Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Tyrkysová země II - (16.) - Kočičí park

20. 01. 2011 20:47:30
Z výletu na Persepolis jsme se vrátili poměrně brzo, takže zbyl čas na malou procházku městem...

Radši jdu. Chci najít i-net kavárnu, abych mohla napsat domů. Sice jsem psala před dvěma dny, ale byla to zpráva odjíždím nočním busem přes půl země, takže odhadem nepřidala nikomu moc na klidu a tu další Honzík úspěšně zazdil... Kavárnu najdu, ale ještě hodinu budou mít siestu. Nevadí, půjdu se alespoň projít do parku, zkontrolovat, co se tam změnilo. Bestie mňoukavý jsou tady pořád a všude. Pro zajímavost je začnu počítat. Během hodiny 27 kusů (jedinečných).

DSC_7257.JPG

Pod sochou orla tentokrát sedí místní mládež a kouří Šíšu. Zvou mě, ať si dám s nimi. Ani ve snu, fujtajblb smradlavej. Pokračuji v cestě, kolem jezírka, kde pořád parkují růžové lodičky. Možná jen za ten rok trochu víc vybledly. I šachysti u stolů jsou tu pořád a slečna na in-line bruslích maličko vyrostla. Obejdu celý park, když odcházím poslechnu si ještě chvíli kluky, co tu hrají na kytaru. A nejsem sama, opodál sedí skupinka holek, které se tváří, že jsou zabrané do něčeho hrozně důležitého, co jim leží na stole, ale častěji je vidím, jak se dívají na hrající pány.

DSC_7291.JPG

Na křižovatce žebrají děti. Tentokrát nešpiní okna, ale prodávají květiny. Petrklíče. Zájem o ně je asi stejný, jako o mytí okýnek – téměř nulový. A já si přeci nebudu sama sobě kupovat kytku, to by bylo divný. A dát jí Sáře, to by zas byla skoro škoda. Kolem anatomicko patologického ústavu zpět k internetové kavárně. Vyberu si tu sympatičtější ze dvou dostupných a jsem odvelena na počítač číslo 5. Vzadu v rohu, kde ze zdi trčí pozůstatky vodovodního kohoutku, snad se nenabodnu. Jako první se pustím do sepisování mailů a zároveň využívám google chatu a povídám s Hančí (Dvojče moje téměř vlastní, pošli mi tu fotku, co tam nešla otevřít, prosím...). V 5 majitel kavárny zavře dveře, jde se umýt a jen tak mezi počítači se začne modlit. Po několika minutách zase otevře, jako by nic. Hodina uteče poměrně rychle, venku se začne stmívat, nejvyšší čas vyrazit zpět do hotelu. Platím dolar a odcházím.

DSC_7297.JPG

Sluníčko už je téměř za obzorem, začínají se rozsvěcet všudypřítomná a různobarevná světla po městě. A stejně to tady pořád vypadá nějak smutně. Nebo je to tím, že jsem smutná já? Těžko říct. U odbočky do uliček k hotelu udělám pár fotek projíždějících aut a u mešity za rohem narazím na muže, který koštětem shazuje jeden kabel ze sloupu vysokého napětí. Opakuji si pravidla pro poskytování první pomoci za těchto okolností a dojdu k závěru, že tak maximálně volám na 115, což by měla být místní záchranka. Ovšem zatímco procházím okolo, vypadá jak on, tak jeho asistent, živě a zdravě a taky, že to nedělají prvně. Jako správný paparazzi je vyfotím a radši jdu svojí cestu.

DSC_7330.JPG

Zastavím se na recepci zaplatit účet, abych to měla z krku a mohla ráno odjet. Recepční mi ještě s vážnou tváří na závěr podává roličku toaletního papíru se slovy: „Myslím, že by se vám toto mohlo hodit.“ Neudržím se a vyprsknu smíchy. Chudák ani netuší,jak moc velkou pravdu právě pronesl. Donesu roličku do koupelny a vracím se dolů na večeři. Objednat si jídlo se ukáže jako drobný problém, ani jedna ze slečen totiž neumí anglicky a moje Perská výslovnost je evidentně tak příšerná, že si nejsou jisté tím, co vlastně chci. (Pravda, asi k tomu ještě šilhaly, protože jsem to i napsané ukazovala a pořád nic.) Vyřeší to tak, že zavolají na recepci, recepční přijde, já se s ním domluvím a pro jistotu se přeptám, zda v tom není ovce. Prý ne, je to baby of cow. To sice taky nejím, ale nesmrdí to, takže mi to na talíři nevadí.

DSC_7312.JPG

Po restauraci se promenádují dvě kočky. Jedna nádherná šedá peršanka, která se začne nějak moc zajímat o tác plný hrozinek. Dávám si předsevzetí, že tady nebudu jíst nic v čem by se tyto ožužlané plody mohly vyskytnout. Ne, že by slečinka přišla na nějaké lákání nebo tak, jen si sama od sebe sedne pod židli vedle mého stolu a upřeně na mě zírá. Asi čeká, co dostane. Ona nic, já večeři. A opět porce pro dva. Ale výborný to bylo. Přijde včerejší studentka, zda by si mohla popovídat s někým dalším. Nějakej chlap z Indie na ní ale vyjede, že jí do toho, co tam dělají nic neni a proč se ptá. Tak se mu snaží vysvětlit, že studuje a na zkoušku z angličtiny potřebuje mít interview s cizinci ohledně rozdílů mezi kulturami. Ale on že v žádném případě, ať dá všem pokoj. Přemýšlím, jak ho uzemnit, ale napadají mě slova jen v češtině. Slečna tedy odchází s nepořízenou, jen mi zamává a mizí.

DSC_7272.JPG

Ke mně si přijde přisednout Angličanka Angella, která cestuje se svými rodiči. Moc fajn holčina a i s mojí terrible english si docela popovídáme. Ona asi po půl hodině odchází, protože sedí venku jen v „krátkém“ triku, tak aby s tím někdo neměl nějaký problém.

Já se vracím nahoru do pokoje, zabalit a spát a zítra směr Esfahán, když už jsem měla to štěstí a sehnala lístek. Prý to většinou bývá docela problém. Evidentně jsem zase ve fázi, kdy mám štěstí, tak doufám, že vydrží až do odjezdu domů.

DSC_7276.JPG

Sára nikde, tak jí jen napíšu dopis a předpokládám, že se ještě potkáme a rozloučíme ráno.

DSC_7253.JPG

DSC_7289.JPG

DSC_7290.JPG

DSC_7299.JPG

DSC_7305.JPG

DSC_7310.JPG

DSC_7323.JPG

DSC_7332.JPG

Autor: Klára Kutačová | čtvrtek 20.1.2011 20:47 | karma článku: 13.47 | přečteno: 842x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz