Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Napříč tyrkysovou zemí XXX. - Slavnostní jehněčí

18. 11. 2010 21:07:46
Poslední den v Teheránu... Procházka po bazaru, oběd u Tomovy známé a taky trocha smutku z blízkého odjezdu do Čech...

Tentokrát usnu jako mimino, dokonce i na ten kamenném polštář už jsem si zvykla, snad mi i bude chybět.Stejně tak, jako mi bude chybět celý Irán. Fňuk, jak mě se odsud nechce.

Naše poslední ráno. Hrabeme se z postelí a balíme, bez valného nadšení. Dojdeme si dolů na snídani a po ní zlikvidujeme poslední pozůstatky naší přítomnosti v pokoji, batohy odneseme dolů do sklepa, kde na nás počkají. Jsme domluvení, že ve 4 přijdeme zaplatit a kolem půlnoci pojedeme na letiště. Takže ahoj, náš krásný pokojíčku, třeba se ještě někdy uvidíme. Tomáš tomu nasadí korunu, když vyhrabe z krosny toaletťák a zmizí se slovy, že se na ten odjezd taky může ... . Po odchodu z hotelu míříme rovnou na bazar v přesvědčení, že dneska už tu mističku sehnat musíme. Chvíli bloudíme, byť se Tomáš tváří, že ví naprosto přesně kam jde. Svojí jistotu ztratí ve chvíli, kdy začneme čvachtat v bahně jedné z momentálně opravovaných cestiček.

DSC_1503.JPG

Jdeme tudy, ať nelezeme v tom humusu!“ Zavelí a zamíří doprava, což ovšem zapříčiní, že se dostaneme ven z bazaru. Soudruzi někde udělali evidentně chybu, takže se těm vykopávkám jednoduše nevyhneme. Tak se k nim vrátíme, odloví nás dotěrný chlapík, co mele něco o foťáku. Tomáš ho vytrvale ignoruje.

Když se zbavíme jednoho otravy, odchytí nás druhý, shodou okolností náš včerejší kobercář. Požádáme jej tedy o radu, jak se dostat k Esfahánským výrobkům. Chvíli se rozmýšlí a poté nás zavleče do prodejny svého kolegy, kde nám společnými silami napíšou na lísteček, co hledáme, aby nám mohl někdo další pomoct. Máme to jako takovou malou bojovku, běháme od obchodu k obchodu, zkoušíme se ptát, ukazujeme papírek a doufáme, že už tenhle člověk nám pomůže. Nakonec se dostaneme k zapadlému obchůdku, kde se na poličce třesou dvě vázičky a od stropu visí jeden ubrus, což zhodnotíme jako nedostatečné a bazar raději opouštíme.

DSC_1529.JPG

Co budeme dělat dál? Řešení zám zašle Tomášova známá v podobě pozvání na oběd. Pro pohodlné hledání udané lokality zamíříme do hotelu, kde se usadíme u recepce, Tom vytáhne mapu, chvíli hledá a zjišťuje, že nám zmapované široké centrum Teheránu skoro nestačí. Tak to bude ještě zajímavé. Metrem se dá zvládnout ledasco, ale ten zbytek cesty? S tím, že taxíky to jistí, se zvedneme a vydáme znovu do ulic. Na IK zamíříme jak nejvíc na sever to jde, na konečné vystoupíme a míříme k hlavní silnici lovit taxíky. Není to ovšem jednoduché, ona je totiž již z dáli vidět, ale dostat se k ní není nic jednoduchého. Alespoň cestou potkáváme zajímavosti, jako je třeba motorka předělaná na dodávku. To musím vyfotit, štrachám v brašně, Tom se mi směje, že jsem pomalá a rozhodně to nestihnu. To se ovšem přepočítal, když mě totiž zaregistroval řidič onoho vozítka, zastavil, zapózoval a až potom odjel neznámo kam. Vracím foťák do brašny, pičemž zapomenu, že tam už je vratce uložená Lonely Planet, a protože gravitace je neúprosná, knížka míří rovnou k zemi. To by mě až tak nefascinovalo, kdybych momentálně nestála nad jedním z kanalů podél chodníku, který je jako napotvoru s vodou. Žbluňk. Čekám, že mě Tomáš na místě zabije, vzhledem k tomu, že to je jeho knížka, takže skáču do blátivé loužičky pod sebou a tahám z tama lehce rozmáčenou lonely Planetku, abych jí oklepala (přičemž mi málem uletí podruhé), bezpečně uložila a slíbila, že udělám vše pro její pečlivé osušení. Překvapivě to Tomáš bere zcela sportovně, i když ono co jiného mu zbývá?

DSC_1536.JPG

Zahýbáme k místu, kde se hlavní silnice snižuje na úroveň na níž stojíme, chvilku pokračujeme ke krajnici, poté přes nadchod a už stojíme na druhé straně a lovíme taxíky. Chytí se hned první. Nastupujeme a Tomáš vysvětluje, že neví přesně, kam jedeme. Taxikář to neví o nic líp, ale třeba to společnými silami najdou. Toma napadne zavolat té svojí známé, aby odnavigovala milého taxikáře před dům. Prý to nebude problém, protože jsme kolem ní právě projeli. Rozločíme se tedy, zaplatíme a už e hrneme k vrátnici u bytovek, ve kterých bydlí.

Musíme do 6. patra, takže směr výtah pochodem v chod. Vše v interiéru je obloženo mramorem a nazdobeno. Před vstupem do výtahu si všichni cyklicky dáváme přednost, takže to vypadá, že neodjedeme.

Tak šup, zvíře, jdi!“

Na přímý rozkaz nejde nereagovat, takže byť mi to přijde zcela proti etiketě, zalezu do výtahu jako první, za mnou paní domácí a chlap nakonec.

DSC_1537.JPG

Před dveřmi do bytu mě zarazí mohutná mříž a ještě mohutnější zámek, jak se zdá, mají tady něco podobného všichni. Paní domácí zvoní, protože nechala doma klíče. Dlouho se nic neděje, dcera spí. Zvoníme dál,až dokud neuslyšíme dusot nohou, poté se dveře lehce nastevřou a opět je slyšet rychlý úprk. V chodbě zaznamenám pohyb osoby v pyžamu, jíž Tomáš nechá taktně čas na zalezení zpět do postele, aby jí neuváděl do rozpaků.

Za dveřmi se zouváme a odkládáme šátky, tady jsme přece v soukromí. Wooow, takhle krásný obývák jsem snad ještě neviděla. A ten výhled z okna. A to ještě nevím, že z kuchyně a balkonu je výhled přímo na hory. Tom s paní se pouštějí do čilé konverzace, jíž povětšinou rozumím, občas si nechám něco přeložit, ale aktivně se nezapojuji, takže Tomáš snad po milionté vysvětluje, že umim mluvit, ale stydlivost mi to nedovolí. Z probíraných témat jsou to samé aktuality – emigrace, vzdělání, rodinné poměry, změny, stagnace, demonstrace.

DSC_1543.JPG

Tomáš se snaží (ve zkratce řečeno) zjistit, proč všichni ti demonstrující jednoduše nevezmou vidle, kosy a sekáčky na maso a nevrhnou se na vládu osobně, vždyť jsou přeci v šílené přesile, tak se mu paní domácí snaží vysvětlit, že násilné převraty už tu bylu a nic dobrého nepřinesly, takže to teď chtějí vyřešit po dobrém.

A všimli jste si, že jim nedělá problém na vás střílet?“

Všimli.“

A stejně čekáte, že to půjde po dobrém?“

Ano, jednou té vládě musí dojít, že to nechceme, a pak sami odejdou. A nebo emigrují všichni rozumní lidé, ale nám se zatím pryč nechce. Bude to lepší.“

Chvíli přemýšlím, zda to je ještě optimismus, a nebo už blbost. na druhou stranu, co by lidem ještě zbylo, kdyby už neměli ani víru?

A k této vážné debatě je v televizi puštěná hitparáda moderní hudby, pochopitelně i s videoklipy. Vzhledem k tomu, že já už víc než rok žiju bez televize, tak mi podobné příšernosti na našem kontinentě unikají. A když k Tomu ještě Tomáš hodil nějaký svůj komentář, měla jsem co dělat, abych si zachovala vážnou tvář a nepoprskala mísu s ovocem.

Paní domácí odbíhá k vaření, přičemž mávne rukou k oné míse.

Please, help yourself.“

Dáš si mandarinku nebo okurku?“

???“

No netlem se, tady je to ovoce.“

Znovu si tedy prohlédnu obsah mísy. Mandarinky, banány, jablka a mezi tím zapíchané okurky. Spokojím se s tím, že Tomovi sním půlku jeho mandarinky.

Po návratu z kuchyně zasedne opět k nám a krájí zeleninu do salátu.Moje zdravotnické já trpí, když to vidí ě už přemýšlí, kde je ukrytá lékárnička, protože tohle vypadá minimálně na ošklivě pořezané prsty, ne – li rovnou jejich amputaci. K mému velkému překvapení se ovšem kompletní příprava jídla obejde bez úrazu a můžeme se přemístit k jídelnímu stolu. oběd sestává z pekáče s kusem kuřete na rajčatech s hranolky na ozdobu, další pekáč obsahuje prozatím blíže nespecifikované maso a v hrnci čeká rýže. Tomáš se pro jistotu ptá, co to je za maso. Jak jsme se oba báli, je to jehněčí. Evidentně opravdu místní delikatesa a specialita. Omluvíme se tedy,že ovečky skutečně nejíme a popereme se o jedinou kuřecí packu, která tu je. k tomu kopec rýže, salát a jogurt. Jídla jako pro regiment.A bylo to naprosto výborné. na závěr jako sladkou (velmi sladkou) tečku dostaneme ochutnat džem z nějakého podivného ovoce o velikosti třešně, ale oranžové barvy. Tomáš se k tomu tentokrát nemá, takže je to bobřík odvahy pro mně. Jak mám sladký ráda, tak tohle bylo skoro na hyperglikemii. A protože se snažíme zjistit, co to je a odkud je, dostaneme se na sbírku suvenýrů z celého světa, kterými oplývá zdejší domácnost. Je tu i nějaká blbinka od Toma, když tu byl posledně.

DSC_1558.JPG

Po jídle směřujeme zpět na gauč a já sbírám odvahu a slova na to, abych si řekla o recept. Tom mě v tom samozřejmě nechá řádně vykoupat, nebude mě přece vodit za ručičku, že jo? nakonec dostanu k receptu i koření, protože to bych u nás jen tak nesehnala. Do mého anglického koktání volá Musáví, že můžeme přijet zaplatit. Nejlepší způsob dopravy zpět do hotelu probereme u čaje a oříšků a paní domácí slíbí, že nás doprovodí na Line taxi, které nás vyjde nejlevněji i nejrychleji.

Posbíráme tedy našich pár švestek, já se zamotám do šátku a můžeme vyrazit. procházíme kolem obrovského multifunkčního centra s obchody, bazénem a kdoví, čím ještě, dojdeme na parkoviště, za kterým se do výšky tyčí hory a už je nám loven taxík. Rychlé rozloučení a můžeme jet. Cestou mineme obrovskou vysílací věž a Tomáš se zrakem upřeným k nebi a téměř nábožnou úctou, mi vypráví o mracích. Pilot se holt nezapře.

Dojíždíme na obrovskou a ne zcela přehlednou křižovatku, kde musíme chytit další auto. Taxikář nám po zaplacení naznačí jakým směrem máme hledat, ale dál už je to na nás. U krajnice stojí zaparkovaný minibus, který se tváří, že by mohl být našim hledaným vozítkem a skutečně to tak je. Zasedneme do zadní řady a čekáme, až se autíčko zaplní, což trvá jen několik málo minut. Než se dostaneme až dolů k metru, je venku tma.

Autor: Klára Kutačová | čtvrtek 18.11.2010 21:07 | karma článku: 12.02 | přečteno: 936x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Alena Šnajdrová

Co mě v Norsku zaujalo

Kdysi dávno v pubertě jsem zarytě tvrdila, že každá reakce je lepší než žádná reakce - tedy i ta záporná. Sice jsem za ty roky spoustu věcí přehodnotila, ovšem pravda je, že Norsko mě v žádném ohledu nenechalo chladnou.

21.1.2020 v 0:03 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 1054 | Diskuse

Libor O. Novotný

Duhové hory - nejbarevnější pohoří na světě

Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.

20.1.2020 v 15:00 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 328 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 289 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 763 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz