Cesta kolem světa - Vientiane

Poslední zastávka v Laosu je jeho hlavní město. Z více stran jsem slyšela, že to je město naprosto odporné, ale letím z něj do Bangkoku, tak se tu chci alespoň trochu porozhlédnout.

2. června 2017

Dopoledne výlet po chrámech ve Vang Viengu a pak už hurá na autobus. Nejdřív nás opět sváží minibus, ale tentokrát nás přesadí do velkého autobusu s papírovými roletami v oknech.

Cesta do hlavního města Vientiane je docela pohodová a ničím zvláštní. Když tedy nepočítám různá zajímavá vozidla. Třeba motorku prodejce zlatých rybiček.

Ve Vientiane jsem si zamluvila hostel u Mekongu. Nebo spíš hotel, který ale poskytuje ubytování i v dormitoru. Ten je poměrně velký a jsem tu opět jediná ženská. No, dvě noci to snad zvládnu a přežiju. Jen to bude chtít trochu vyvětrat, je tu šílený smrad.

Odkládám si věci a jdu ulovit něco na večeři. Kousek od hotelu jsou noční trhy, lidé tu cvičí Zumbu, létají s padáky a vůbec si užívají docela živě večera. Obhlédnu si pár stánků a zamířím k jednomu z nich. Dávám si nudle s masem a zeleninou, je to naprosto výborné. A poprvé tady někomu nechávám za jídlo peníze navíc protože chci a ne proto, že si o ně prostě řekne. Navíc se na mě paní celou dobu usmívala.

U vedlejšího stánku si dám ještě palačinku s banánem a kondenzovaným mlékem a i tady platím jen to, co mají napsané na stánku. Že by přece jen někde byli slušní obchodníci? Zatím se mi Vientiane líbí.

Vracím se do hotelu spát, na druhý den jsem si opět vymyslela půjčení kola, abych si objela ty nejzajímavější památky tady. Ale moc toho nenaspím neb je v pokoji dost rušno.

3. června 2017

Ráno si dám rychlosnídani, půjčím si na recepci kolo a vyrážím do města. Opět mě už od začátku příjěmně překvapuje. Téměř na každém rohu je tu nějaký Buddhistický chrám. Liší se od sebe občas jen v drobných detailech. Co mají společné je bohatá a krásná výzdoba.

 Jedu dál k dalšímu velkému chrámu s obří sochou ležícího Buddhy před ním.

U oblouku Patuxai jsem svědkem zatčení dvou kluků, kteří se fotili s nějakou rudou vlajkou. Do té doby jsem měla pocit, že tu rudé vlajky (se srpem a kladivem) docela frčí, ale těžko říct, co na ní měli oni.

Odpoledne si dám výlet po břehu Mekongu, Na jedné straně tu stojí obří luxusní hotely a na straně druhé staré vybydlené koloniální budovy, pár téměř zbořených restaurací a jedna s Českou vlajkou a fotbalovými dresy jako hlavní výzdobou.

 U místa na trhy je obří socha a pomalu, ale jistě se tu začínají chystat obchodníci na večer. Stánky mají zaparkované podél cesty a posupně je dotahují na místa. Na druhém břehu v Thajsku je pořádný slejvák, tak si chvíli sednu a pozoruju ho, když to začne vypadat, že se přesune i sem, jdu se na chvíli schovat do hotelu na terasu.

Večer trávím opět na nočním trhu s večeří a sladkou palačinkou na závěr.