Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Po stopách Nikdykde IV - Science museum

30. 11. 2010 13:21:48
Venku je hnusně, prší. Ještěže jsem venkovní objekty zvládla už včera. A alespoň mi nebude líto, že budu zavřená celý den v muzeu...

Pádím na metro a až tam si uvědomím, že vlastně nejede, Takže zase podchodem tam, kam jsem včera přijela a přidat se k davu na zastávce. Čekáme, čekáme a najednou frnk, náš doubledecker si to prosviští kolem a nezastaví. WTF? Kdosi se za ním rozběhne, překvapivě úspěšně jej zastavuje za rohem, takže se celé osazenstvo zastávky rozbíhá za ním. Pro okolní pozorovatele to mohl být dost komický pohled. Asi tak 20 lidí stojících pod stříškou se v jednu chvíli vrhne určitým směrem, aby se po pár krocích napresovali do autobusu.

DSC_3184.JPG

Docházím k závěru, že West Hampsted station poznám, takže si můžu vylézt do patra, kde budu mít alespoň lepší výhled. Chvíli hledám pytlík na zvracení, ale nakonec přesvědčím sama sebe, že když jsem přežila let na Blaníku, nějaký doubledecker se mnou jen tak nezamává, takže si to ve finále i užívám. Je to vlastně taková vyhlídková jízda a z technických důvodů dokonce zadarmo, protože jim nefungovala čtečka na Oystercard.

DSC_3206.JPG

Na West Hampsted čekám asi půl hodiny než se k nám doplíží krokem se sunoucí metro, (to je tak hrozný pocit, když celou dobu ten vlak vidíte a on se skutečně pohybuje po pár metrech a mezi tím vždycky tak 5minut stojí) na které přestoupím a dojedu na Green Park. Tady vystoupím, a protože přestalo pršet chvilku se projdu v zeleni směrem k Buckingham Palace. Opět v ten nejblbější čas – poledne. Mě snad vážně není souzeno to tu vidět bez lidí. Vzdávám to, přes hlavy davu a plot udělám fotku a radši jdu dál. A protože jsem se včera zamilovala do plyšového bobíka za 5P a levnějšího jsem nikde neviděla, rozhodnu se, že si jej koupím. Takže se vracím k domu hradní stráže před nímž stojí stánek a zakupuji medvěda v policejní uniformě.

DSC_3198.JPG

Po té to vezmu k Westminster abbey, kam bych se sice mohla jít podívat,ale musela bych tvrdit, že jdu na mši. Na to se obávám, že nemám žaludek. Stačí, že jsem se včera večer nacpala do Anglikánského kostela, kde jsem musela simulovat, že se modlím, aby mě tam nechali. Radši směřuji k Victorii a cestou pro dvě kešky. Opět s nulovou úspěšností. Vzdávám to a přesunu se na autobusovou zastávku.

DSC_3281.JPG

„Ale na Hyde park nic nejede“

„Počkej, já se taky podívam. No jo, nic.“

„Ehm, ehm, dobrý den, můžu vám nějak pomoct?“ oslovím dvě dohadující se Češky před sebou.

„Eeeee, nooooo, my jedeme na Hyde park.“

„Ano?“

„A nic tam nejede.“

Tak jim vysvětlím, že vlastně jedu skoro tamtéž, a že stačí vystoupit na Knightsbridge (kam já jedu ze svého důvodu pronásledování Nikdykde).

DSC_3286.JPG

Dámy se sice chvíli cukají, že chtějí Hyde park, ale nakonec se nechají přesvědčit, že to dává smysl. Hurá. Přesně proto cestuju sama, abych nikomu nemusela dělat chůvu. I když, trochu bych jim křivdila, alespoň mi řekli, jak se po Londýně cestuje jen autobusy, vzhledem k tomu, že já si koupila Oyster kvůli metru. Tak si ještě chvíli popovídáme, moje sólocestování je vyvádí z míry a totálně jsem se pohřbila prohlášením. „Londýn je v pohodě, v Iránu to byla větší výzva.

Nastupujeme do C1 a už svištíme městem. Tentokrát se jedná o přízemní autobus, ale jede s námi stejně jako všichni ostatní – asi jakoby nás právě ukradl. Míjíme obchodní dům Harods, místo pohyblivého trhu a stavíme na Knights bridge, kde vystupuji. Světla je tu dost, krysa žádná, jak to tak vypadá, do Podlondýna se asi nepodívám. No nic, tak k muzeu.

Hledám, bloudím, nacházím, hurá.

Exit only, opět mi to připomene mojí službu v katedrále, takže jdu poslušně najít vchod. Už bylo na čase, protože během jízdy autobusem zase začlo pršet. Při vstupu do budovy se předkládají batohy ke kontrole. Mezi zakázané předměty patří nože, pepřové spreje a já nevím, co ještě. No super, vzhledem k tomu, že můj batoh obsahuje jak nůž, tak pepřák, ale třeba si toho nikdo nevšimne. Pravděpodobně mě zachraňuje právě koupený medvěd, protože ten si hoví na kabátu na vrchu batohu. Hlídač se nejdřív podívá na něj, pak na kabát a ke chlebu s nože ve třetí vrstvě už se ani nedostane a boční kapsy ho nezajímají. Občas mam vážně víc štěstí než rozumu.

DSC_3305.JPG

Beru si mapu muzea a volím taktiku od půdy dolů. Takže nejdřív vyjedu do 5. patra, do oddělení veteriny a medicíny, které mám sama pro sebe. Paráda. Historie medicíny je věc zajmavá. Pohyblivé protézy jsou fascinující. 4. patro je opět medicínské, stejně jako část 3. Ve 4. patře už je pár lidí a ve 3. už je hlava na hlavě. Vmedicínské části třetího patra narazím na Českou babičku s vnoučkem z nichž ani jeden nehovoří anglicky. Mám dvě možnosti – utéct a nemuset poslouchat ty jejich dohady, na co se to vlastně dívají a nebo jim to překládat. Jsem srab, prchám.

Radši se jdu podívat do interaktivní části, kde si může kdokoliv zkusit různé fyzikální pokusy. Tady je to trochu jako ve školce. Děti si hrajou a občas k tomu pustí i nějakého nadšeného dospěláka. A já, protože jsem stále dítě, samozřejmě neodolám a taky si ledasco vyzkouším.

DSC_3354.JPG

A potom přijde na řadu to nejlepší. Dreams of flight – expozice letadel, vrtulníků, motorů, balónů a všeho o čem lidé snili, že je vynese do oblak. Jsem ve svém živlu. Byť je to jen jeden velikánský „hangár“, strávím v něm neskutečné množství času. Ale čas se začíná nachylovat k šesté, takže už jen chvíli posedím v odpočinkové části muzea, sním čokoládu, abych měla alespoň nějakou potravu za celý den a pozoruji přicházející Židovské rodiny, které tu mají evidentně nějaký sraz.

DSC_3375.JPG

Byť se mi ven do deště ani trochu nechce a chybí mi ještě dvě patra, musím jít.

Autor: Klára Kutačová | úterý 30.11.2010 13:21 | karma článku: 12.06 | přečteno: 1035x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Alena Šnajdrová

Co mě v Norsku zaujalo

Kdysi dávno v pubertě jsem zarytě tvrdila, že každá reakce je lepší než žádná reakce - tedy i ta záporná. Sice jsem za ty roky spoustu věcí přehodnotila, ovšem pravda je, že Norsko mě v žádném ohledu nenechalo chladnou.

21.1.2020 v 0:03 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 1054 | Diskuse

Libor O. Novotný

Duhové hory - nejbarevnější pohoří na světě

Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.

20.1.2020 v 15:00 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 328 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 289 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 763 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz