Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Tyrkysová země II - (18.) - Dvojí duha

22. 01. 2011 20:43:41
Jaká je to nádhera, když si kapky vody povídají se Sluníčkem na řece Zayendeh a nejen o tom...

Spím, sladce spím až téměř do zazvonění budíku. V 7:30 lezu z pelechu, balit není moc co, takže to jde velmi rychle.Obleču se a jdu zaplatit a zároveň se domluvit, zda si můžu nechat batohy v Luggage room. Mohu, ovšem ani to, že tomu dali honosný název a velkou ceduli na nástěnce, nic nemění na faktu, že to je stále stejný přístěnek pod schody, jako minule.

DSC_7485.JPG

Jdu ven. Raní procházka kolem mostů s probouzejícím se sluníčkem by mohla být fajn. A potom to vezmu na náměstí obejít ještě další obchody ve snaze najít černou mističku pro Toma a nakoupit pár tištěných deček.

DSC_7487.JPG

Jdu ulicí v jejímž středu je park (přerušený hloubením metra) až ke mně již notoricky známému mostu. Rozhlížím se po místě, kde se loni shromažďovali demonstrující. Jo, jo, teď je tu celkem prázdno. KFC. Dívám se znova, protože jsem měla pocit, že na té restauraci byl nápis KFC. A on tam skutečně je. Boha, já snad budu zvracet.

Radši prchám dál, po levém břehu až dozadu k mostu, co má údajně vypadat jako orel. Další novinka, kterou potkám, je dětské hřiště ve tvaru lodě. U téměř vyschlé řeky to vypadá poněkud paradoxně. Ale možná i trochu optimisticky, to se musí nechat.

DSC_7517.JPG

Ale co se nezměnilo, to jsou zvyky oněch dvou pánů, jež jsem tu loni potkala sedící na zídce s čajem. Tentokrát tu byl jen jeden a vyhlížel druhého. Konvici s čajem a dvěma hrnky nachystanou, cukr v mističce, dva plátky karamelu. V tu chvíli mě zamrzelo, že jsem jim nepřivezla jejich fotku, ale kdo mohl tušit, že tu budou znova? Příští rok tu fotku beru s sebou. A jen kvůli nim do tohohle města přijedu!

DSC_7521.JPG

DSC_7522.JPG

Přejdu most a po druhém břehu se vracím zpět. Tentokrát jdu ve stínu, tak je drobet chladno, ale ne nepříjemné. A na jednom vodotrysku uprostřed koryta se lámou sluneční paprsky a vytvářejí duhu, která se pak odráží ve vodní hladině. V tuhle chvíli jsem ochotná přiznat Esfahánu, že se tu krásné věci najdou. Stojím tam, dívám se do proudu vody a obdivuji každou kapku, na které se odráží sluneční paprsky do téhle barevné nádhery.

DSC_7554.JPG

S mnohem lepší náladou se vrátím k prvnímu mostu a neznámými zadními uličkami (ne loňskou naučenou cestou) dojdu k náměstí, kde se vrhnu rovnou do obchodů. Zopakuji si alespoň to minimum smlouvacích pouček, co si pamatuji od Toma a jdu vyjednávat.

DSC_7546.JPG

Kolik stojí tohle?“ ukážu na věc, která mě absolutně nezajmá, neb jsem poučena, že se nikdy nemám ptát napřed na něco, co vážně chci. Cena nadsazena neskutečně. Tak to ne, toto. Co tohle? Ovšem nedaří se nedaří. Z počátku. S postupem času zřejmě získávám cvik, takže jeden náramek bych ukecala z 22 dolarů na 6. (A to za mnou i běžel, že za 6 je můj.) Ovšem já sháněla tyrkysový, ne růžový!

DSC_7564.JPG

Do hotelu se vracím se zastávkou v potravinách, kde zakoupím „chocolate cake, cherry juice and some cookies“ k pozdní snídani, jež se uskuteční na autobusovém nádraží. Vyzvedávám si batohy z kamrlíku, eh, chci samozřejmě říct z luggage room, loučím se s majiteli hotelu a hned dostanu několik vizitek, ať prý jim dělám reklamu. A tak proč ne, třeba to v Yazdu někomu udám. A teď ještě jestli mi poradí, jak na terminál. Prý autobusem, jen se pak zjistí, že to mysleli druhý terminál, než na který já potřebuji. Na tenhle je asi jistější a rychlejší jet taxíkem, protože autobus tam jede 45 minut. To bych sice ještě asi stíhala, ale tak tak a riskovat nechci. Takže taxík. Kde jej chytit? Dojdu ke křižovatce, že tam by to mohlo být nejstrategičtější. Poptám se policistů, kam si mám stoupnout, abych odchytla auta na správný směr.

Stoupni si sem a vydrž.“ Vrhá se policista do silnice a už mi staví auto a dohaduje cenu.

S pomocí příslušníků se skládám na zadní sedadlo i s batohy, děkuji, loučím se, odjíždím. Jako vždycky. Jen občas je to loučení jednodušší a někdy těžší.

DSC_7565.JPG

Na terminálu mám hodinu do odjezdu, opět jsem trochu zbytečně plašila, u mě nic nového. Sedám si na schody, hezky na sluníčko, dopisuji zážitky a k tomu se rozhodnu posnídat. Nebo poobědvat, vzhledem k tomu, že je skoro poledne. Přede mnou stojí pár autobusů, stevardi nahánějí poslední chybějící cestující, aby někomu neujeli. Můj autobus tu ještě není, je brzo.

Po jídle se jdu projít po hale. Standardní výbava jsou lavičky a televize, na ozdobu nějaká ta zasklená fontánka a stejně to tu na mě nevím proč působí hrozně studeně. Radši obejdu celou budovu ve snaze najít toalety, než se zase vrátím na svoje schody s hřejícím sluníčkem.

DSC_7568.JPG

Chvíli před půl dojede náš autobus. Krosnu dolů, batůžek nahoru. Co z těch čísel je číslo sedačky? Tohle a nebo tohle? Zkusím to první, buď to bude dobře, nebo ne. Bylo. Číslo deset, sedadlo u okna a vedle mě nikdo. Pohoda jazz. Až na to řvoucí mimino, zřejmě standardní vybavení každého dopravního prostředku. S drobným zpožděním zvedáme kotvy a vydáváme se ku Yazdu. Opět nám rozdávají krabičky se zásobami a vychlazené pitíčko. Tomu se radši vyhýbám, neb odhaduji, že na 4 hodiny trvající cestě čůrpauzy nebudou. Po dvou hodinách mi nastupuje spolucestující, která ale vystoupí ještě před Yazdem, ke kterému se pomalu ale jistě blížíme.

Nádraží pak objedeme snad 2x dokola, než se dostaneme až k němu. Zdá se, že silnice je tu vedena do spirály, či co. Začíná se stmívat, slunce olizuje vrcholky skal, červánky se nám rozprostírají nad hlavou a mě se zasekl foťák. Zákon schválnosti, jen co je pravda.

DSC_7501.JPG

DSC_7509.JPG

DSC_7511.JPG

DSC_7520.JPG

DSC_7531.JPG

DSC_7535.JPG

DSC_7541.JPG


DSC_7555.JPG

DSC_7557.JPG


Autor: Klára Kutačová | sobota 22.1.2011 20:43 | karma článku: 14.95 | přečteno: 1058x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Alena Šnajdrová

Co mě v Norsku zaujalo

Kdysi dávno v pubertě jsem zarytě tvrdila, že každá reakce je lepší než žádná reakce - tedy i ta záporná. Sice jsem za ty roky spoustu věcí přehodnotila, ovšem pravda je, že Norsko mě v žádném ohledu nenechalo chladnou.

21.1.2020 v 0:03 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 1054 | Diskuse

Libor O. Novotný

Duhové hory - nejbarevnější pohoří na světě

Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.

20.1.2020 v 15:00 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 328 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 289 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 763 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz