Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Tyrkysová země II - (13.) - Shiraz

15. 01. 2011 18:29:06
Probuzení je příjemnější, než jsem čekala. Prosklenou barevnou stěnou probleskují paprsky slunce, takže je všechno zabarvené do modo, červeno, žluto, zelena. Ještě se chviličku převaluji v peřinách, než se vyhraboším ven, není přeci kam spěchat...

Jako první zajdu na recepci, poptat se, kde se vlastně nacházím, protože o tom nemám nejmenší ponětí. Vyfasuji google mapu a po chvíli se zorientuji v tom, kde jsem i na mapě v Lonely Planet, takže už mi nic nebrání, abych šla ven. Plán je jasný. Navštívit to, co jsem vloni neviděla kvůli Ashuře. Tzn. Shah-e Cheragh mosque a Vakil mosque s monolitickými sloupy.

DSC_6626.JPG

První cíl je Shah-e Cheragh, neb je nejblíže hotelu. Vstoupit se mi povede až na 3 pokus. Poprvé mě zastaví, že musím mít na sobě čádor. Ten se tady nepůjčuje u vchodu, ale protože se jedná o velmi frekventované místo, je tu speciální půjčovna. Tam nechám jako zástavu svůj 2 roky prošlý ISIC , jsem dotázána, zda jsem muslimka, či nemuslimka a poté je mi vydán bílý čádor. Po chvíli pozorování dojdu k závěru, že muslimky si půjčují čádory tmavé a nemuslimky světlé. Učiním další pokus o vstup.

„Nesmíte mít batoh.“

Šmarjá, ženský, proč si to tu někam nenapíšete a nebo to aspoň neříkáte všecko najednou?

Odcházím ještě do úschovny. Foťák nacpu do batohu, vyfasuji potvrzení a snad už konečně můžu dovnitř. Jsem na velkém nádvoří, kde jsou různé směrovky. Na muzeum, na informace, na modlitebny, na policii, ale i na poradnu v oblasti víry. Zatímco poslední zmiňované se opravdu navštívit nechystám, muzeum zní dobře.

DSC_6627.JPG

Musím mít na sobě ten hadr i tam? Asi jo. Co si budem povídat, když v tom neumíte chodit a ještě je vám to velký, tak je to strašně nepohodlný. Pořád to padá z hlavy a ještě si na to v jednom kuse šlapete. I s tímto handicapem ovšem projde dvě patra muzea. Mají tu převážně knihy, ve kterých jsem si skutečně nepočetl, ale najdou se tu i takové věci, jako je stříbrná brána opřená o zeď. Vyjít po schodech do patra bylo malé peklo, neb jsem si na každém druhém schodu přišlápla cíp čádoru a jednu chvíli to vypadalo, že si udělám nepěkný letecký den, přímo do náruče hlídače.

DSC_6753.JPG

Vycházím z muzea, kráčím k modlitebně. Zouvám boty, ukládám do sáčku a u vchodu do šatny. Dostanu číslo a můžu dovnitř. Další ze skleněných mešit. Povětšinou tu sedí mladé dívky a učí se, nebo si čtou. Sem tam se nějaká (spíše starší) žena modlí. Projdu mešitu, kde se dá a najednou se nějak ocitnu v části, kde jsou muži. Ale i ženy, takže je to asi správně. V centru místnosti je další hrobka, lidé k ní házejí peníze, chodí si na ní sahat, někteří jí dokonce líbají. Jak nehygienické.

DSC_6636.JPG

Opouštím modlitebnu a zjistím, že se dá průchodem dostat k té, kde jsme byli loni s Alim. Momentálně je to tady ovšem under reconstruction, takže se zase vrátím. Do druhé modlitebny už se ani nehrnu, protože tam míří nějak moc lidí. Venku na stráži sedí paní s prachovkou a dohlíží na zouvání. Ještě chvíli pozoruji život v asi největší mešitě v Shirazu, než se vydám na další cestu.

Odevzdávám čádor, vyzvedávám si batoh a pokračuji v cestě. Mým cílem je další mešita, tentokrát Vakil. S monolitickým sloupovím.

Procházím kolem otevřených obchodů až dojdu k jednomu, kde mají nádherné šaty. Tam se na chvíli zdržím. A ani nebyly až tak drahé, jak bych čekala. Radši jdu dál, abych ještě nešla shánět banku, abych na ně měla.

DSC_6647.JPG

Vidím směrovky na Vakil. Jdu po nich, nejdřív omylem vlezu do muzea koberců a až poté najdu mešitu. U vchodu je mi hlídačem zapůjčen čádor ze skleněné skříňky. („Tady máš čádor, můžeš fotit, užij si to.“) Po mém marném pokusu o samostatnost mi čádor přehazuje přes batoh s tripodem, takže rázem musím vypadat jako velbloud s anténou a ještě se diví, že jsem vysoká. Můžu já za to, že on je jako ustřelený kecky?

DSC_6655.JPG

Na nádvoří je vodní nádrž a několik spících mužů. Tady snad místo do hospody chodí chlapy do mešity. Zahlásí doma, že se jdou pomodlit a místo toho tam spěj. Mířím rovnou do sloupové části. Na kráse jí trochu ubírají růžové, plastové odpadkové kyblíky. Ale zase tu aspoň mají čisto. Udělám pár fotek, dokonce i autoportrétů, protože fotku v čádoru ještě nemám.

DSC_6670.JPG

Vracím čádor, odcházím. Hned vedle je vstup na bazar, kde mají velmi přemrštěné ceny. Asi tak o 0 někdy i o dvě. Původní plán, že z bazaru půjdu rovnou na autobusák pro lístek do Esfahánu, poněkud poupravím, když vyjdu kousek od citadely. Zhodnotím, že letos je čas jít dovnitř. Platím vstupné a zjišťuji, že i tady se rekonstruuje, letos na to mám evidentně štěstí.

DSC_6681.JPG

Prostor nádvoří zabírá pomerančový sad. Lidé občas nenápadně některé trhají, já si to nedovolím, i když chuť by byla. A myšlenky si taky utíkají, kam nemají. Prokletý pomeranče. Projdu se sadem ke statue room. Rázem se ocitám na audienci u šáha. (Voskového.) Jedinou další přístupnou částí je přízemí jedné z věží a sousedních místností, kde dříve bývaly lázně. Tady sedí jeden hlídač a klepe se u topení. Je pravda, že tady není nejtepleji, venku na sluníčku je to lepší. Projdu se, ochladím a jdu se zase nahoru zahřát. Když už dojdou zajímavosti k procházení, vyfotím ještě dvojici místních a odcházím si pro lístek na bus. Před vraty stojí zaparkované auto s ohromnou botou. Překvapuje mě, že mě to nepřekvapuje.

DSC_6744.JPG

DSC_6683.JPG

DSC_6628.JPG

DSC_6709.JPGDSC_6735.JPG

DSC_6739.JPG

DSC_6740.JPG

DSC_6743.JPG

DSC_6751.JPG

DSC_6770.JPG

DSC_6776.JPG

DSC_6783.JPG

DSC_6788.JPG

Autor: Klára Kutačová | sobota 15.1.2011 18:29 | karma článku: 15.98 | přečteno: 1041x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 720 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz