Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Nessie na výletě (VII.) - Falkirk Wheel a Kirkcaldy sea

10. 11. 2011 21:17:40
Byl by hřích nevyužít poslední den, kdy máme k dispozici auto, takže se rozhodujeme k výletu na doporučený technologický skvost - Falkirk Wheel.

V-Peti někdy v brzkých ranních hodinách odchází do práce, zatímco my si užíváme dlouhého a nerušeného spánku až do 8 ráno, kdy se pomalu (Matys), ale jistě (my s M-Peti) vykopeme z postelí a jdeme vyrábět smaženici k snídani. Hub je skutečně požehnaně, takže značná zásoba putuje do mrazáku a zbytek nám na talíř. Dobré, moc dobré to bylo.

DSC_0935.JPG

Po snídani bereme mapu, bundy a vyrážíme do Falkirku. Já zastávám roli navigátorky, eh, no dobře, jednoduše sedím ve předu a v ruce mám mapu. Jinak se radši o všem radím s M-Peti, protože bychom jinak nevyjeli ani z Edi. (Matys se tím dobře baví a jeho vlastní invence spočívá jen v tom, že nám pak řekne, že jsme to vymyslely špatně.) Na dálnici už by se to zdálo jednoduché, ale opět zapracovalo kvalitní značení a moje slepota, takže jsme si zase hezky pobloudili. Falkirk jsme sice našli, ale to Wheel nám pořád někde unikalo. Naštěstí ale po lehkém objíždění města najde náš Pan řídící směrovky na informační centrum s poznámkou, že to je stejný směr, jako na Falkirk Wheel. A pak už se to nedalo minout.

DSC_0995.JPG

Na parkovišti platíme obnos nekřesťanské výše a jdeme se podívat, co za zrůdnost to tady vlastně postavili. Ono to sice zní hrozně hezky – výtah pro lodě, ale když pak člověk zjistí, že prakticky je to uplně k ničemu a slouží to vlastně jen pro pobavení turistů, tak si říkám, zda to opravdu bylo nutné do místní krajiny nacpat. Ale asi jo... Uznávám, vypadalo to hodně zajímavě a vzhledem k poměru ceny a obsazenosti výletních lodí to turisté mají asi opravdu rádi. (Bože, proč?) My jsme se ovšem rozhodli tento zážitek nikterak blíže nezkoumat a místo toho nakonec naše výprava o průměrném věku 25 let skončila na dětském hřišti. Naštěstí tu bylo všechno vyrobeno z kvalitních a pevných materiálů, takže jsme se skutečně mohli řádně vyřádit.

DSC_1003.JPG

Jako další v pořadí byla zastávka na zmrzlinu a hledání geocache. Bez GPSky by to šlo dost špatně, protože tady bylo až moc míst, kam cokoliv schovat, od mikrokešky po slona, takže se Matys snaží zprovoznit svoje mapy v telefonu. Naštěstí se mu to alespoň nějak povede, takže po přepočítání nám dělá GPSku se zvukovou navigací. (Odečítá souřadnice a hlásí směry a vzdálenosti). A nakonec kešku skutečně po lehkém brodění v blátíčku najdeme. Chuťovka.

DSC_1053.JPG

A už je čas odjet, M-Peti musí být včas v práci, která se nachází v lehce vzdáleném Livingstnu. A já mám opět navigovat, to teda potěš koště, trochu se bojím, že nedojedeme. Teorii, že pojedeme po vedlejších silnicích vzdávám ve chvíli, kdy naprosto nečekaně dojedeme k dálnici a najedeme na ní. Ale nakonec je to asi to nejlepší, co nás mohlo potkat, protože jinak bychom tam bloudili ještě dneska. V Livingstonu už si to M-Peťa odnaviguje sama a překvapivě včas jí vysazujeme u ordinace.

DSC_1059.JPG

A my jdeme vymýšlet, co s načatým dnem. Jet na sever, nebo na jih? Volíme sever a moře. Kirkcaldy zdají se býti blízko, takže zajedem tam. Naštěstí je tam poměrně dobrá cesta, většinou po dálnici, a pak už po jedné vedlejší silničce až k moři. Zaparkujeme u parku, nejdřív se chvilku projdeme v něm, najdeme public toilet, který má dokonce i vlastní office (takže tady i paní vybírajcí na záchodcích může prohlašovat že je office manager) a pak už scházíme k moři.

05092011017.jpg

Pláž je tu z části tvořená pískem, z části skálami a kameny, které jsou porostlé jasně zelenými řasami, případně je na nich nános škebliček. Barevně a kompozičně to vypadá velmi dobře. Matys už se zouvá, že jde do vody, já ještě něco málo nafotím a pak se k němu přidám. Moře je překvapivě teplé, vítr sice fouká, ale rozhodně ne studený, perfekt. Škoda, že s sebou nemám plavky. Chvilku se brouzdáme ve vodě a v písku, potom se jdeme projít ke skalnatější části pláže a k věžičce v bývalém opevnění. Musím říct, že tu je opravdu nádherně, ani se mi nechce pryč. Bohužel ale musíme vrátit auto, tedy je čas přesunout se dál. Nejprve zastavujeme u Lidlu, protože jsme se teď sice namlsali duchovně, ale zároveň jsme od rána nejedli vůbec nic, kromě hub, takže nutnost alespoň nějaké potravy začíná být akutní.

DSC_1069.JPG

„Všechny Lidli jsou stejný, tamhle je pečivo.“ Zajdeme za roh, kde prý je ve všech Lidlech na světě pečivo a ono kulový. Matys vypadá touto situací lehce vyveden z míry, ale nakonec najdeme vše, co je k přežití třeba a jdeme se do auta najíst. Po svačince se rozjedeme směrem k Edi, abychom stihli včas natankovat a trochu vyčistit auto před jeho navrácením. Jedeme kousek od pobřeží, takže cesta s kouzelným výhledem. Matys z toho chudák moc nemá, protože musí koukat na silnici,ale já si to řádně užívám. Opět přejíždíme Forth road bridge a za chviličku jsme v Edinburgu.

DSC_1076.JPG

Tak a teď kde natankujeme?

„Někde kolem centra musí být nějaká benzínka.“ Řidič zdá se býti o tom skálopevně přesvědčen, já už o něco méně, takže nabízím variantu Morrisons u našeho domu, o kterém víme, kde je a nebudeme muset jako paka objíždět město. Matysa ale asi objíždění města autem baví, takže nás ještě zaveze pod Royal mile k nějakému futuristickému stavení, před nímž stojí několik autobusů.

„Pěkný nádraží.“ konstatuje Matys.

„Jo, jo, hezký, akorát je to novej parlament...“ (Na jeho obhajobu podotýkám, že to skutečně mělo podobu nového Hradeckého autobusového terminálu)

DSC_1077.JPG

Konečně vzdáváme marné hledání a jedeme k Morrisnu, ale samozřejmě až po tom, co má chlap pocit, že to je jeho geniální nápad. Tankujeme a za příplatek 1 libry máme i na 4 minuty vysavač. Vnitřek auta je ovšem tak vystlán na nohou přineseným sajrajtem, že je nám naprosto jasné, že tohle 4 minuty nespasí ani náhodou. Ale snaha byla.

DSC_1082.JPG

Nalézt vratné parkoviště už není problém, protože stejnou trasu už jsme párkrát projeli autobusem. Auto vracíme na stanoviště dvanáct, znovu kontrolujeme, zda v něm něco (krom senné podestýlky na podlaze) nezůstalo, zamykáme a chystáme se vyrazit ke schránce na klíče je vrátit, když nás přepadne jakýsi pán. Vysvětluje Matysovi, že se mu nedaří nastartovat, a že by s tím potřeboval pomoct. Marťas se chvíli o něco snaží, ale bohužel neúspěšně. Anglické Opely krom toho, že mají jiné značky, než na které jsme zvyklí z Čech mají ještě i poměrně úchylný, intuitivně neodhadnutelný systém startování.

DSC_1091.JPG

Jdeme vrátit klíček do budky na nádraží a hledat cestu ven. A protože už je poměrně pozdě a všechny pamětihodnosti jsou zavřené, směřujeme autobusem rovnou domů. Tedy Matys jede domů, já si ještě tu cestu trochu protáhnu a znovu se projedu do Morrisnu pro něco k večeři. Cesta z něj je poměrně příjemná procházka na závěr dnešního dne. (I když teď zpětně nechápu, proč jsem jela s Matysem vracet to auto a nezůstala jsem tam rovnou...)

DSC_1097.JPG

Večer strávíme poklidným povídáním (a rozpočítáváním nákladů) v domácím prostředí a jdeme poměrně brzo spát, ono to třídenní cestování dalo poměrně zabrat všem.

DSC_1109.JPG

Autor: Klára Kutačová | čtvrtek 10.11.2011 21:17 | karma článku: 10.32 | přečteno: 819x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz