Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Tyrkysová země II - (22.) - Iránský Ježíšek

26. 01. 2011 20:05:08
Dárky jsou pečlivě narovnané pod stromeček a může vesele začít lítat Ježíšek. Nebo spíš já.

Dojdu za těmi, kteří mají něco pod stromečkem s tím, že u nás se slaví už 24. takže se mají jít podívat, co jim tam zanechal Ježíšek.

DSC_7638.JPG

Scotte, tobě to mám asi přinést, viď?“

Bude to lepší.“

Dojdu tedy pro vozíček ukrytý pod šátkem.

Nezabij mě za to, prosím. A zavři oči.“

Scott poslušně zavírá oči a nastavuje ruce.

Ještě neotvírat!“

Sundavám šátek, lidi okolo už se začínají pochechtávat.

Můžeš.“

Jeden velký hromadný výbuch smíchu.

To jsem já!“

Ale je to jen obal, opravdový dárek je uvnitř sedátka.“

Rozbalí tedy i sedátko a najde knížku.

100 tajemství štěstí. Myslím, že by se ti to mohlo hodit.“

Tajemství 101. neskákat v Iránu pod auta!“

No jo, ale teď nemám na čem sedět!“ kouká na rozebraný vozíček. Tak mu věnuji kus krepáku. Usazuje panenku zpět. Mám radost, zdárně jsem pobavila pár lidí.

DSC_7647.JPG

A taky se mi podařilo strhnout lavinu. Johannes se přidává, že i v Rakousku se slaví už 24. takže též rozdává dárky. Dostanu Esfahánský Gaz zabalený ve vyšívané dečce, Scott mléko a sušenky, samé užitečné a chutné dárky. Nakonec podlehne i James a přinese Scottymu nový polštář pod zadek. Ten jej samozřejmě náležitě komentuje. V překladu ze Scottovštiny do slušného a českého jazyka, prohlásil něco ve smyslu, že to vypadá jako komfortní záchodový prkýnko. Za asistence Johannese a pana doktora si mění sezení a vypadá, že mu to zcela vyhovuje. My se vracíme ke svému stolu a James se odhodlává, že si tedy taky dojde pro svoje balíčky. A kdože mu to vlastně přinesl?

DSC_7653.JPG

Baby Jesus.“

Baby Jesus?“

Yes.“

How can he do it? It is baby!“

OMG, Jamesi, je to Vánoční pověra, nesmíš v tom hledat logiku.

Nakonec se nějak smíří s tím, že mu mimino nadělilo dárek a jde si pro něj.

To má dvě části.“

Já vim.“

Tak teď si rozbalím první. A po večeři druhou, ok?“

To už je na tobě. Bude tam dokud si ho nevezmeš.“

A že uhodnu co to je?“

Žádný překvapení. To už si dostal před tím.“

Pomeranče?“

Yes.“

DSC_7654.JPG

Balíček je roztrhán, pomeranče odhaleny, obratem zkonzumovány. To nebyl zrovna trvanlivej dárek, asi je vážně čas na večeři. Já volím ovoce zalité jogurtem. Při jídle, byť se to nemá, dopisuji zápisníkový deficit, takže ani neregistruji, že James někam zmizel. Zjistím to, až když se vrátí a na stůl skládá dvě krabice.

Tohle jsem dělal dneska celý den.“ Nabízí mi tradiční Anglické Vánoční sušenky, ale hned dodává, že je v nich hodně skořice.

Skořice?“ Mňam! Svojí sušenku si vychutnávám zcela labužnicky, zatímco on obchází zbytek hotelu a rozdává své výtvory. Vystačí mu prý naprosto přesně.

A nevíš, co jsem dělala celý den já?“ Mám totiž pocit, že vůbec nic. Což vlastně není jen pocit.

Vandalizovala svoje oblečení?“ Ani se nepokouším ohrazovat, že ten svetřík nebyl můj, ale že byl přímo za účelem vandalizace zakoupen. Zaklapávám tedy deník s prohlášením, že mám napsáno.

A nemůžeš utéct, tady máš svůj dárek.“

Nejsem trhan jako on, takže hezky pomalu a opatrně odlepím lepenky až se dostanu k obrovské bonboniéře.

Máš ráda Iránskou čokoládu?“

Já jí miluju!“ Ale zatím tu máme večeři, takže na bonbóny bude čas později.

DSC_7657.JPG

K našemu stolu si v tu chvíli přisedne motorkář z Německa, který vypadá pořád tak nějak smutně. Přesedávám si opět tak, abych seděla v dosahu obou a povídáme si o Vánočních zvycích.

V Anglii se celý den nejí.“

Abyste viděli zlaté prasátko?“

Abychom viděli CO?“

Zlaté prasátko. Ne? Tak nic.“ To tam u nich nemají žádné legendy? Prostě se řekne, dneska se nejí, tak se jednoduše nejí? Žádný důvod, žádná pohádka? Chlape, ty si musel mít hrozný dětství.

Je čas na dárek číslo 2, další pomeranče, jak jinak. Jen tady už se mu nechce tak moc trhat papír, ale nakonec z něj poctivě oškube všechny kytičky s tím, že je dá Khomeinimu na hrob. Běda mu, jak to vážně udělá. A likviduje i tyhle pomaranče, byť si ten nejlepší (ty malé s tenkou kůrou) prý nechává nakonec (znamená, že jej ušetří cca 5 minut). A poté věnuje pozornost prázdné krabičce. Ano, té z vlaku.

Trani? Ale ten vlak přeci nebyl trani? Nebo jo?“

Já se obávám, že nemám tušení, co ‚trani‘ znamená.“

Trani jsou místa, kde se setkávají transexuálové.“

Tak tenhle překlep se někomu vážně nepovedl... A nebo jsem něco přehlédla.

DSC_7658.JPG

A protože jsou Vánoce a ty jsou spojeny s konzumací sladkostí, otvíráme bonboniéru a k tomu krabici Jamesova GAZu. Jsou v ní ovšem veliké kusy, takže se pan doktor chopí nože a jde pitvat. (Co jinýho čekat od chirurga?) Já jsem připravená ve startovní pozici, že poběžím do dormitoru pro lékárničku.

Neřízni se, jo?“ Neodpustím si malé rýpnutí. „Vlastně komu to řikam, vždyť seš doktor.“

To znamená, že tě neposloucham?“

Ne, to znamená, že se zvládneš ošetřit sám.“

Ale překvapivě se mu nic nestane. Dělí se s celým hotelem, ale nějaký obrovský zájem o tenhle tlamolep není. Já si beru malý kousíček, s tím, že mám ráda své zuby.

DSC_7659.JPG

Když už nikdo nechce počítač, ukořistíme ho my. Chci pánům ukázat fotky, jak to tu vypadalo loni na Vánoce, ale milý computer se s námi odmítá bavit. Na jakékoliv klikání a mačkání klávesnice absolutně nereaguje. Domněnku, že to je mýma rukama vyvrací James, tomu se totiž počítač taky nedaří přivést k činnosti.

On nás nemá rád.“

On? Je počítač on? Neni to třeba ona?“

Podle naší gramatiky je to on. Podle vaší ono, jestli se nepletu.“

Nicméně milý počítač popadnu, že jej odnesu Scottymu, tomu funguje pokaždé.

Scotte, najdi nám prosím tuhle adresu, on nás nemá rád na rozdíl od tebe.“

On? To je ona!“ A najednou, ve chvíli kdy se Scott dotkne milého neťáska, vlastně neťásky, začne fungovat. To nechápu. Se ten přístroj snad živí pozitivní energií nebo co?

Tu chvíli, kdy to funguje, najdu pár fotek, ale opět zrada, vypadla wifi. A běhat znova za Scottem, to už bychom byli za blbce, takže počítač odkládáme. Pravda, Jamesovi to nedá a zkouší, jestli by s kovovým talířem nemohl fungovat jako anténa. Německý spolusedící nám pak ukazuje svoje fotky alespoň na foťáku.

"It is like a flower!" Zahlásíme s Jamesem jednohlasně, když vidíme obrázek zářivky focené ze spodu.

DSC_7770.JPG

A i další jsou hodně vydařené. A provokatér našel ten Wind tower.

Kde to je?“

Pokouší se mi to vysvětlit, ale nějak se nechytám, tak to vzdává a odchází spát.

Zítra to najdeme spolu, vím kde to je.“

Pípnu něco ve smyslu, ok, proč ne a přemýšlím, jestli sem špatně rozuměla nebo ne.

A i kdyby ne, nedokážu si představit, že půjdu někam jenom s ním, když mám problém se na něj vůbec podívat, když jsme spolu někde sami. Jako třeba teď. Radši si oba čteme.

Co čteš?“

Neviditelného muže. Hezká knížka, můžu ti jí pak půjčit, není to těžká angličtina.“

Jo, to by bylo fajn, ale já zítra odjíždím. Trochu na mě padne splín, jak tam tak vedle sebe sedíme jak trubky a nevíme, co říct. Radši jdeme spát.

DSC_7643.JPG

Pod stromečkem už leží poslední balíček, pro Mira, který se celý večer neukázal. Však on si ho tam najde a aspoň mě s ním na místě nezabije. Nakonec na něj cestou z koupelny narazím, jak sedí sám a opuštěn u stolu, tak mu předám jeho veledar a odcházím spát.

DSC_7639.JPG

DSC_7640.JPG

DSC_7644.JPG

DSC_7645.JPG

DSC_7652.JPG


Autor: Klára Kutačová | středa 26.1.2011 20:05 | karma článku: 13.20 | přečteno: 887x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Alena Šnajdrová

Co mě v Norsku zaujalo

Kdysi dávno v pubertě jsem zarytě tvrdila, že každá reakce je lepší než žádná reakce - tedy i ta záporná. Sice jsem za ty roky spoustu věcí přehodnotila, ovšem pravda je, že Norsko mě v žádném ohledu nenechalo chladnou.

21.1.2020 v 0:03 | Karma článku: 25.37 | Přečteno: 1070 | Diskuse

Libor O. Novotný

Duhové hory - nejbarevnější pohoří na světě

Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.

20.1.2020 v 15:00 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 329 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 289 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 764 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz