Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Nessie na výletě (VIII.) - Surgeon Hall museum

29. 12. 2011 22:26:10
Jakožto budoucí záchranář bych měla vědět do čeho jdu a Surgeon museum by mi v tom mohlo alespoň trochu pomoct. A k tomu i nějaké to chození po Edi.

Ráno vstávám kolem osmé, dám si v klidu snídani a chystám se na samostatnou procházku po Edi.

Holky jsou v práci a Matys si bude zaslouženě odpočívat po třech dnech a více jak 1000 kilometrech za volantem.

DSC_1114.JPG

Autobusem dojedu na North bridge, a ačkoliv svítí sluníčko, je zima díky poměrně silnému větru. Tedy mně je zima, některé jiné (zřejmě místní) dámy v klidu chodí v minisukýnkách a halenkách, zatímco já se klepu v mikině.

DSC_1117.JPG

Nacházím vstup do parku pod pseudořímskou stavbou a stoupám k ní. Cestou má být několik vyhlídek, ale před některými jsou vysázené stromky většího vzrůstu, takže vidím maximálně do jejich korun. Nevadí. Dojdu až nahoru, kde už je výhled v pravdě královský, avšak vítr se mě snaží shodit k zemi. Bráním se co to jde a snažím se obejít celé prostranství, abych měla výhled do všech stran. Pode mnou se rozprostírá celé město i s výhledem na moře a s Forth road bridge v dálce.

DSC_1118.JPG

Přecházím k cestičce z kopce dolů, fotím si dělo a začíná lehce poprchávat. Soukám se do nepromokavé bundy, déšť končí. Sundavám bundu, začíná pršet. Když se tyto stavy střídají ve dvacetivteřinových intervalech, nenamáhám se s neustálím přezbrojováním a jdu dál v bundě, alespoň mi není zima. Dole pod kopcem mi přijde, že se mnohem víc zatáhlo, takže třeba konečně zažiju ten správný skotský déšť, ale v polovině Princessky zase vyleze sluníčko a já se svlékám do trička. Fakt aprílový počasí hadr.

DSC_1128.JPG

Docházím do st. James nákupního centra, abych ulovila něco k obědu a po tom, co zhodnotím, že pomazánek už mám až po krk, zajdu rovnou nahoru k restauracím. Z hlediska finanční dostupnosti si opět dávám burger s hranolky - tady asi nezhubnu jako v Iránu... Po obědě zajdu dole do papírnictví, kde se snažím vysvětlit paní, že sháním čtvrtku na kreslení, samozřejmě bez potřebné slovní zásoby. Do teď mě překvapuje, že pochopila, co se jí snažím říct a skutečně jsem si balík barevných čtvrtek a jednu tužku odnesla. A k tomu i kartu do foťáku, abych nemusela řešit mazání té staré.

DSC_1134.JPG

Na St. Andrews square se od pátku vylíhlo několik soch zvířat, barevných a přiměřeně šílených, které se ihned staly miláčky všech přítomných turistů, takže si je všichni fotili, pokud se rovnou nefotili s nimi. S tím zřejmě výrobce dopředu počítal, protože u všech je žádost, aby po sochách nikdo nelezl, ovšem s tím, že líbání a objímání je povoleno. Nevím, jak vy, ale já bych asi modrého krokodýla líbat nešla. (Květovaný tygr už je ale něco jiného...)

DSC_1149.JPG

Než se stihnu vrátit na Princess street, začíná opět pršet. Tím mě toto střídání počasí definitivně přestane bavit, sedám na bus a jedu do Surgeon muzea. Samozřejmě, že vystoupím příliš brzo, takže jedu hezky nadvakrát, protože leje jako z konve a než bych tu jednu zastávku došla, měla bych vypráno všechno, co mám na sobě.

DSC_1164.JPG

Vstupuji bránou u které je velký nápis Surgeon hall museum, takže mě trochu překvapí, že za ní to moc muzeálně nevypadá. Ptám se proto přítomné dámy, zda jsem tu dobře a ona mi něco začne vysvětlovat hodně rychlou a hodně Skotskou angličtinou, takže po skončení jejího monologu stále nevím, zda ano, či ne. Ona naštěstí pochopí, že já nechápu a již pomaleji mi vysvětlí, že musím projít tímhle domem a vstoupit do jiného, kde to je ve druhém patře. A protože to je žena laskavá, radši mě tam rovnou odvede a ještě se mi omlouvá, že na mě mluvila moc rychle, protože ona by mi taky nerozuměla, kdybych na ní mluvila česky. Děkuji jí za ochotu a u správných dveří se loučíme a já pokračuji po schodišti k muzeu.

DSC_1165.JPG

Tady sedí za dveřmi paní a vybírá vstupné. Jen je chudák nějaká zmatená, takže dámě přede mnou vrátí o deset liber víc (ta jí to slušně přizná, no nevím, zda by se to stalo i u nás?). Já si kupuji studentskou vstupenku na svůj momentálně prošlý a ještě neprodloužený ISIC a jdu dál.

DSC_1173.JPG

Popisovat veškeré exponáty se tu skutečně nechystám, ale malou zmínku o obsahu muzejní sbírky si odpustit nemůžu. Na začátku stojí několik panelů o vývoji chirurgie ve vztahu k porodnictví, poté následuje krátká chodba již s preparáty – kostry, modely orgánů i orgány naložené ve formaldehydu. Ve velké místnosti jsou pak další modely i preparáty z velké části zaměřené na válečná zranění stará i novodobá. (Nikdy bych nevěřila, kolik podob může mít průstřel.) Dále několik malovaných obrazů různých poranění – není nad to, když je lékař i nadaný malíř. Dále různé nádory, chirurgické nástroje nové i staré... V patře se nacházejí zřejmě i další věci, ale momentálně tam probíhá nějaká rekonstrukce, či co, takže se tam nemůže. I tak jsem ovšem v tomto muzeu strávila celé odpoledne.

DSC_1174.JPG

Odcházím ven a protože jsem kousek od mešity, rozhodnu se jít až k ní a zjistit, jak vypadá. Z venku je to poměrně monumentální, dost hranatá a okolí moc nerušící stavba. Zezadu je dámský vchod, zepředu pánský, ale protože jsem osoba odrzlá, vlezu i do předsíňky u hlavního vchodu. Ale protože a) nemám na hlavě šátek a b) tohle je pánská část, nedovolím si jít nikam dál a jen se dívám od vchodu. Pěkné to tam mají. Zítra si musím vzít hadr na hlavu a jít se podívat dovnitř.

DSC_1176.JPG

Z mešity odcházím na bus a mířím domů. Cestou se zastavím s Sainsburry's pro bílý jogurt, abychom měly s M-Peťou k večeři. Po odchodu z obchodu zase začíná lejt a hlavně fouká naprosto šílený vítr. V-Peti už je doma a kuchtí něco v kuchyni, zatímco Matys vedle stále důsledně odpočívá. Přidávam se k Peťce a pouštím se do výroby večeře, od čehož uteču ve chvíli, kdy přijede zmrzlinářský vůz. To ne, že bych tak moc toužila po zmrzlině, jednoduše si ho chcu jen vyfotit. A cestou aspoň zvednu popelnici, kterou porazil vítr. (I když to je trochu jako bojovat s větrnými mlýny, protože stejně zas spadne.)

DSC_1181.JPG

Probírá se Matys, přichází M-Peťa. Večer opět pohodlný, kecací, ničím zajímavý.

DSC_1188.JPG

DSC_1194.JPG

DSC_1202.JPG

SHM.JPG

DSC_1203.JPG

DSC_1208.JPG

Autor: Klára Kutačová | čtvrtek 29.12.2011 22:26 | karma článku: 9.87 | přečteno: 670x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz