Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Po stopách Nikdykde II - Okružní skoroběh po památkách

25. 11. 2010 21:40:44
Připravit ke startu, pozor, teď! Startuji z Victoria station a mám necelých 10 hodin na to, abych obešla všechny viděníhodné památky. Uznávám, není to zrovna moc...

Jako první se vydám na křižovatku k Big ben’s little brother, kde by měla být jedna keška. Momentálně ovšem probíhá rozsáhlá rekonstrukce, takže si zaznamenám značný neúspěch a pokračuji dál. Vzhledem k tomu, že jsou kousek od Buckinghamského paláce, mířím přímo k němu. Bohužel mi ale nedojde, že v poledne před ním bude víc než narváno. Prodírání se davem, abych se dostala blíž k plotu, vzdám a raději pokračuji parkem dál s tím, že bych měla cestou potkat hradní stráž na koních. Místo toho potkám samotného Královnu s osobní stráží. A nakonec mám i štěstí na koňostráž. jedou proti mě, zbroj se jim leskne jako zrcadlo a přes přilby s červenými chocholy nemůže ani jeden z nich vidět na cestu, jak hluboko je mají naražené.

DSC_2493.JPG DSC_2513.JPG

Po jejich průjezdu na chvíli odbočím z cesty a zasednu v parku, abych se najedla. V trávě jsou rozeseta skládací lehátka, sem tam na některém někdo odpočívá. Když zjistím, kolik chtějí za jeden den pronájmu, pochopím, proč je těch obsazených tak málo. A přitom je dneska krásný den. Slunce svítí a dokonce i hřeje, takže jsem tu jen v rejoickách a tričku a je mi dobře. Najezená pokračuji kolem rybníčku s kachnami a jinou vodní havětí ke kasárnám jízdní stráže. V trávě skáčou odrzlé veverky, které kolemjdoucí krmí. Na zjištění, že veverka neumí počítat do dvou mi stačí chvíle pozorování. Dostala totiž jeden arašíd, rozloupla skořápku a snědla vrchní oříšek, druhý i se slupkou zahodila a šla loudit o další.

DSC_2560.JPG

Nechávám veverky svému osudu a jdu za zvířaty svého srdce – koňmi. A ve finále neodolám a nechám se s nimi i vyfotit, když už jsem tady. Mé další kroky vedou k Downing street, ze které není skoro nic vidět, pakliže nepočítám velmi vysoký plot, před ním policisty a dav turistů, kteří se snaží zahlédnout z tohoto místa naprosto cokoliv.

DSC_2616.JPG

Na Westminster subway station zaběhnu do podchodu, vystojím frontu nabiju si Oyster card na 10£ a vracím se zpět na povrch zemský. Podél silnice s prohánějícími se doubledeckery a černými taxíky dojdu na nábřeží k parlamentu s Big Benem, přejdu most na němž se nechám vyfotit a po druhém břehu a proti proudu Temže ťapkám k dalším keškám. Opět je vše marné, ale alespoň vidím šílené žluté obojživelné vozidlo – v tu chvíli ještě tedy netuším, že je obojživelné a večer ho potkám v ulicích. Kolem St. Tomas hospital se vracím k nábřeží, zůstávám na South bank a chystám foťák na London Eye. Vzhledem k ceně jízdenky se spokojím s fotkami zespodu. Že bych v tom chaosu a návalu našla další označenou kešku se ani neodvažuji doufat, takže to vzdávám rovnou.

DSC_2691.JPG

V této části je část nábřeží věnována pouličním umělcům (honosnější název pro žebráky, kteří se alespoň snaží něco předvést, když už z vás tahají peníze). Jako první minu chameleona na kole, poté modrého kytaristu, jamajské akrobaty, imitátory, zpěváky, živé sochy a všichni mají své publikum. Přesouvám se mezi nimi až dojdu k Národnímu divadlu. Taková velká betonová kostka to je a na jednom z jeho ochozů stojí kostka zelená s plastikami letících kachen. Přijde mi to o něco málo příšernější než nová budova našeho Národního divadla.

DSC_2727.JPG

Zdržím se jen tak dlouho, než udělám dvě fotky a pokračuji dál k Tate modern, kde předpokládám tři věci. Za prvé to je moderní umění v celé své kráse, za druhé toaleta a za třetí výhled. Po tom, co shlédnu většinu exponátů, dojdu k závěru, že nerozumím modernímu umění a zároveň, že jsem to ani tím druhým důvodem, proč jsem sem šla, nikterak nedegradovala. I když uznávám, že projekt focení blízkovýchodních obývacích pokojů se mi líbill, ovšem to byla jen jedna místnůstka z pěti pater. Úplně nahoře je restaurace, kde se nesmí fotit, takže pořídím jen pár obrázků z chodby.

DSC_2788.JPG

5 pater po chodech dolů a zase ven na čerstvý vzduch, který tu až překvapivě panuje. A sluníčko taky stále svítí, nádhera. Dalším cílem je Globe Theatre, byť pouze zvenčí. Trochu zklamání, když zjistím, že z něj není vidět skoro nic. Ale mělo moc hezkou kovanou bránu.

DSC_2790.JPG

O kousek dál se zastavím na nábřeží, sednu si na lavičku, udělám nějaký ten autoportrét, dám si svačinu a pokračuji v cestě. Kolem proudí i Češi. V pokračování po nábřeží mi brání terénní nerovnost, též označitelná jako několikapatrový dům, takže odbočuji ze svého směru a doufám, že se neztratím. V domnění, že to je nejlepší nápad, seběhnu dolů po schodech z mostu a ocitám se v uličkách, kde se snad zastavil čas. Cihlové přízemní baráčky, jeden jako druhý s modrými pergolami a květinami v oknech. A taky s paní rvoucí kočárek do schodů. Potom, co jí vysvětlím, že nejsem únoskyně dětí a jen jí chci pomoct, mě opravdu nechá, abych jí pomohla. S pocitem, že mám alespoň splněný dobrý skutek bloudím dál ulicemi.

DSC_2900.JPG

Jsem na křižovatce, odhaduji směr řeka, uhýbám vyřítivšímu se policejnímu autu, žasnu nad trávou zarostlým domem a plastovou krávou na střeše restaurace. Cesta dál mi však stále jasná není. Vlevo vidím most, ze kterého jsem slezla, vpravo nade mnou je druhý a pod ním trh. Sice to není Pohyblivý Trh z Nikdykde, ale i tak se ponořím do jeho hlubin. Čerstvé ovoce a zelenina, ochutnávky marmelád, koření, Fish and chips, vůně se míchají mezi sebou, lidmi se to tu jen hemží a nápis Buy British zdobí nejeden stánek. Po přepočítání svých financí dojdu k závěru, že Britskou si koupím maximálně známku na pohledy do Čech.

DSC_2913.JPG

Jsem venku z trhu a u schodů na další most u opravovaného kostela. Vylezu nahoru, ale stále ještě se nedá vrátit na nábřeží. Nevadí. Alespoň u dalšího muzea tortury (proč je to tu tak strašně oblíbená atrakce?) narazím na stánek, kde prodávají známky. Chci říct, prodávali, koupila jsem poslední 3. Ale tady ve stínu domů začíná být docela zima, takže to beru co nejrychleji zpět směrem k Temži, když se mi naskytne výhled na Tower Bridge mezi několika domy. U řeky ulovím Japonského turistu, jehož foťák byl prokazatelně dražší než můj, aby mě vyfotil, poté zasedám na sluníčko a píšu pohledy. Mnohanásobná dokumentace tohoto architektonického skvostu je skoro až povinností, zatímco procházka po něm je zážitkem. Už jen pro ty davy lidí, které se hemžily tam a zpátky.

DSC_2934.JPG

Na levém břehu znovu vylovím svůj seznam kešek, abych stejně odešla s prázdnýma, jen pavučinami obalenýma, rukama. Fuj. Dovnitř do Toweru se nechystám, a i kdybych chtělu, už by mě tam ani nepustili, jsem tu evidentně moc pozdě odpoledne. Tak se alespoň projdu dokola, na schodech chvíli pozoruji klučinu na skate boardu s rukou připravenou na lékárničce, kdyby měl tendence se mrzačit, ale nakonec jej nechám svému (snad dobrému) osudu a odcházím naproti do parku.

DSC_2985.JPG

Zapadající sluníčko dodává Londýnu naprosto jiný rozměr. Skoro se mi tu na chvíli i začne líbit. Je čas jít dál. Katedrála sv. Pavla čeká a byť by nikam neutekla, není čas se zdržovat dlouho na jednom místě. Mám sice ještě 4 hodiny, než jsem si napsala příjezd do hostelu, ale než dojdu na metro, dojedu a tam a najdu správné místo, rozhodně to nějaký čas zabere.

DSC_3081.JPG

U katedrály ovšem neodolám a ztvrdnu tam neuvěřitelně dlouho. Možná ještě nějaká doznívající posedlost církevními stavbami z doby, kdy jsem v jedné pracovala.

DSC_3148.JPG

Stále dál za nosem, kolem justičního paláce až na Trafalgar square. To už je docela solidní tma, byť se pouliční osvětlení činí seč může, takže fotky nic moc. Spíš teda nic, když přihlédnu ještě k tomu, že je tu spoustu věcí pod lešením a plachtou. Ale aspoň se tu nezdržuji a můžu se přesunout na Piccadilly, odkud snad trefím na metro na Green park. Na Piccadilly je hlava na hlavě bez ohledu na to, že je večer. Nebo možná právě proto? Ví bůh. (A neptejte se mě který...)

Více fotek na http://zvejklarka.rajce.idnes.cz/Po_stopach_Newerwhere_-_Okruzni_skoro_beh_Londynem/#

Autor: Klára Kutačová | čtvrtek 25.11.2010 21:40 | karma článku: 13.02 | přečteno: 1150x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz