Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Tyrkysová země II - (14.) - Jízdenka

17. 01. 2011 20:19:28
Je krásně teplo, takže při procházce sundavám mikinu a jdu jen v tričku. Volném, dlouhém, s dlouhým rukávem. Ale stejně mě staví policista, že je moc krátké a že si mám něco přes sebe oblíct.

Ach jo, prudič. Tak si jí zase beru na sebe. Jen se poptám, jak se dostat na nádraží, pantomimou, nebo tedy spíš ukazováním na mapě. Ukáže mi, kde jsem, kudy jít a já tedy jdu. On se mnou. Ach jo, chlape, víš co znamená choda hafez? Měl bys, je to totiž ve tvym jazyce.

U parku už mě přestane bavit, tak se seberu, přejdu a domnívám se, že jsem mu utekla, ale on ne. Najde mě a ukazuje mi, že musím jít jinudy. V klidu, já už vim, kde jsem. A protože mě skutečně nebaví mít ocásek, vyndám foťák a začnu kličkovat mezi stromy. A on o uličku dál to samý ve snaze mě následovat. Ještě se pokusí mi trhat pomeranč, než pochopí, že už ho mám vážně dost a odejde. (Ale že mu to trvalo...)

Já pokračuji v procházce parkem, potkám stádo koťat u (a taky v) odpadkového koše vedle policejní stanice. Tím pádem se utvrzuji v tom, že Shiraz je odpadně kočičí město. Jako malý problém se poté ukáže samotné opuštění parku. Všechny cestičky totiž končí ve svahu a trávou, takže na chodník bych nepřeskočila, ani kdybych chtěla a šlapat jim po trávě se mi nechce, vzhledem k tomu, že jí tu mají minimum. Nakonec si trochu zajdu, ale aspoň potkám fontánu, to taky není k zahození.

DSC_6799.JPG

Naproti parku u stánku s časopisy koukám na pohádky v Perštině. Že bych jednu z nich vzala Scottovi k Vánocům? No jo, ale jakou by tak mohl mít rád? Sněhurku? Zavrhuju, ta je pro holky. Císařovy nové šaty? Ještě by mu připomněly jeho v nemocnici rozstřihané kalhoty. A Holčička se sirkami je moc morbidní. Nakonec nic nevyberu a jdu dál. Kolem auta, které má kufr upravený na stánek s harampádím všeho druhu.

Na autobusovém nádraží najdu prodejny jízdenek, po paměti z loňska jdu k jedné z nich. Jízdenky sice mají, ale jejich společnost jezdí jen večer a já bych radši odjížděla už ráno. Posílají mě proto naproti ke konkurenci. Mám tedy lístek na ráno, protože nechci dojet do Esfahánu uprostřed noci. Jedna night experience s hledáním hotelu mi za tenhle pobyt stačí (Yazd se nepočítá, tam budu klidně chodit v noci pěšky po městě.)

DSC_6803.JPG

Projdu se venku kolem obchůdků a zastavím se u stolu s knihami. Po zamilovaných citátech v Perštině a Angličtině sáhnu rovnou, ale co pro toho Scotta? Snažím se z prodavače vytáhnout, o čem která kniha je, ale nic moc se nedozvím. Nakonec vezmu jednu, kde je vždycky velký obrázek a pod ním krátký text. Nemám sice ponětí, o čem to je, ale snad se mu bude líbit.

Se svojí knížkou si sedám na lavičku a baštím k ní sušenky, abych měla energii na další cestu do centra. Podle mapy jdu podél řeky, ve skutečnosti je tu ale vysoká zeď porostlá něčím zřejmě příbuzným k břečťanu. Ze všech stran na mě pak troubí taxíky, jako kdyby nikdy neviděli nikoho jít pěšky. Já si to ale užívám. Přes první most co potkám přejdu na druhou stranu, hledám prodejnu, kde jsem měla minule sladké mléko, ale nenacházím. Škoda, dala bych si. Tak jen večeři. Protože nemám tušení, co tu je kde jiného, dojdu k Anvari a ulicí dolů k 111. Jdu do fast foodu kvůli salátu, nebo spíš kvůli tomu hrášku, co dávali na vrch. Potěší mě, salát i hrášek stále mají a stále je dobrý. A když už jsem tam, dám si i kuřecí kebab. (Který smrdí jako jehně.)

DSC_6813.JPG

Pokoušet se dojít k hotelu nějakými zadními uličkami, mi nepřijde s mojí schopností orientace jako přespříliš dobrý nápad, takže se zase vracím nahoru na hlavní, k citadele a od tama už mám podrobnou foto mapu. A kde mi dojde mapa, tam už jsou zase krásné směrovky na každém rohu, které mě zavedou až před vchod.

Na recepci vyzvedávám klíče, a když už jsem na cestě do pokoje, vyběhne za mnou ještě recepční, že tu mám dopis od Sáry. Že by vzkaz, že se jí tu nelíbilo, tak šla spát jinam? Přesně naopak. Večer se potkáme a bude tu bydlet. Přímo v dormitoru. Milé. Jdu si dát tu sprchu, dokud jí mám sama pro sebe. Součástí vybavení pokoje jsou i mýdla, šampony a osušky, které rozměrově odpovídají snad čádoru.

DSC_6831.JPG

Ale kam si dát suché čisté oblečení? Dám – li ho do koupelny, nebude už suché, nechám – li ho za dveřmi na zemi, nebude už čisté. Obětuji jeden šátek s tím, že ho stejně letos na hlavě nosit nebudu a doma ho vyperu, rozložím jej na zem a na něj kupičku oblečení. A teď jen doufat, že voda nepoteče pode dveřmi ven. Na sprchování těsně vedle toaletní mísy jsem již zvyklá ze Silkroadu, takže žádné překvapení. Pomerančový šampon. Jo, jo, já vím, vítej v Iránu, ale to mi snad s těmi pomeranči dělají schválně, ne? Ale pěkně voní.

Vykoupaná si jdu sednout k večeři. Pro jídlo si vyberu část pokoje za mojí postelí, kde jsou křesílka a stolek. Zasednu, pustím se do večeře. Po ní děkuji bohům, že mám na hlavě turban z osušky, protože jsem úspěšně zapomněla, že tady je snížený strop a narovnala se. Tedy, pokusila jsem se o to a podařilo se mi to tak moc, jak se to může podařit někomu mojí výšky v místnosti, co má metr padesát.

DSC_6833.JPG

Crrrr, crrrrr. Halucinace z otřesu mozku, nebo náš telefon? Možná to volá Sára, ať jí jdu otevřít, nebo tak něco.

„Hello.“

„Hello. I am a student from University and I would like to make an interview with you.“

„Ok, no problem. I will be downstairs in few minutes.“

Převlékám se z pohodlného oblečení do společensky přijatelného, ale gumové hotelové pantofle bez ponožek si nechám, to snad nikoho nepobouří. Ale turban na mokrých vlasech asi není to pravé, ovšem nic, co by nevyřešil sárong. (Ale stejně lituju, že jsem si letos nepořídila ten čádor.)

DSC_7361.JPG

Slečna studentka sedí dole u stolu. Na začátek prohodíme pár standardních frází v podstatě o ničem, ale pak se začnem normálně bavit o tom, co děláme, co nás baví, co máme a nemáme rády. Ona miluje déšť a sníh. Nechápu proč, tady snad neprší?

„Ale jo, prší. Před 3 měsíci asi 5 minut. Bylo to osvěžující.“

„U nás prší docela často. A teď je tam – 15. A sníh.“

„Vem mě s sebou.“ rozesměje se.

Nakonec z ní vypadne, že by ráda na univerzitu do Kanady a i k tomu má požehnání rodičů. Super.

Přijde nás prozkoumat kočka, tak se dozvím, že nejen psi, ale i kočky jsou zakázaná zvířata. A taky opice. Ptáci jsou OK. Všichni. Paráda, takže když tu jednou budu žít, budu si moct pořídit domů toho Supa. Ale ne psa.

Ale slečna kočky miluje. Ovšem kdyby jí měl někdo doma, nebo se mu tam třeba jen prošla, museli by to místo vyčistit, vydesinfikovat a ideálně ještě nechat na sluníčku, aby bylo skutečně čisté. Vzpomenu si na našeho psa, který spí s námi v posteli. Jí to radši neříkám.

Přecházíme na standardní holčičí řeči.

„Máš přítele?“

„Jo. A ty?“

„Ne! To tady nejde.“

A pak mi vysvětlí, jak to tady chodí, nebo spíš nechodí, když někdo s někým chodí, vlastně nechodí.

Uznávám, že v tomhle ohledu jsem ráda, že žiju v Čechách. Představa, že mi manžela vyberou rodiče? Radši si nepředstavovat, kdo by to byl. Napadá mě můj školní postrach Pavlík. Přecijen maminky se dobře znají... Ne, ne, ani na to nemyslet! Já mám svého Honzíka, kterého jsem si svobodně a dobrovolně vybrala a jsem šťastná a spokojená. Fuj, mít doma chlapa přidělenýho na základě majetku, to radši budu sama a chudá!

Loučíme se asi po hodině, ona odchází domů, („Řekni svému příteli, že mu přeji štěstí se zkouškami!“) já dopisovat celodenní zážitky. Zalezu si do postele, relaxuji, (opětovně se ujišťuji,jaké mám štěstí, že u nás se domluvené sňatky nerealizují) když někdo začne zběsile bušit na dveře. Sára je tady. A pěkně se vzteká.

„OMG, Sara, I am comming. Wait a second!“

Otvírám jí dveře, vítáme se. Prý včera spala jinde, protože to tady nenašla. Já holt měla štěstí na znalého taxikáře. A co se chystáme dělat zítra. Já bych ráda na Persepolis, ona možná taky, ještě se uvidí. Teď ale odchází dolů na večeři. Já nejdu, jsem po jídle ještě k tomu docela unavená a ráno chci vstávat brzo. A protože dveře zvenku nejdou zavřít, a když je zavřu zevnitř, ona je pro změnu neotevře, dopadne to tak, že mě tu zamkne. To jí teda pěkně děkuju. I když ono je to šumák, stejně jdu spát. Zavrtám se pod peřinu a odcházím do snů.

Autor: Klára Kutačová | pondělí 17.1.2011 20:19 | karma článku: 15.47 | přečteno: 1031x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz