Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Nessie na výletě (IX.) - Plavu, plaveš, plaveme

30. 12. 2011 22:56:37
Skotský bazén, polská pekárna, mezinárodní obchod a muslimská mešita, to vše nacpané do jednoho dne.

Ráno si dáváme časný budíček, abychom stihli jít do bazénu a M-Peti pak do školy. Společná snídaně, pobrat věci a můžeme vyrazit na bus. Cestou vystupujeme někde poblíž banky kde si Peťka chce vybrat penízky, ale talent nechala doma kartu, takže z toho nic nebude. Co se dá dělat, holt se trošku víc projdeme. Matys permanentně zdržuje, tedy pardon – vychutnává si naší cestu přes Medows, ulicemi s naprosto stejnými domy (jak to, že tady lidi nebloudí?). Na konci jedné z nich dojedeme k pěknému přízemnímu domečku, ve kterém bych bazén skutečně nehledala. Avšak byl tam.

DSC_1209.JPG

Platíme vstup do bazénu a do sauny, když už jsme tu, tak ať si to užijeme. Na rozdíl od ČR tady nejsou pánské a dámské šatny, ale jen převlékací kabinky na dlouhých stranách bazénu a na jedné vzdálenější krátké jsou společné a zcela veřejné sprchy. Každý obsadíme jednu, oblékneme plavky a hurá do vody. Tedy já zas až tak hurá ne, vzhledem k tomu, že su hydrofob, ale asi je nejvyšší čas s tím začít něco dělat. Takže mě Matys s Peťkou učí plavat. A protože jsme se sem přišli primárně vyblbnout, snažíme se chvíli Matysa dostat pod vodu, což se nám překvapivě i povede. Když ho naše ženské spiknutí přestane bavit, prchne do sauny. My ještě chvilku plavem a Peťa mi sdělí, že při tom vrtim zadkem jak turbína. Moc milé, jen co je pravda.

DSC_1210.JPG

Čas pro volné plavání se chílí ke konci, takže se i my přesouváme do sauny, kde naštěstí není moc lidí. 15 minut se ohříváme, pak si dáme sprchu a na chvilku se složíme na lehátka u sprch a jen tak si relaxujeme. V půl 12 ještě skočíme na 5 minutek do sauny a pak už hurá do sprchy a připravit se k odchodu. Matys se ještě válí na lehátku, asi že nemá tak dlouhé vlasy jako my, takže mu to nebude trvat tak dlouho. Ale aby si jejich absenci vynahradil, snaží se česat Peťu. Chudák malá, aby jí vůbec po jeho zásahu ještě nějaké zbyly.

DSC_1211.JPG

Rozprcháváme se každý do své kabinky, obléknout, vyfénovat si hlavy a můžeme vyklidit prostor. A že je ještě čas, míříme do polské pekárny na koblížky gigantické velikosti a výborné chuti. A protože Marťas neumí jíst za chůze, stojíme venku jak trubky, dokud je nesníme. Tím pádem Peťka začne trošku nestíhat, takže obratem prchá do školy a zanechává nás svému osudu, který momentálně spočívá v dostání se na Princess street, od kama nám má jet autobus do jakéhosi obchodního centra, kde se Matys chystá již konečně spáchat svůj velký nákup.

DSC_1215.JPG

Autobus najdeme a necháme se dovézt do obrovského areálu, kde jsou desítky různých obchodů různého druhu. Nás (ok, Matysa) nejvíc zajímá Sports direct, ale ten je v nedohlednu, takže se nejdřív zastavíme u foťáků. (Mít tak penízky, hned bych si vybrala pár objektivů k Flikouškovi.) Pak kolem malého kostelíka přejdeme do druhé poloviny centra, kde je kýžený obchod. Matys vytasí svůj seznam a pouští se do spletitého labyrintu stojanů s oděvy, zatímco já se půjdu porozhlédnout kolem. V sousedním krámku jsem si vyhlédla moc pěknou košili a v dalším naprosto luxusní šaty. Ale vzhledem k cenám si o nich můžu jen nechat zdát.

DSC_1216.JPG

Když už mám pocit, že tam Marťas straší až moc dlouho, jdu mu naproti. Nemá nic. Slovy nic. Ani ty ponožky, co jsou hned u vchodu. Po dvou hodinách. Jak to ten chlap proboha dělá? Přesouvá se k lavičce, že si jde dát svačinu. Já s sebou nic nemám, tak jdu radši za nějakou tou potravou duchovní, neb jsme před knihkupectvím. Od Bacha ani Irvinga nic nemají, Gaiman taky nic moc, zaseknu se u kompletní Zeměplochy. Tak kterou to doma ještě nemám? Bohové vědí, takže si zas nic nevyberu. (Začínam asi Matysovatět.) Jen zjistím, že mají Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, což shání pan svačící, který si tuto knihu skutečně koupí. Takže doufám, že mi jí taky někdy půjčí.

DSC_1217.JPG

Chceme se vrátit zpět, ale nejdřív najdeme špatnou zastávku, takže až když vidíme ten správný bus, dáme se do sprintování, aby nám neujel. Bus nás zaveze zpět do centra, kde se u mešity loučím s Matysem a jdu se do mešitní restaurace najíst. Za 3 libry kopec výborné, trochu ostré omáčky s rýží.

DSC_1220.jpg

Po jídle mířím přímo do mešity, kterou bych si ráda prohlédla. Šátek mám od M-Peti, takže si jej vážu přes vlasy a vstupuju dámským vchodem. Tady sedí paní s několika dětmi. Pro jistotu se ptám, zda mohu dovnitř. Prý samozřejmě. Po schodech tedy vystoupám na ochoz patřící ženám. Před ním zouvám boty a odkládám batoh a doufám, že tam nikdo nebude. Omyl, vehementně se tu modlí nějaká paní. Připadám si trapně tam jen tak stát, tak si také vyhlédnu jeden kobereček a trochu si „modlitebně zacvičím“. Při tom se trochu rozhlédnu kolem.

DSC_1223.JPG

A protože nejsem žádný náboženský fanatik, po chvíli zas vycházím ven, sundavám šátek a přecházím naproti do seriálového a filmového fanshopu, kde jsem našla celý jeden regál věnovaný Doctorovi WHO a Torchwoodu. Tím pádem jsem opět byla ve svém živlu a jen jsem litovala, že na všech plakátech, hrnečcích a všem je 11. doktor a ta příšerná Ami Pond a všichni Dalekové už jsou jen v té příšerné, barevné, plastové verzi. No, nenadělám nic. Chvíli ještě listuji knížkami a nakonec ulovím jednu o Torchwoodu. Pokladní a jeho kolega jsou jak vystřižení z Big bang theory a oba na mě koukaj, jak kdyby takhle z blízka ženskou v životě neviděli, natož aby si u nich něco kupovala.

DSC_1229.JPG

Přes Sainsburry's se vracím domů. Matys se ještě fláká někde ve městě, tak aspoň máme čas ho trochu zdrbnout. (Co taky jinýho by mohly dělat tři holky takhle povečerech?) Když se vrátí domů má takové malé Vánoce. Konečně totiž i něco nakoupil, byť nás občas jeho úlovky dokážou dost vyděsit. Ne snad tím, že by ta jeho maska byla tak strašidelná, ale spíš tím, že bychom to do něj ani jedna neřekly. A se svítícími strašidýlky v ruce nám tak ještě někdy bude povídat o infantilitě...

DSC_1230.jpg

A opět máme kecací večer, trochu spojený s mým plánováním zítřejší cesty do St. Andrews. Jen nějak zapomenu jít brzo spát, abych mohla v 6 ráno vstávat.

DSC_1233.JPG

Autor: Klára Kutačová | pátek 30.12.2011 22:56 | karma článku: 9.57 | přečteno: 721x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz