, nebo demaskovat? Německá média řeší, jak informovat o AfD

24. dubna 2024

Premium Je to teď horké téma. Německá mainstreamová média stojí před volbou, nakolik a jakým způsobem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1083x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...