Druhý den naší severské dovolené se nesl primárně ve znamení trhání kilometrů směrem na sever Švédska, abychom se co nejvíce přiblížili vysněným Lofotám...
Nad ránem se spustí šílený liják, který se sice s rozedněním uklidní, ale sluníčko se rozhodne, že co do výhřevné funkce, prozatím bude stávkovat. Vzhledem k tomu, že lůžková úprava přežila prvotní zatěžkávací zkoušku na jedničku, moc se nám z vyhřátého pelíšku nechce. Nakonec nás ale přesvědčí příjezd dalšího auta. Než vylezeme, přeskládáme věci a uvaříme čaj, už jsou tu auta dvě. Sherlock k snídani dojídá tousty a ani mě se nechce špinit nádobí, takže volím variantu instantní kaše přelité přímo v sáčku. Sice to chutná trochu kovově místo malinově, ale aspoň nemusim jít drhnout ešák. Nicméně to nikomu moc nedoporučuju.
V 10 ráno je nejvyšší čas vyrazit, dorazil totiž školní autobus plný pubertální mládeže a z aut vystupují skupinky místních hipsterů. Dnešní směr je jasný - Sundsvall, což znamená cestu přes přibližně 1/3 Švédska, pořád po E4 a za 140 km na kruháči zase rovně.
Celý den stavíme maximálně na svačiny a záchod, i když se většinou z jednoho, a nebo druhého stane nakonec delší fotopauza. Sluníčko konečně pořádně vylezlo a je až neuvěřitelné teplo, takže odkládám boty a užívám si bosochůze.
Podél silnice pak potkáváme spoustu zajímavostí a architektonických skvostů, místy bláznivou výzdobu na kruháčích, a nebo třeba celé Čínské město. Ale mě nejvíc fascinuje ta úžasná příroda. Březové háje střídají mokřady, husté lesy, zelené louky a zlatá pole, ve kterých stojí sem tam červený domeček, občas žlutý, místy bílý a zcela výjimečně modrý. A nad tím vším úžasně modrá obloha.
Sundsvall projíždíme ještě za světla a uháníme dál, ale se západem slunce vyvstane opět nutnost nalezení vhodného místa k nocování. Sherlock ukazuje na jedno pěkné parkoviště, kde už stojí dva obytňáky, ale že prý jedeme dál a v nejhorším se sem vrátíme. Opět se snaží najít něco poblíž národního parku, což se ukáže jako marný boj. Ve chvíli, kdy dojedeme na odporné parkoviště uprostřed ničeho (nebo spíš uprostřed dost temnýho lesa), začnu poměrně důrazně protestovat. Tady bych se totiž v noci neodvážila vylézt ani na záchod. A když to srovnám s tím parkovištěm, co jsme minuli, nenápadně dokopu Sherlocka, ať jedeme zpátky. Cestou si ještě udělám pár fotek, Sherlock mi téměř přejede nohu a konečně dojíždíme na nocležiště. Parkoviště se nachází před městem Ullanger na silnici E4.
Dobře jsme s tím návratem udělali. Je tu veškeré potřebné vybavení. Informační panel, stůl s lavičkami, toalety a dokonce i venkovní "bazén" vyhrazený v jezeře Prästtjärnen. Co víc si přát? Tedy za mně minimálně to, abychom tu zastavili rovnou a mohla jsem si to tu nafotit za západu slunce... Ale holt to počká do rána.
Po lehké procházce kolem vody jdeme vařit těstoviny s omáčkou, které nejsou z nejhorších, následně odcházím umýt nádobí a je čas nachystat spaní. Vedle nás dva němci staví stan, což jim nezávidíme ani v nejmenším. My jen házíme moskitiéru na otevřené okno, přicvakneme jí magnetem ze Čtyřlístku a dobrou noc...
