Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Po stopách Nikdykde V - Rande s Upýrem

1. 12. 2010 14:21:24
Spím ve strašidelném zámku a randím s nemrtvým. Trchu se mi z toho Nikdydke stává spíš Adamsova rodina.

Do deště se mi sice dvakrát nechce, ale přece nenechám Upýra* stát v Hyde parku, zatímco já budu někde zalezlá? Mám hodinu a kousek na to, abych se dostala do speakers corner a při tom ideálně viděla Albert hall, Diana memorial a Serpentine gallery. Vstupuji do Kensington garden, Albert Hall a Albert memorial nešlo minout a na Diana memorial jsou všude po zemi ozdobné kovové směrovky. Všimla jsem si jich tak, že jsem na jedné uklouzla a málem si zlomila nohu. V Lonely planet psali, jak je tahle fontána nádherná, směrovky jsou umělecky propracované, to bude jistě zážitek. Když pak dojdu k betonovému oválu bez vody a zjistím, že TO je ono, jsem poněkud zklamaná. Ale co nadělám? Nic. Kolem jezírka se ploužím na druhou stranu Hyde parku a smiřuji se s tím, že občas je reklama skutečně lepší než to, na co poutá.

DSC_3399.JPG

Mám spoustu času, (a mizerný odhad) budu tu brzo. Hledat zapsané kešky se ani nepokouším. Jdu si alespoň vyfotit useknutou koňskou hlavu, sochu, která se tyčí opodál a naběhnu přímo do náruče Upýrovi. Hurááá, den se hned rozjasňuje, byť je stále stejně zataženo a ještě se k tomu začíná stmívat.

DSC_3406.JPG

Jdeme se projít parkem. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v řečnickém koutku, není nic překvapivého na tom, že tu někdo řeční. Ovšem hlásajících je tu hned několik jen pár metrů od sebe a každý má více, či méně početné publikum. Témata se zdají být náboženská, politická, případně obojí dohromady. No tak nějak nic pro mě a Honza taky nevypadá, že by ho to nějak extrémně fascinovalo, takže jdeme radši hledat kešku, kterou včera nenašel. Má být na černém zábradlí, kterého je na místě, kam nás zavedla GPSka víc než dost. A ještě k tomu se tu teď něco staví, nebo opravuje, takže tu je kus prostranství zastavěn ploty a plachtami. Nicméně keška by měla být stále přístupná. Mojí teorii o přeskakování díry za pomoci zábradlí, protože to určitě bude v tamhletom rohu, mi Upýrek rozmluví hodně rychle. Má to totiž být přístupné i z vozíčku. A dřív než začnu vymýšlet teorii o vozíčku s výsuvnou vrtulí, žene se k jednomu zábradlí. Já si beru druhé a nacházíme. Hurá. Logujeme se, vracíme keš na místo a šup na další okružní chůzi parkem.

DSC_3408.JPG

Na nějaké vysedávání na lavičce není počasí, tak se snažíme najít nějaký přístřešek, zatím nikde nic, takže chodíme po zšeřelém parku, prolezeme zajmavě rostlý strom a narazíme na velmi vlezlou veverku. Přicupitá si to k nám, ani trochu se nebojí a než se kdo z nás vzpamatuje, vyběhne Honzovi po kalhotách a čeká, zda něco dostane. Jakmile ale zjistí, že jediná pozornost, které se jí dostane, je moje hledání foťáku a Upýrovy hlášky: „To škrábe, ať ze mě sleze.“ vesele odskotačí na plot, obtěžovat jinou dvojici, která je vybavena pamlsky.

DSC_3421.JPG

Díky tomu můžeme pozorovat, že průměrná Londýnská veverka vám za piškot bude i sedět na rameni a ani se vám nezahryzne do ucha. Zkoušíme je tedy taky lákat k sobě, ale bez nějaké té dobrůtky to jde špatně a nabízet jí salám se mi nechce. Co kdyby jí maso zachutnalo a rozhodla se sežrat i mě? Po chvíli to vzdáváme, necháme veverky veverkama a jdeme do růžové zahrady. Tady to musí být naprosto kouzelný na jaře nebo v létě, když ty růže kvetou. Přes cestu jsou vytvořené tunely porostlé růžemi, možná i jinými květinami, ale teď je to jen halda ovadlých zamotaných šlahounů. A k tomu kašna s lukostřelkyní. Tak si hezky naaranžuju Upýra do trajektorie šípu, aby měl jeden hezký důkaz pro tu jeho střelenost.

DSC_3432.JPG

„Jéééé, krysa!“ Zvíře na které celou dobu čekám!

„Fuj! A kdybys viděla, kolik je jich u bráchy kolem baráku.“ Upýr se ošklíbá.

„Tsss, já sem za těma krysama přijela.“ Snažím se vysvětlit, co to je Nikdykde a proč tedy to nadšení z krys, ale nedopadne to na úrodnou půdu. Tak nic, no. Loučím se se Sirem Longtailem, který mizí kdesi v dáli a můžeme pokračovat v hledání místa na večeři.

DSC_3443.JPG

Konečně najdeme místo, ke se dá sedět. A v suchu. Altánek, úplně jako dělaný pro romantické posezení čerstvě zamilovaného páru. A asi přesně proto tam jeden pár trénuje box.

Sedáme si na zem, dost daleko od nich a doufáme, že neschytáme nějakou ránu. A já, protože jsem celý den nejedla, lovím jídlo. Zatímco večeříme, boxeři to vzdávají a odchází.

DSC_3445.JPG

Po jídle zhodnotíme, že máme ještě čas, takže se projdeme kolem jezírka. Už je solidní tma a z přežitelného mrholení už je zase hnusný déšť. Rezignuji a tahám deštník. Cestu nám kříží husí pochod. Jedna za druhou přecapkají chodník a po trojicích se pustí do vody, fascinující. Hyde parkem dojdeme k mostu a Kensingtonským zahradám, a protože se nám nechce jít zpátky podél nějaké rušné silnice, vracíme se tentokrát po druhém břehu rybníčku do Hyde parku a z něj ven. Míříme k Buckingham palace, ale cestou se ještě zastavíme na povinné fotografické zdokumentování nasvětleného Marble Arch. Upýr tiše trpí, když mě vidí jako stativ používat památník padlých vojáků. Ve chvíli, kdy začne trpět i hlasitě, toho nechám a radši se přesuneme pro změnu kolem dalšího památníku padlým vojákům. Tady si jich evidentně umí vážit. Ne jako v Brně, kde mají oběti 1. světové, druhé i komunistů dohromady jeden památní a jak říká Honza: „Ještě k tomu je dutý.“

DSC_3456.JPG

Buckingham palace v noci - konečně se tím pádem dočkám toho, že tu není ani noha. Moc se tu ale nezdržujeme, začíná se připozdívat a já bych rád do hostelu dorazila nějak rozumně, abych si zvládla uvařit, zabalit a taky se vyspat na další 19ti hodinovou cestu.

DSC_3465.JPG

Parkem na Trafalgarké náměstí, které tím pádem vidím už po třetí, byť jsem si říkala, že i jednou bylo víc než dost a směr Piccadilly circus pochodem v chodem. Upýrovi tu jede Doubledecker domů a mě metro. Vezmu to s přestupem, protože se mi nechce jít samotné na Green park. Upýrův autobus nám ujede těsně před nosem a zdá se, že další jede až za 12 minut, tak přesvědčuje, ať s ním na něj počkám. No proč ne. Přesně, když se rozhodneme, že si sedneme do budky, jede další jeho autobus, takže rychlé rozloučení a už mi mává z červených dveří.

DSC_3488.JPG

Díky dopravní situaci zvládnu autobus ještě několikrát předběhnout, než naposledy zamávám a mizím pod úrovní chodníku. Jednu zastávku metrem na Jubilee line a poté na West Hampsted, kde už jako správná Londýňanka v klidu dojdu na náhradní dopravu. Dokonce se ani nestresuju vedle řidiče. Pěkně si sednu dozadu na sedačku, vyndám knížku a na Dollis hill vystoupím. Hostel najdu, vchod najdu, tak proč jsem ráno nemohla najít východ? Po chvíli zkoumání najdu odpověď. Protože z prvního patra vedou dvoje schody! Jedny přímo od těch z druhého, to jsou ty špatné a druhé za kuchyňkou, to jsou ty správné. Takže to vypadá, že se zítra i nasnídám, když to do rána nezapomenu.

Rychlá koupelna a do kuchyňky uvařit. Tady sedí čtveřice lidí. 3 turisti a jedna ženská, co se sem právě přistěhovala za lepší budoucností a básní všem o tom, jak tu rozjede podnikání. No držme jí palce, ať to vyjde. O sporák se dělím se Španělem, který vytváří něco na způsob hostiny o třech chodech, akorát to podle množství vypadá, že to vaří jen pro sebe, no to by se mi tak chtělo. Já se spokojím se svým tatrgelovým recyklátem – někdo tomu říká i těstoviny s boloňskou omáčkou v prášku. Hotovou večeři si zcela asociálně (jak je mým zvykem) odnesu do pokoje, kde spí nově přijeduvší Japonka, takže to musím zvládnout potmě a ideálně tiše. No problém. Jsem najezená, jdu umýt nádobí a zabalit. Ještěže toho mám tak málo.

Manuela mi tu nechala dárek v podobě úžasně vonícího krému a vzkazu, že mám mít hezký život. Moc milé od ní a to nejen proto, že jsem celý den skučela, jaký jsem blbec, že jsem v Čechách zapomněla krém na ruce. Tak si jen říkám, kde se promítnou tyhle hromady štěstí, které teď mám. Vše připraveno na zítřejší odjezd, batoh zabalen, medvídek připraven na polštáři, takže už zbývá jen, abych se ke spánku uložila i já. Tož brou noc.

————————————————————————————————————————————————————————

* Není to hrubka, je to přezdívka...

Autor: Klára Kutačová | středa 1.12.2010 14:21 | karma článku: 11.79 | přečteno: 1174x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 720 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz