Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Napříč tyrkysovou zemí XXII.- Protivládní demonstrace

1. 09. 2010 16:00:00
To, že se po celém Iránu demonstruje, jsem věděla ještě před odjezdem, ale že se do jedné takové demonstrace i (zcela nezáměrně) zamotám, to jsem vážně netušila...

Ráno vstanu v 9 a plánuji vyrazit na náměstí a na mosty. Trochu jsem si porovnala v hlavě zážitky včerejšího dne a došla k závěru, že nemá cenu se tři dny zavřít v pokoji a nevycházet, ba právě naopak. Jít ven a vidět, co nejvíc, proto jsem přece přijela. A navíc, přece se před Tomem nepředvedu jako největší srab, když už jsem ho přesvědčila, aby mě vzal s sebou.

Obleču se zcela předpisově (Já přeci vůbec nejsem ta, co tu včera běhala s tím copem po pás), vezmu pití a můžu jít. U recepce mě zastaví recepční. Že by přišel čas na kázání o vhodném odívání, kterého se mi nedostalo včera?

„Kam se chystáš, my friend?“ ptá se s úsměvem. Takže průšvih se snad nekoná.

Vysvětluji, že bych ráda obešla mešity na náměstí a poté zamířila k mostům.

„Na náměstí nechoď, my friend, tam je demonstrace.“

„Přeptám se tedy na mosty a dostane se mi ujištění, že ty jsou OK.“

Poděkuji za varování a vyjdu ven. Mám pocit, že včerejší vylidněné ulice byli přípravou na dnešek. Jakoby všichni sbírali sílu a malovali transparenty. Od severu se směrem ke mně hrnou davy lidí. Ženy, muži, dospělí, starci i malé děti v náručí rodičů. A všichni jdou směrem k mostům. Věřím recepčnímu a domnívám se, že to o kousek dál stočí na náměstí. Kolem všech lidí krouží dvě motorky, muži na nich drží prapory, lidé v průvodu jim dělají cestu. Zatím je ticho. Snad to nebude zlověstné ticho před bouří. na jedné z křižovatek mě zastaví muž s kamerou a vysvětluje mi, že tohle je protivládní demonstrace a zároveň mi řekne, ať jdu dál, mezi lidi, ať vidím a slyším, co chtějí. Ptám se, zda je to bezpečné, nechci se do ničeho zaplést. Rozhodně je, jdi.

I.jpg

Jistota je jistota, ptám se ještě policisty, který odklání dopravu. Kameraman mě od něj odhání, že prý neumí anglicky. Ale umí a velice dobře umí. Ovšem je jasné, čeho se ten člověk bojí, že je milý policista moc spjatý s režimem a třeba nebude chtít, aby někdo viděl, jak se lidé staví proti režimu. Oba ale rychle zjistíme, jak to je, když policista mává na oba motorkáře s prapory. Kdyby na sobě neměl tuhle uniformu, bude to jeden z těch, kdo budou protestovat. Teď ale jen dělá svojí práci – řídí dopravu a varuje mě, ať raději nefotím, že bych z toho mohla mít problémy. Slíbím, že nebudu, protože moje zrcadlovka není zrovna nenápadná, ani se jí nepokouším vyndat. Místo toho se chystám natočit něco telefonem. Přesně v tu chvíli kolem mě projde několik vojáků. „Do psí...“ Tak tohle skutečně nevyšlo. Snažím se tedy aspoň co nejvíc vidět a slyšet. Je jedno, že nerozumím jedinému slovu, když vím, co se ti lidé snaží říct.

II.jpg

V centru parku se lidé zastavují, uprostřed davu kdosi řeční. Ostatní provolávají hesla a mávají vlajkami. Ze všech stran přicházejí další lidé. Někteří jdou do centra dění, jiní stojí opodál tak, jako já. Chci vidět víc, takovou atmosféru už asi nezažiju. Jsem téměř porevoluční dítě, takže nevím, jaké to bylo cinkat klíči na Václaváku, ale těmhle lidem přeji, aby to vyšlo tak, jako u nás (nebo raději lépe), aby už nikdy nikdo nešel a nestřílel do lidí, jejichž jedinou zbraní jsou slova a víra v lepší zítřky.

III.jpg

Procházím dál ulicí, kolem davu, který má jediný společný cíl. A kolem nich procházejí policisté a vojáci. Nutí mě to přemýšlet, nebude nikdo z nich střílet? Na chvíli se schovám v jednom z krámů ve snaze říct: „Jsem turista. Jsem tu na návštěvě. Nechte mě na pokoji.“ Koupím si šátek a vycházím ven s Lonely planet před sebou jako štítem. O tom, že by byl proti kulce zbytečný není pochyb, přesto nemám až takový strach jako jsem měla včera. Jak paradoxní.

Jsem u mostů. I tady je další řečník a kolem něj srocení lidé. Opodál stojí záchranka a hasiči, jako kdyby šlo o běžnou veřejnou akci a jediné co hrozí je, že nějaký účastník zkolabuje z horka. Nejde mi to do hlavy. Že by tohle bylo to provládní shromáždění a tam v parku protivládní? Nemám šanci se to dozvědět, protože hesla i proslovy jsou samozřejmě v Perštině a jen tak za někým přijít a ptát se, za co tu bojuje, nemám odvahu, aby mě třeba neušlapal „rozvášněný dav“ za stupidní otázky.

Vyklízím tedy pole a mířím na první z mostů. Z bezpečné vzdálenosti od demonstrací se vykloním z jednoho z výklenků (přihlédnu – li k faktu, že tu není žádné zábradlí a přílišný náklon by znamenal můj pád do vody, rozhodně bych to již neopakovala!) a udělám alespoň dvě fotky. Za to mě snad nikdo nezastřelí a foťák nerozšlape. Tímto se definitivně přepnu do módu turistka a pokračuji v cestě za krásami Esfahánu, neb za nimi jsem přijela. Přejdu most, kochaje se pohledem na řeku, z jejíhož středu tryská k nebesům proud vody a zastavím na protějším břehu v parku na nábřeží. Tady to vypadá, jakoby lidé neměli ponětí, co se děje na druhé straně. Procházejí se po kamenných cestičkách, povídají si, děti si hrají na dětském hřišti, panuje tu naprostý klid. Trochu mi to nejde do hlavy.

Autor: Klára Kutačová | středa 1.9.2010 16:00 | karma článku: 13.59 | přečteno: 1108x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Alena Šnajdrová

Co mě v Norsku zaujalo

Kdysi dávno v pubertě jsem zarytě tvrdila, že každá reakce je lepší než žádná reakce - tedy i ta záporná. Sice jsem za ty roky spoustu věcí přehodnotila, ovšem pravda je, že Norsko mě v žádném ohledu nenechalo chladnou.

21.1.2020 v 0:03 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Libor O. Novotný

Duhové hory - nejbarevnější pohoří na světě

Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.

20.1.2020 v 15:00 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 16.33 | Přečteno: 288 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 762 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz