Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Jak jsme (ne)bydlely

27. 02. 2011 23:40:51
O spolubydlení, jak jsme jej zažily se dvěma kamarádkami. Tento článek jsme již jednou publikovaly, ale nedokončily, teď se o to pokusím znovu.

Aneb příběh na pokračování o tom, jak naletět podvodníkům snadno a rychle a hlavně s dopomocí realitní kanceláře.

Kolejní život byl pro mě značně nevyhovující, neb jsem člověk od přírody klidný a spavý, a tak mi vyřvávání spolunocležníků mnohdy až do tří do rána začalo postupně lézt na nervy. Velmi vděčně jsem proto přijala nabídku kamarádek ze Zlína (které se taktéž konečně odhodlaly k přesunu do Matky měst), že se nastěhujeme společně do 3+1 na nějakém klidném sídlišti na okraji Prahy, a aby s tím bylo co nejméně starostí, svěříme se realitní kanceláři.

Nabídek se nám sešlo hned několik, takže bylo krásně z čeho vybírat. Podle fotek nás nejvíce zaujal byteček na Vinohradech a v Bohnicích. Naše velvyslankyně se jela do obou podívat a jednohlasně rozhodla pro Bohnice, neb toto sídliště zdálo se býti mnohem klidnějším a příjemnějším.

U podepisování smlouvy nastalo pár zádrhelů, ale zdálo se, že všechny strany se je snaží ze všech sil vyřešit. Návrh k nastěhování zněl 1.11., avšak domluva s realitkou zněla na 1.10., kde je tedy chyba? Majitel však uznal, že se zmýlil a slíbil, že 1.10. bude samozřejmě možné se nastěhovat.

Holky tedy objednají dodávku, která jim převeze věci přes půl republiky, já se stěhuji postupně metrem, protože většinu věcí jsem si sem za ten rok a půl již navezla. Nahoře v bytě nás čeká malé překvapení v podobě zabalených a nezabalených věcí původního majitele. Peťa vysvětluje, že vše slíbil nejpozději do tří dnů odstěhovat, přece si myslel, že má o měsíc víc, tak proč bychom my tři dny nevydržely? Jsme v klidu, svoje věci nandáme do největšího obýváku, holky se složí v ložnici a já zatím ještě nějakou dobu můžu zůstat u kamaráda, protože z koleje už jsem se naivně odhlásila.

V neděli se vracím z víkendu stráveného na Moravě, mířím do pokoje, který by měl být můj. Zamčeno. Dostane se mi vysvětlení, že to pan majitel ještě nestihl všechno odvézt, tak si to zamkl u sebe v pokoji. Fajn. Rozložím si spaní v obýváku, nevadí.

Ráno mě probudí nakopnutí do hlavy.

„Co?“
„Jo, pardon, já myslel, že je to Péťa.“
„Cože?“

Cizí chlap mi stojí v posteli a říká mi, že si myslel, že sem někdo jinej. No fajn. Ale to snad není důvod do mě kopat, ne?

Zahrabu se zpátky pod deku a pokračuji ve spánku, pán přijde ještě několikrát, nenamáhá se s klepáním a nedělá si ani starosti s tím, že mi šlape po polštáři, zřejmě se mu to zdá normální. Mě už o něco míň, ale v 6 ráno vážně nejsem v dost použitelném stavu na to, abych někomu vysvětlovala, jaké jsou mé představy občanského soužití.

V 8 se probudíme všechny, tak jdu zjistit, co to ráno bylo za divadlo. Dozvím se, že to byl pan majitel, a že tu s námi ještě asi nějakou dobu bude bydlet. Jinými slovy, než si odstěhuje věci, tak tu občas přespí, aby nemusel jezdit v noci do Německa, kde má domek. Ale jak slíbil, rozhodně to nebude trvat déle jak týden.

Odpoledne tedy tento pán přijde domů. Představí se, omluví se, že ještě skoro nic neodvezl, ale že na tom pracuje. Tato jeho práce spočívá v tom, že si jde na záchod zakouřit, poté vezme telefon, opře se o futra a dvě hodiny telefonuje. Poté vezme pár krabic, co mu holky přes víkend zabalily, nanosí je do auta, opět si jde zapálit a poté se omluví, že je toho fakt hodně, a že to zase dneska nestihne a to si myslel, že pojede minimálně třikrát.

Jsme klidné, nic se přeci neděje, zítra je taky den a to prý přijede hned ráno. Požádáme ho tedy alespoň o další klíče od spodních dveří, neb jsme v bytě 3 a klíč máme jen jeden. Od bytu máme všechny, ale nejsou nám nic platné, když se nedostaneme do domu.

„Jo klíče? Sem vám jedny dával.“
„Ale my jsme tři.“
„No, že ste tři. Přece vám nedam svoje? Ha, ha, ha...“

Všichni se zasmějeme a je nám svatosvatě slíbeno, že zajde osobně hned zítra na družstvo a klíče nám nechá přidělat. (Zámek je bezpečnostní, proto to musí vyřídit správce družstva.) Dobře, ještě nějaký den to vydržíme, byť to znamená permanentní domlouvání se, kdo kdy bude doma, kdo má kde a jak školu/ práci a jak si klíč co nejlépe předat, aby se každá dostala domů, když potřebuje.

Druhý den se pan majitel vůbec neukáže. Chodíme tedy kolem jeho krabic a snažíme se alespoň trochu zabydlet. Koupíme záclony a závěsy, kobereček do předsíně a nad katalogem si vybíráme bytové doplňky a skříňky. Já si vybírám postel a značně mě štve, že si nemůžu jít změřit svůj budoucí pokoj – ten je stále zamčen.

Večer sedíme v obýváku a vymýšlíme, co a jak, když asi v 11 přijde pan majitel. Na hodinu zaleze do vany, jako doma, nehledě na to, že byt už si pronajímá někdo jiný (Za 17 000 měsíčně). No co, necháme ho být, je to jen na týden. O půlnoci se začneme pomalu chystat ke spánku, ale pan majitel se přihrne (jak jinak než bez klepání) k nám, že jde na internet, že stejně kecáme. Upozorníme ho, že jsme chtěly jít spát. Ano, ale on chce na internet a je to přece jeho byt, tak do půl druhé do rána čekáme, než se nám ho povede vyhnat...


Pokračování příště...

Autor: Klára Kutačová | neděle 27.2.2011 23:40 | karma článku: 13.94 | přečteno: 1356x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Miloš Korotvička

Ministr dopravy

Ne všichni znají vtip z dob socialismu. Hlásenie rozhlasu železničnej stanice Košice:"Kto sa chce stať povereníkom či ministrom v Prahe, něch sa prihlási u prednostu stanice." Je to zas aktuální. Jen je třeba se hlásit u Lucifera.

20.1.2020 v 22:35 | Karma článku: 13.55 | Přečteno: 397 | Diskuse

Miloš Korotvička

Jen tak povídání o Pálavě

Chtěl jsem komentovat požár ve Vejprtech. Nejde mi to. Posílám soustrast pozůstalým a uznání zachráncům. Zdá se, že to zvládla i vláda. Jistě tam bude hodně problémů k řešení. Na počest uhořelým vzpomínka na naše šťastné mládí

19.1.2020 v 22:52 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 118 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Bůh není Pánem snílků

V poslední době se opět setkávám s lidmi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že Bůh nám splní vše, čemu budeme věřit. Pokud po něčem toužím, záleží už jen na velikosti mé víry. Pokud je má víra dost silná, Bůh mi splní každý můj sen.

17.1.2020 v 19:10 | Karma článku: 16.44 | Přečteno: 253 | Diskuse

Radko Pašek

Otec s dcerou je likvidován úředníkem odboru územního plánování z Jičína

Navrhuji zásadní změnu Ústavy ČR " Žádný občan ČR není povinen řídit se zákony, vyhláškami či předpisy, jsou-li v rozporu se zdravým rozumem".

17.1.2020 v 11:57 | Karma článku: 30.94 | Přečteno: 967 | Diskuse

Miloš Korotvička

Řeší se Válková. Zas aférka pro pobavení národa.

Válková. Téma dne. Už zas téma, které za chvíli vyšumí. Jako vždy, Sloužila bolševikům a slouží vůdci. To je její svět. Nelze to v její hlavě změnit. A taky proč, když doteď jste ji zahrnovali funkcemi a poctami? To je politika?

17.1.2020 v 4:21 | Karma článku: 21.38 | Přečteno: 643 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz