Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Tyrkysová země II - (15.) - Persepolis

18. 01. 2011 22:05:11
Je to tady, den D, nebo vlastně P, konečně uvidím Persepolis. Tu kouzelnou záminku, jež jsem s chutí využívala, když se mě někdo ptal: "Proč proboha Irán?"...

Vstávání v 7:30 se neukáže jako ten nejlepší krok. Jdu se na recepci poptat, jak je to s cestou na Persepolis. Odjíždí se v 8. To je za 15 minut. Tzn. na snídani moc času nemám. A vzhledem k tomu, že ještě čekám, než mi jí přinesou a k tomu si potřebuju připravit batůžek s sebou, stihnu akorát pozdravit jednu Němku, co tu sedí, nechat si zasednout místo Sárou, vypít hrnek čaje a vzít si jeden chleba, sýr a okurky s sebou. (Ve finále to stejně zůstalo celý den v batohu a já o hladu.)

DSC_6878.JPG

Sára jede na Persepoli s námi. Tedy ráda by, ale neví, zda pro ní bude místo. Ptá se na místo pro sebe a mě, vysvětluji jí, že já už si to domluvila na recepci. Protože je nás celkem dost, čeká na nás mikrobus. Zabírám místo v zadním rohu, kde je dobré okno na focení, byť je to trochu asociální, vzhledem k tomu, že všichni ostatní sedí vepředu. Sára se baví s Němkou a docela si holky rozumějí, taky jsou cca ve stejném (pokročilém) věku.

DSC_6896.JPG

Vyjíždíme od hotelu, zastavujeme u cestovní agentury, kde nabereme průvodce a poté ještě u jednoho dražšího a luxusnějšího hotelu, kde se k nám přidají dva Australani (On je původem z Iránu, ona z Afghánistánu), mladý manželský pár, který si přisedne ke mně do zadu. Takže už nejsem sedí myška v rohu, v pastičce má nohu, setí tiše občas pípne, no znáte to ne?

DSC_6951.JPG

Cesta ubíhá docela rychle, odbočujeme z dálnice a cestu začínají lemovat tábory Nomádů s ovcemi. A nad nimi se rýsuje Persepole. Zajímavé to panorama. K samotné památce se jede cestou obehnanou několika ploty a ostnatým drátem. Zastavujeme na parkovišti, průvodce nám rovnou řekne, že batohy mám nechat tady, protože se tam s nimi nesmí. Ptám se na tripod. Prý zkus, uvidíš. Nechávám tedy batoh pod sedadlem a beru si jen foťák a stativ a vyrážíme.

DSC_6973.JPG

Přes park se suvenýr shopy a hotelem. Uprostřed parku zastavujeme.

Teď je čas jít na záchod.“ zavelí průvodce a už nás všechny hromadně vede k příslušným místům. Pane bože, já se skutečně přidala ke skupině, kde je i čůrání organizované? To mě asi zabije.

Opět se všichni shromažďujeme před záchodky a dostáváme instrukce. Držet se u průvodce, poslouchat výklad, nikam sami nechodit, když se ztratíme tak v 11:15 u východu. V 11:15? To nezní, jakože tu budeme moc dlouho. A nebo nepočítají s tim, že se jim někdo ztratí. Uvidíme.

DSC_6975.JPG

U vchodu mi zakáží tripod a Sáře batoh. Překvapivě. Průvodce nám to odnese do úschovny, ale co aspoň se s ním nebudu muset celou dobu tahat. Sotva Sára překročí práh, už si na něco stěžuje. („Tady to vůbec není tak krásné jako Petra v Jordánsku. Byli jste někdy v Jordánsku?“) Snažím se celou dobu tedy držet dál od ní. Jen to nejde moc dobře, když máme být pořád ve skupině.

DSC_7163.JPG

Vystupujeme nahoru po schodech a Persepole se před námi rozprostírá v celé své kráse. Vcházíme branou, kterou sem chodili dříve návštěvníci ke králi. A teď tu jdeme my. Navštívit dávno mrtvé krále s fiktivními dary. Procházíme sály, které již dávno nemají strop a jen sloupy tyčící se k nebi připomínají, že na jejich vrchu, kdy spočíval. Obcházíme královské komnaty, jejichž přítomnost už naznačují jen dveřní rámy s reliéfy. Stoupáme po schodech, které lemují výjevy národů nesoucích dary. Klesáme ke královskému harému, kde je dnes muzeum. A jdeme i navštívit krále v jeho skalní hrobce nad městem. (Bohužel vykradené.)

DSC_7000.JPG

Vracíme se zpět, kolem studně, která zásobovala město pitnou vodou, do sálu sta sloupů, z nichž už zbyly jen patice a procházíme místem, jež kdysi bylo celé ukryté pod zemí. Navštívíme i nedokončenou bránou a kudy jsme přišli, tudy po několika hodinách odcházíme, fascinováni tím, co jsme viděli. Téměř všichni.

Ale stejně to není tak krásné, jako Petra.“

Já tu ženskou praštim...

DSC_7013.JPG

A protože představy jsou jedna věc a skutečnost druhá, jdeme jako správní turisti do rychlého občerstvení na něco studeného k pití a na tradiční místní zmrzlinu. Tu nejdřív ochutnávám od toho Australana a zhodnotím, že to si nechám ujít. A protože nemají Rani, jen colu, sprite a nebo ovocné nealkoholické pivo, spokojím se se svojí vodou.

DSC_7059.JPG

Další zastávka Necropolis. Místo posledního odpočinku 4 dalších králů. Všechny hrobky jsou stejné, ale zároveň jiné. Jsou vytesané ve skále, do tvaru kříže. V jeho spodní části je většinou výjev, jak Peršané válčí s Řeky. Někdy jen oni, někdy s boží pomocí. Ve středu je hladká zeď s malými dvířky do pohřební komory, která je velká jen tak, aby se do ní vešla rakev. A nahoře je zobrazen král v modlící se poloze, s lukem v ruce, nad ním Ahura-Mazda a opodál hořící věčný oheň. Projdeme se kolem všech hrobek i dalších reliéfů vytesaných do holé skály, mineme i Zorastriánské poutní místo, nyní již „nefunkční“. Též se pokocháme výhledem do krajiny, než se přesuneme k mikrobusu vyčkávat na naší druhou skupinu.

DSC_7064.JPG

Před branou nás zívnutím uvítá místní pes. Z flegmatismu ho nejdřív nevyvádí vůbec nic, včetně mého mlaskání, pískání a já nevím čeho všeho, aby se na mě podíval a já ho mohla vyfotit. Ale jakmile si Australani koupí jídlo a začnou ho nabízet, to najednou zbystří. I když tohle by mu asi nechutnalo. Je to v podstatě ztuhlá ovocná šťáva. Krásně to voní, sladce chutná a hrozně lepí.

DSC_7111.JPG

Nicméně pes je od té chvíle „náš“, nevadí, že nic nedostal, protože pořád hrozí, že by ještě něco dostat mohl. Němka neodolá a začne ho, vlastně jí, drbat. Zopakuji si všechny poučky o tom, jak se nehladí cizí psi a kdesi cosi a jdu jí podrbat taky. Je to úžasnej mazel, hned bych si jí vzala domů, jen nevím, jak bych jí propašovala do letadla. A hotelů...A bohužel do auta by jí asi nikdo taky nevzal. No tak nic, budu jí tu muset nechat.

DSC_7123.JPG

Loučíme se se psem a prodavačem v suvenir shopu, skládáme se zpět do mikrobusu a vydáváme se na cestu zpět. Měníme maily, abychom si mohli navzájem poslat fotky, popovídáme si a jsme těsně před Shirázem. A já vidím vlak, dokonce je osobní. Což znamená, že už by tu měl být zahájen drážní provoz. Ne že by to teď už nebylo jedno, ale pro příště je dobré to alespoň tušit. Ale vlastně ne, do Shirázu již zovu ne. Příště na sever za poznáním a do Yazdu za relaxací.

DSC_7145.JPG

Vysazujeme Australany, loučíme se s průvodcem u agentury a nakonec už v autobusu zůstáváme jen 3. Na křižovatce jsme vypakovány i my. Sára si syslí klíč od dormitoru, tak jí o něj požádám, neb trochu spěchám na toaletu. Ale nějak se mi to nedaří jí vysvětlit, takže se dozvím, že jsem divná. To je sice možný, ale já ten klíč vážně potřebuji. Konečně mi ho dá a já můžu svižnou chůzí dojít do hotelu. Hurá.

DSC_7185.JPG

Cestou zpátky ven se v restauraci ptám Sáry, zda chce klíč. „Dej ho na recepci, co kdyby se sem chtěl někdo nastěhovat, nemůžeme ho mít přece u sebe.“ A to mi říká ona, která ho měla celý den v kapse?

DSC_7238.JPG

DSC_7185.JPG

DSC_7198.JPG

DSC_7211.JPG

DSC_7220.JPG

DSC_7242.JPG

Autor: Klára Kutačová | úterý 18.1.2011 22:05 | karma článku: 14.66 | přečteno: 1007x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 720 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz