Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Nessie na výletě (V.) aneb A uzřel Matys Příšeru

9. 10. 2011 23:10:29
Huíííííí, uíííííí, uíííííí. Sakra, kdo tu má takhle odpornej budík? Z překvapených výrazů ostatních přítomných a také z toho, že ten pazvuk vychází ze stropu, usoudím, že to je zcela regulérní požární siréna a ne náš dopředu plánovaný budíček.

No bomba, teda ne, ta radši ne, bohové ať je to jen planý poplach. Ale ať už je nebo není, stejně se musíme všichni evakuovat. M- Peti a já se alespoň řádně oblečeme, zatímco V-Peti s Matysem se jdou provětrat v pyžamech. Ne, že bych jim to nepřála, ale venku se takhle těsně po východu slunce pohybovala teplota kousek nad nulou. Venku na chodbě potkáváme další evakuující se jedince, na nichž je znát míra nasranosti přímoúměrná jejich nevyspanosti.

1.jpg

Sbíháme po schodech dolů, procházíme hlavním vchodem hostelu, za nímž zvrací nějaké paní. Paráda, takhle ráno. Stojíme venku a čekáme, až bude uvnitř ticho. Když to ale začne trvat moc dlouho, jdeme si sednout do Mekáče na čaj, abychom tu neumřeli zimou. Postupně se sem za námi začnou trousit i další hosté, někteří velmi snadno poznatelní třeba podle erární deky přehozené přes pyžamo. (Nebo myslíte, že se v Inverness takhle ráno pruducírují lidi v nočních úborech běžně? ) Konečně se situace v hostelu uklidní a Matys se může jít ještě dospat, zatímco my ještě v klidu dopijeme a M-Peti si vybarví Šmouly. Pak se v klidu vrátíme, uděláme si snídani a čaje s sebou (jen kdyby ta konvice krom toho, že hezky svítila i hřála) a jdeme si probudit řidiče, který už je ovšem dávno vzhůru a i zabalen na cestu. (A nemyslím tím, že jsme ho mečem komprimovali do zavazadla).

2.JPG

Chvíli po 8 vracíme ložní prádlo a opouštíme hostel směrem k parkovišti a v skrytu duše litujeme, že Primark otvírá až v 11. Sluníčko pěkně svítí, začíná být slušné teplo, jednoduše to vypadá na další krásný den. A přesně tak, jak nám sybilil Marťas, odjíždíme v půl 9. Po počáteční nedůvěře navigátorce se octneme ve slepé uličce, než se dostaneme ven z města. Naším cílem je zřejmě nejprofláklejší místo celého Skotska – Urquhart Castle nad jezerem Loch Ness.

3.JPG

Původně jsme chtěli jít i dovnitř, ale protože je ještě moc brzo, mrkneme se jen z vyhlídky. Co si budeme povídat, pořád je to jen zřícenina s předraženým vstupem. Rozhlížíme se kolem, zda odněkud nevykoukne Nessie, ale zatím se k tomu nějak nemá. Jedeme dál a hledáme místo, kde by se dalo sejít k vodě, nacházíme, zastavujeme, jdeme. Házením žabek do vody se snažíme vyplašit Nessie, aby za námi vylezla na břeh, ale ne a ne se to podařit. Tak asi radši zas pojedeme. Ale protože my jsme holky praštěný, nenecháme to jen tak a jdeme se trochu osvěžit do vody. A zrovna v tu chvíli, kdy všechny koukáme na jinou stranu, jí Matys uvidí – příšeru! Naštěstí je to muž duchapřítomný a než zmizí zas kdoví kde, stihne jí vyfotit. Ale my ať se rozhlížíme, jak chceme, vidíme jen hladkou vodní hladinu (A jednoho Příšerníka na břehu).

4.JPG

Tak jedeme zase dál, dolů podél jezera, které plynule přechází v jiné jezero a zastavujeme ve Forth Augustus u Caledonian Canalu, na kterém je vybudováno kvantum zdymadel. Vyběhneme až nahoru a pozorujeme, jak rychle jim jde napouštění vody. Sluníčko svítí, rackové hejkají, lidé přetahují lodě z jedné komory do druhé a my si užíváme, že nemusíme dělat vůbec nic. Poté se vrátíme dolů k infocentru, kde nakoupíme pohledy, zdlábneme pár sušenek na posilnění a vyrazíme na další cestu. I když zrovna daleko nedojedeme, protože nás zastaví momentálně otočený otočný most.

5.JPG

Řidič velí k opuštění vozidla a exkurzi na dostupný a předem neplánovaný technický skvost, ale jakmile se tento začne vracet do původní polohy, musíme se vrátit do vozidla, abychom nezdržovali provoz na místní komunikaci.

6.JPG

Další zastávka se koná na Inverlochy castle – zřícenině o čtyřech věžích a pár pozůstatcích zdí. Prolezeme jí, kde se dá, vyfotíme se na zdi a pak už nás začne tlačit čas a močové měchýře, což sice Matys absolutně nechápe, ale přislíbí, že nás odveze někam, kde spojíme příjemné s užitečným, neboli venčení s obědem.

7.JPG

Zastavíme v jednom malém městečku nedaleko a vyrazíme na High street. Tady se chvíli zdržíme v obchodech se sportovním vybavením (začíná to již tradičnět) a též v suvenir shopech a hledáme otevřenou restauraci, kde bychom se najedli. Jednu najdeme, ale po prozkoumání cen na jídelním lístku se zas zvedneme a jdeme o dům dál. Cestou do další restaurace si alespoň pořídím tkaničky do pohor, takže už zas chodím jako člověk.

8.JPG

Konečně zakotvíme v restauraci, ze které je díky umístění v patře hezký výhled na vodu a taky na prolétající záchranářský vrtulník. Objednáváme si, Matys odvážně zkouší Haggis, holky zeleninovou polívku a já burgr. Haggis chutná výborně a nerozhodí nás ani, když nám holky řeknou z čeho to je.

9.JPG

Po jídle se opět začneme probírat průvodci a mapkami a řešíme, zda jet, či nejet na Glen Nevis, či se radši snažit dostat k Ben Nevisu. Samozřejmě, že padne volba na horu nejvyšší, a proto odjíždíme směrem, kde jí spíše tušíme, než kam by vedlo nějaké příčetné značení. U parkoviště se směrovkami ovšem nezastavíme, protože pan řídící si trvá na tom, že se musí dát dojet blíž, tak jedeme. A jedeme dlouho až najednou skončí silnice. Nebudu to prodlužovat, Ben Nevis jsme nenašli, ale za to jsme našli nádherný kus přírody a taky spoustu obrovských hub.

10.JPG

Bolavé nohy ze stísněného prostoru ve vozidle jsme ochladili v horské bystřině, zalezli si po skalách, prošli se v měkounké trávě a ještě měkčím blátíčku, nasbírali další obrovské houby, popojeli k dalšímu vodopádu, kde jsme opět nějakou dobu pobyli a pokochali se, než jsme se rozhodli vydat zpět do Edi a to jen proto, že holky jdou zítra do práce, takže by asi bylo vhodné, abychom byli doma včas.

11.JPG

Po pár ujetých kilometrech ale stejně neodoláme a zastavíme u dalšího vodopádu, na který si úspěšně vylezeme. Každý dojde tam, na co má obuv a síly a jak je tradiční pro M-Peti, opět skončí někde na zdi, ovšem s dalším obřím hřibem v ruce. Ale teď už skutečně odjíždíme.

12.JPG

Poslední zastávku plánujeme u Loch Lomond, ale nakonec tam uděláme hned dvě. První v malé restauraci, kde moc dobře vaří a druhou u vody, kde se koupe malý odvážný chlapec a přesvědčuje nás, ať jdeme do vody taky. Matys se překecat nenechá, ale my ano. Seřadíme se do tvaru Lochnesky (už to máme hodně dobře natrénovaný) a poprosíme dítě, ať si stoupne před nás, aby byla zajímavěhší kompozice. No snad z toho ten malej chudák nebude mít nějaké trauma.

13.JPG

Teď už před sebou máme poslední úsek cesty. Dojet do Glasgow a z tama do Edinburgu. Jediné zastávky, které děláme jsou na semaforech a i tak stihneme vidět pár zajímavostí. Třeba kostel předělaný na lehký dům. (Jak říkala moje sestra, zpátky už to asi předělávat nebudou...)

14.JPG

Do Edinburgu dojedeme už za tmy, ale tak akorát, abychom stihli ohňostroj nad hradem. Auto zaparkujeme na Meadows a pěšky jdeme kamsi, kde by měl být dobrý výhled. Můj jediný problém je, že už od nepaměti mám hrůzu ze zvuků, které ohňostroje doprovází, takže to bude hodina lehkého utrpení, kompenzovaná hezkým vizuálním zážitkem. (Asi sem fakt masochista.) Matys, ale vymyslí poměrně dobré řešení, naladění rádia na mobilu, což má dvojí efekt – uslyším hudbu provázející ohňostroj a neuslyším ten šílený kravál. Funguje to jen na pravé ucho, neb levé sluchátko jsem poskytla tomu, kdo si to vymyslel. Ale i tak to bylo fajn. Jen škoda toho nevypnutého semaforu, který nám do toho neustále blikal.

Ohňostroj skončil a my se spolu s davem lidí přesunuli zpět k autu a odjeli domů, kde jsme ještě před spaním očistili houby. (Tady nejen že houby nejí obyvatelé, nepouští se do nich ani červy.) A pak už jen nařídit budík a padnout do peřin.

Autor: Klára Kutačová | neděle 9.10.2011 23:10 | karma článku: 9.66 | přečteno: 874x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

René Flášar

Že života štíplístka - Do roka a do dne

Vším, čím jsem byl, byl jsem rád. A tak budu určitě rád i štíplístkem, alias průvodčím nebo chcete-li stevardem. Využil jsem totiž nabídky společnosti Arriva vlaky a stal se na DP Č jedním z jejích zaměstnanců.

21.1.2020 v 10:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Co mě v Norsku zaujalo

Kdysi dávno v pubertě jsem zarytě tvrdila, že každá reakce je lepší než žádná reakce - tedy i ta záporná. Sice jsem za ty roky spoustu věcí přehodnotila, ovšem pravda je, že Norsko mě v žádném ohledu nenechalo chladnou.

21.1.2020 v 0:03 | Karma článku: 25.51 | Přečteno: 1070 | Diskuse

Libor O. Novotný

Duhové hory - nejbarevnější pohoří na světě

Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.

20.1.2020 v 15:00 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 329 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 289 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 764 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz