Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Tyrkysová země II - (19.) - Zpět v říši divů

23. 01. 2011 20:23:20
Autobus zastavuje u terminálu, pobírám své věci a vycházím do červánkového večera. V otevřených dveřích mě ovane lehký větřík, jakoby mě hladil. Vítej zpátky šeptá mi do ouška...

Neujdu ani metr od busu a už se na mě vrhají taxikáři. Uáá, klídek, chlapci, já si nějaký auto najdu. Někde, kde je konkurence.Z poetických výšin se vracím k praktičnosti. Najdu první auto, řidič stanovuje cenu na 60 000. Zapomeň, pane, víc jak 30 000 nedostaneš. Cuká se, tak jdu jinam a najednou to jde. I když se mě ještě další dva snaží přesvědčit, že 60 000 je dobrá cena. Věřím, že pro ně rozhodně.

Cesta je bezproblémová, jen řidič se poněkud mračí a vysazuje mě už před mešitou. (Za 3 dolary holt žádný odvoz až před dům.) Lovím peníze a zjistím, že nemám drobné, jen 50 000. Už se smiřuji s tím, že mi nevrátí, ale je mi dána desititisícovka.

Dobrý start, teď ještě těch druhých deset.“

Ne, ne, 40 000.“

Domluva zněla 30 000.“

Hodnej kluk, dal i druhou bankovku. To jsem ani nečekala, že to opravdu půjde. Nakonec má i malý plusový bod. Sice se u toho tvářil jako rousňák, ale nepodvedl mě.

DSC_7608.JPG

První co vidím z hotelu, je nově namalovaná cedule. Coto, čímto? (Jasně, barvama, čim jinym...) A v chodbě stojí malinký roztomilý Vánoční stromek s řetězy a světýlky a i zbytek atria je nazdoben stejným materiálem. A uprostřed toho sedí rozzářený Scott na svém vozíčku a se zcela novými modrými sádrami (pravdaže to není sádra, ale laminát, ale víte, co tím myslím, ne?) Prý to znamená, že už na ně může i stoupat, ale na nějaké chození to ještě není. Ale minimálně už se dokáže sám dopravovat do pokoje a nepotřebuje, aby ho opečovávali ostatní z čehož se zdá být nadšen. Jdu si hodit věci do dormitru, tentokrát obsadím postel pod Mirem (still here) a vracím se za Scottem, zjistit, co je ještě nového.

DSC_7633.JPG

Už si plánuje další cestu, zjišťuje, zda je Persepolis bezbariérově přístupná. Bohužel jej musím zklamat, tam bych se na wheelchair fakt nevydávala. Ale jak já ho ráda vidím, optimistu zatracenýho!

A víš, kdo ještě přijede na Vánoce? James!“

James?!“

Pamatuješ si na něj, ne? Doktor, brýle, jí hodně pomeranče.“

Jo, jo, pamatuju.“ Pomerančové saranče nelze zapomenout.

A ještě někdo další? A, hej, Johannes, co tu děláš?“

Tak, znáš to, sedim, hraju šachy, kouřim, relaxuju.“

A netvrdil si, že už taky odjíždíš?“

Za 14 dní jedu do Indie, chci si před tím odpočinout. A to tady jde nejlíp.“

Tak tohle je perfektní, vypadá to na Vánoce v parádním kolektivu. A Pierre s Evou jsou tu taky, což znamená že bude vlastně chybět jen Sára. I když, skutečně chybět?

DSC_7577.JPG

Jsem jednoduše zpět ve své pohádce. Král Scott stále sedí na svém modrém trůnu s rozbitou opěrkou pro ruku, opodál křehká princezna Eve s rytířem Pierrem. Přítomen je i Johannes, velitel královských armád a brzy dorazí dvorní felčar James. Okolo můžeme vidět běhat majordoma Mira s královskými šašky (myšleno v tom nejlepším!) Nemanem a Ibrahimem, kteří když chtějí, dokáží šířit dobrou náladu se stejnou nakažlivostí jako Scott. A do toho já, jako Alenka ve své říši divů...

Probírám se ze snění, obracím se na Scotta.

I go outside, do you need something?“

No, thanks, I’am OK.“

Fajn.“

But.“ zarazí mě na odchodu „Pleas 2 litres of non fat milk.“

Non fat milk, OK, no problem.“ Jen co to sakra je? Jo jasně, odtučněný mlíko. Prosím, ať umí v potravinách anglicky, protože to asi rukama nohama nevysvětlim.

DSC_7772.JPG

Pro sebe se chystám jít zakoupit jedno granátové jablko, takže nejdřív obcházím ovocnářství, než abych se celou dobu tahala s mlíkem v tašce po celým městě. Dojdu až k Amir Chakhmag, kde zahnu doprava a konečně najdu jednu prodejnu, kde pomegranates prodávají. Nastává problém. Jak se na tom vlastně pozná, zda se jedná o dobrý kousek? Musí být tvrdé nebo měkké? Jakou má mít barvu? Já si snad nakonec radši vezmu obyčejný jabko, honí se mi hlavou, když se přebírám obrovskou hromadou těch granátových. Ale nakonec mi jedno padne do oka a za 5 000 je moje. A teď to mléko. Lezu do každých potravin, které potkám.

Balade inglisi?“

No.“ a všude je to stejné. Už se pomalu, ale jistě začínám vzdávat naděje, když konečně vlezu do jednoho obchodu, kde mléko najdu i v lednici. To už vypadá dobře, v nejhorším vezmu jiné, to už nebude tak trapný jako nepřinést nic.

Non fat milk?“ pípnu a ani nedoufám, že mi bude porozuměno.

Yes, no problem.“ Alláh o akhbar!

Platím 20 000 a radostně se vracím i s úlovkem. Jen se cestou chci zastavit v obchodě, že si opravdu koupím ty oranžové šaty. Mají zavřeno. Že by se mi vracelo to, že jsem měla dosud štěstí?

DSC_5241.JPG

V hotelu předávám mléko, vítám se s Nemanem a pouštím se do pomegranate. Neman mi sežene dokonce i nůž a talířek, takže to není až takový problém. A nakonec bylo fakt dobré. Večer strávím povídáním se Scottem a taky trochu psaním mailů, ale poměrně brzo se odporoučím spát.

Autor: Klára Kutačová | neděle 23.1.2011 20:23 | karma článku: 13.87 | přečteno: 1112x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Alena Šnajdrová

Co mě v Norsku zaujalo

Kdysi dávno v pubertě jsem zarytě tvrdila, že každá reakce je lepší než žádná reakce - tedy i ta záporná. Sice jsem za ty roky spoustu věcí přehodnotila, ovšem pravda je, že Norsko mě v žádném ohledu nenechalo chladnou.

21.1.2020 v 0:03 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 1054 | Diskuse

Libor O. Novotný

Duhové hory - nejbarevnější pohoří na světě

Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.

20.1.2020 v 15:00 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 328 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 289 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 763 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz