Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

S Jumperem (Galakticznym) na Lofoty - den 5.

Překračujeme hranice do Norska a směřujeme na Narvik, ze kterého už jsou naše vysněné Lofoty vlastně za rohem.

Vstáváme opět do velmi zamračeného a deštivého dne, takže si Sherlock vyslouží přísný zákaz používat věty typu: "Vyfotim si to ráno za sluníčka." "Vyfotim si to ráno za světla." Nebo cokoliv tomu podobného. Vyhrabeme se z auta, že se pokocháme alespoň výhledem na okolní kopečky, ale ty jsou schované v nízko ležící oblačnosti, čímž nám dost usnadní rozhodování, zda se snažit hledat sirná jezírka. Pustit se po neznačené cestě suťovisky v mlze by nebylo ani trochu rozumné. Místo toho se porozhlédneme tady, cvakneme pár fotek a dáme si v klidu studenou snídani v podobě müsli tyčinky a chystáme se k překročení hranic s Norskem.

Během naší poměrně ubohé snídaně nás přijde navštívit paní z vedlejšího camperu, která chvíli okukuje otevřené auto stále ještě se spací úpravou, až se odhodlá nás oslovit: "Did you sleep well?" a než stihneme přitakat, dodá ještě lehce pohrdavé: "In this - ehm?" Pustíme se tedy do vysvětlování, že to EHM je naprosto luxusní bydlík! Ona jen nevěřícně kroutí hlavou a odebírá se s kyblíčkem na borůvky, protože jich tu kolem roste ohromné množství. 

My skládáme auto do cestovní podoby a pokračujeme na Narvik. Hranice překročíme po pár kilometrech a až nás samotné překvapí, že změna je i poměrně jasně viditelná. Na každém alespoň trochu myslitelném kusu skály stojí po jednom roztroušené domky. My se cestou nijak zvlášť nezdržujeme a pokračujeme až k Narviku, před kterým se staví nový most a dle již hotových pilířů to bude skutečné monstrum. Cedule podél silnice hlásají, že plánované dokončení bude v roce 2017. U nás by to bylo odhadem tak v roce 2070...

Rychle zjišťujeme, že parkování v Narviku je lehce problematické a rozhodně potřebujeme drobné do parkovacích automatů. My je nemáme, takže volíme lehce bloudivou variantu parkování před obchodním centrem, kde si rovnou dáme i pořádnou snídani a hlavně velký kafe. Zavítáme do rychloobčerstvovací samoobslužné Coop restaurace, kde neodoláme a dáme si obložený chleba s lososem a vajíčkem a při jídle vymýšlíme, kam dál.

Primárně zamíříme dolů do obchodu, abychom doplnili tenčící se zásoby jídla, ale mají tam tak maximálně gumáky ke kolenům (se super šněrováním) a sekačku na trávu, z čehož nepotřebujeme ani jedno, takže jedem o dům dál. Rádi bychom viděli vodotrysk, který má být aktivní ve 13:00, tedy za 10 minut. Šance, že k němu stihneme dojet není sice vysoká, ale zkusit to musíme.

Nenajdeme ho ani za 20 minut, takže místo toho uděláme pár fotek z pěkné zatáčky s dobrým výhledem a vracíme se k lanovce, že si zajedeme nahoru na kopec. Lanovku najdeme, lana má, ale nemá nic na nich. Po tomto posledním neúspěchu už jen zajedeme do skutečně jídelního supermarketu, nabereme zásoby, opustíme město a zabočíme na E10, která propojuje komplet celé Lofoty, buď pomocí mostů, a nebo podmořských tunelů.

Se Sherlockem se dohodneme, že během dneška se přiblížíme co nejvíc k vesnici A (s kroužkem - čtěte O) a z ní se v následujících dnech budeme pomalu, ale jistě vracet, zastavovat, kochat se, navštěvovat, užívat si...

Vjíždíme na první ostrov a za každou zatáčkou se nám nabízí neuvěřitelná panoramata. Špičaté skály, temně modré, a nebo naopak světlounce tyrkysové fjordy, zelené louky, naplavené žlutohnědé řasy, dřevěné konstrukce na sušení tresek, malý a velký lodičky a mezi tím rozesetá městečka, vesničky i jednotlivé domky. Člověk neví, kam by měl dřív koukat. Zastavujeme se u silnice na pěkném plácku, Sherlock vytáhne skládací židličku a jdeme poobědvat a nakumulovat trochu slunečních paprsků.

Po jídle projíždíme další a další tunely, přejíždíme spoustu mostů, slunce pomalu zapadá, takže se okolní nádhera stává ještě úžasnější a fotogeničtější. Neodoláme a párkrát i zastavíme, ať už v přístavu, a nebo u vyhlídky na skálu ověnčenou mraky.

 

Pro dnešek jsme se rozhodli, že se usídlíme ve skutečném kempu, byť Sherlock zkouší něco ve smyslu, že bychom mohli přespat před jedním z posledních tunelů na parkovišti, které oplívá naprosto šíleným veřejným záchodkem v rezavé kovovoskleněné boudě. Tento návhr je zamítnut a dojíždíme až do Moskenes kempu.

Tady na recepci ohlašujeme, že spíme v autě. Recepční se nevěřícně vykloní, aby lépe viděl na parkoviště (na kterém stojí jen Jumper), ale pro jistotu se přeptá, zda skutečně v TOMHLE autě? Přitakéme. Pán se chvíli zamyslí, znovu se zahledí na auto, na nás dva a nakonec výtězoslavně prohlásí: "Okey, budem tomu řikat stan!" Ale aby nás neurazil, tak dodá, že můžeme parkovat na parkovišti pro campery a ne v ďolíku u stanů. Ještě nám do potvrzení o zaplacení napíše, že jsme dojeli na motorce, zvýrazní nám na něm kód k veškerému příslušenství a my se jdeme zaparkovat mezi místní elitu.

Pozorujeme nádherný západ slunce, já si dokonce v dost nepřátelském vichru vylezu na ohromné šutry, ze kterých je skvělá vyhlídka, a kde se srocují všichni místní fotekchtiví jedinci. Sherlock zatím dole přeparkovává auto, protože jsme si neomylně vybrali jediné místo, které už měl někdo zamluvené. Náš nový plac má ještě o stupeň lepší výhled, takže vůbec nevadí.

 

Večeříme vedle auta na kamenném valu, který nám slouží jako stůl i židle zároveň a možná trochu závidímě skutečným karavanářům, že můžou vařit a jíst v teple uvnitř auta. Po večeři si jdeme konečně po dlouhé době dát pořádnou sprchu. Za 10 NOKů na 3 minuty. Chvíli mi trvá, než se mi podaří voda vůbec seštelovat, takže po tom, co se šíleně opařim se ve finále sprchuju v ledové, protože mi 3 minuty nestačily a na víc jsem neměla drobné. Holt žádné rozmazlování.

Vracím se do auta a do teplého spacáku a už se nemůžu dočkat, jak si to tu nafotím zítra ráno za východu slunce...

Autor: Klára Kutačová | pátek 28.10.2016 14:00 | karma článku: 13,59 | přečteno: 424x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,80 | Přečteno: 585x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 496x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 450x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 479x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 982x | Diskuse| Společnost

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 1.

Konečně vyrážím na Svatojakubskou cestu. Nebo už jsem na ní možná vyrazila v lednu a jen to vzala oklikou přes Jižní a Severní Ameriku a Jihovýchodní Asii? Těžko říct. Ale dnes odjíždím z Porta sněrem k Santiágu...

2.6.2020 v 18:19 | Karma: 21,86 | Přečteno: 684x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 0. Porto

Po pěti letech plánování a odkládání, protože mi do toho vlezlo něco jiného, se vydávám na Svatojakubskou cestu. Na tom nejhorším dopravním prostředku, jaký jsem si na takovou cestu mohla zvolit - na skládacím kole z Bangkoku.

30.5.2020 v 15:36 | Karma: 22,41 | Přečteno: 1522x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Z Yangonu do Porta

Čeká mě poslední den v Myanmaru a následně přesun s dvěma přestupy zpět do Evropy. Moje cesta kolem světa se pomalu, ale jistě chýlí ke konci...

25.5.2020 v 20:26 | Karma: 18,38 | Přečteno: 394x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Yangon (Myanmar)

Poslední místo, které jsem se rozhodla v Myanmaru navštívit je Rangún. Bývalé hlavní město, ze kterého následně budu pokračovat zpět do Evropy...

15.5.2020 v 20:37 | Karma: 15,04 | Přečteno: 283x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bagan (Myanmar)

Včera večer jsem dojela do jednoho z nejznámějších míst Myanmaru - do Baganu, kde se chystám navštívit Buddhistické chrámy, kterých je tu několik tisíc.

14.5.2020 v 19:45 | Karma: 14,13 | Přečteno: 251x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Z Mandalay do Baganu (Myanmar)

Nacházím se v Myanmarském městě Mandalay, kde jsem se z důvodu nemoci zasekla o den víc, než jsem měla v plánu a čeká mě přejezd k tisíci chrámům v Baganu.

12.5.2020 v 19:51 | Karma: 13,78 | Přečteno: 274x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Tam na cestě k Mandalay (Myanmar)

Z Niaungshwe se potřebuji dostat zpět do Kalawu a z něj do města Manadalay, kde chci primárně navštívit most U-Bein - nejdelší teakový most světa.

5.5.2020 v 19:34 | Karma: 15,22 | Přečteno: 317x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 3. (Myanmar)

Třetí a poslední den výletu k jezeru Inle. Čeká nás půl dne chůze, jízda po jezeře a návštěva několika místních tradičních dílen.

23.4.2020 v 14:11 | Karma: 14,15 | Přečteno: 234x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 2. (Myanmar)

Náš pochod k jezeru Inle pokračuje. Včerejších 30 km mi přišlo jako příjemná procházka, ani mě ráno moc nebolí nohy, ale to, co nás čeká dnes, bude výzva.

20.4.2020 v 17:51 | Karma: 14,86 | Přečteno: 233x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle (Myanmar)

Včera jsem dojela do malého městečka Kalaw v horách Shanského státu, kam většina turistů jezdí právě proto, aby se odsud vydala na dvou, nebo třídenní pěší výlet k jezeru Inle. Mě čeká jeho třídenní varianta...

18.4.2020 v 12:36 | Karma: 17,14 | Přečteno: 327x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 5.

I když většina dnešního dne nebyla na kole, ale v pohodlném VIP autobusu směrem do hor v Shanském státu. Mířím do městečka Kalaw, ze kterého vede třídenní trek směrek k jezeru Inle.

16.4.2020 v 15:22 | Karma: 14,96 | Přečteno: 244x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 4.

Včera jsem dojela do Mawlamyine a dnes se chystám vydat na téměř celodenní projížďku tímto moc pěkným městem, než se vydám na další cesty na sever Barmy.

8.4.2020 v 21:34 | Karma: 14,35 | Přečteno: 313x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 3.

Čeká mě cesta z Hpa An do Mawlamyine. Část cesty už mám projetou na motorce, zbytek je velká neznámá.

21.1.2020 v 14:00 | Karma: 20,16 | Přečteno: 521x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma: 19,56 | Přečteno: 442x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma: 19,84 | Přečteno: 565x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1083x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...