Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Nessie na výletě (X.) - St. Andrews (Where Kate met Wills)

31. 12. 2011 20:53:34
Malebné městečko u moře, obrovské golfové hřiště a klub, kde se se vstupem čeká na úmrtí předchůdce, katedrála rozebraná na obytné domy, nejstarší Skotská univerzita a zároveň škola, kde se potkal princ William s Kate... Ale hlavně to je místo, kam se odstěhoval jeden z mých kamarádů, kterého jsem zajela navštívit.

Klári, nechtěla jsi vstávat?“

„Klid, mam nařízenej budík.“

DSC_1249.JPG

Hm, jen asi špatně, vzhledem k tomu, že je skoro čtvrt na sedm. Telefon se vybil a nezazvonil. Sááákra, zrovna dneska, kdy bez telefonu jet nemůžu ani náhodou. Jak bych se totiž pak kde naháněla s Kubou? Na deset minut než se obleču jej píchnu do nabíječky a doufám, že to bude stačit. Pak už jen poberu věci, obuju se do prvních bot, co mi padnou pod nohu a sprintuju na bus, abych ho stihla. Na Princessce vystupuji a nyní svižným krokem, abych moc nemokla, se snažím dostat dolů na nádraží. Vlivem gravitace teče voda stejným směrem, jako jdu já, takže mi většina z ní končí v botech. Vrchem, neb je mi ten samozvaný potůček skoro ke kotníkům. Nedá se nic dělat, když jsem se nechtěla soukat do pohor, užiju si celý den s mokrýma nohama. Jen doufám, že v St. Andrews nebude taky takhle strašně lejt.

DSC_1251.JPG

Nacházím pokladnu a jdu zakoupit lístek do Leuchars. A protože to neumím vyslovit, tak to radši ukazuji napsané na lístečku. Pokladní mi dá lístek a rychlou lekci angličtiny a jdu hledat nástupiště. Vlak v 7 mi úspěšně o minutu ujede, takže mám 28 minut čekání na další. Vzhledem k tomu, jaká je nehorázná zima, dám 2 libry za horký heřmánkový čaj a radši nepřepočítávám, jak moc nekřesťanský prachy to jsou.

DSC_1253.JPG

Když přijde vlak k nástupišti, nahrnu se do něj spolu s dalším davem. Vlak je plný k prasknutí, a kde nikdo nesedí, tam je místenka. Nakonec je jediné volné místo na sklápěcí sedačce u záchodků, kde si dopiju čaj a jdu si čít. Za Kirkcaldy pak jdu vyzkoušet místní záchod. No, příště ještě musím zjistit, kterým tlačítkem se zamyká...

DSC_1255.JPG

Jsme v Leuchars. Malé nádražíčko in the middle of nowhere. Jdu se poptat, jak se dostanu do St. Andrews. Prý busem, tím, co právě odjíždí. Jo, mam já to fakt dneska štěstí. A nakonec vážně i mám. Paní, co si právě kupuje jízdenku, mi nabízí, že mě svezou. Chvíli se rozmýšlím, zda to je, či není bezpečné a zhodnotím, že je. S díky tedy přijímám a nechám se dovést až k jejich autu. Cestou potkáme dva piloty RAF, muže a ženu, což mi dává naději v tom, že pokud to s tím pilotováním nevyjde v Čechách, třeba to vyjde tady. Usazuji se do auta, přičemž opět s tisícerými díky odmítám přední sedačku. Celou cestu si povídáme, takže zjistím, že to jsou Australani, a že výlet sem dostala paní k narozeninám od manžela, protože je velkou milovnicí golfu. (Takovýho manžela bych taky jednou brala – teda myslím, aby se mnou cestoval na naprosto šílený místa, ani nemusejí být na druhý půlce Zeměkoule..)

DSC_1259.JPG

Na jedné z hlavních tříd mě vysazují, loučíme se a já píšu Kubovi, kde tak přibližně jsem. A než se sem stihne dostat, jdu se tu trochu porozhlédnout. Nejdřív si prohlédnu rozpadlou kapličku, po tom zamířím do Charity shopu, kde se rozhodnu zakoupit jeden naprosto úžasný a zcela neodolatelný červený kabát. Jen stejně neodolatelně působí i na jednu místní slečnu, která je asi o minutu rychlejší. To trochu zamrzí, ale aspoň nebudu utrácet. Vycházím ven a naproti mně jde obrovská chundelatá zrzavá kočka. Vykračuje si, jak kdyby jí celé město patřilo, lidi okázale ignoruje. Garfield fakt existuje, napadne mě. Ale právě přijduvší Kuba mi vysvětlí, že to je místní kočičí král Hamish. (Taky tak milujete tu občasnou cizojazyčnou dvojsmyslnost anglických výrazů? A proč se vlastně náš kocour jmenuje Tomášek a ne Hej myš?)

DSC_1262.JPG

Po seznámení s kocourem nastane fáze seznámení se St. Andrews a orientací v něm. „Když dojdeš k poli, tak se otoč a jdi zpátky.“ Ale protože je Kuba pravý gentleman, nenechá mě tu pobíhat samotnou, ale bude mi dělat milou a odbornou společnost. Lepšího průvodce městem bych si nemohla přát.

DSC_1272.JPG

Začínáme u golfového hřiště, kde jsem vyfocena u známé jamky č. 18, abych měla řádnou památku a pokračujeme k pláži. Chápu, že Kubu jakožto místního obyvatele už příliš nefascinuje, ale mě ano, takže projdeme celou pláž, na které lidi venčí psi a koně (což vypadalo mnohem romantičtěji, než to možná z této věty vyznívá), až k místu, kde se do moře vlévá řeka. A na jejím druhém břehu se dá zahlédnout letecká základna RAF v Leuchars. A pak, kousek dál od břehu na ostrůvku v moři se sluní stádo tuleňů. Sice si nejdřív myslím, že si ze mě dělá Kuba legraci, ale zjistím, že nejen u jeho brášky platí, že čím šílenější věci říká, tím jsou pravdivější. Ale dokud jsem to neviděla na vlastní oči na informační ceduli, tak jsem nevěřila. A rovnou je tam i druhá cedulka, že se k nim opravdu nedá dobrodit, ačkoliv by se mohlo zdát, že ano.

DSC_1280.JPG

Po písečné duně se vracíme ku městu a cestou probíráme místní akademické zvyky typu Akademičtí rodiče a platby za jejich služby, případně velkou listopadovou bitvu s pěnou na holení. (Stačí projet i česká zpravodajství a najdete to i s fotodokumentací, tak se o tom nebudu rozepisovat.) Musím uznat, že Skotové nejsou žádní suchaři – další plusový bod pro tuhle zemi. U minigolfového hřiště se zastavíme a s potěšením shledáme, že už je otevřeno a tedy si můžeme jít zahrát. Podotýkám, že pod pojmem minigolf se tu neskrývají betonové desky s překážkami, ale je to opravdu zmenšenina travnatého golfového hřiště, prý dříve určená pro dámy.

DSC_1284.JPG

Tuším, že za dvě libry si zapůjčíme vybavení a můžeme začít hrát. Kuba už je téměř golfový profesionál a ze mě se ihned stává expert na míčky vybíhající z důlku. Jedno z jaké vzdálenosti a jakou silou, vždycky objel jamku po vnitřním okraji a zase vyskočil ven, občas i několikrát za sebou. Nebude proto žádné překvapení, že to Kuba s přehledem vyhrál.

DSC_1286.JPG

Po této hře se jdeme věnovat historii v podobě prohlídky exteriérů místní univerzity, kde v podloubí visí dokonce i časová osa se všemi zajímavými událostmi, co se od založení do letošního roku udály. A že to občas bylo něco. Třeba útok lukem a šípy na děkana. Cestou ven mineme značku na zemi, na kterou nesmí šlapat nikdo, kdo ještě nemá bakalářský titul, takže já se jí vyhýbám velkým obloukem, zatímco můj průvodce už si na ní může třeba i zatancovat.

DSC_1305.JPG

Nyní směřujeme k novým (novějším) budovám univerzity, abych viděla i kde se většinou studenti skutečně zdržují. Ale uděláme si ještě zastávku ve zmrzlinárně, kde mají asi pět set tisíc různých příchutí, takže absolutně nejsem schopná si vybrat, ale dát si čokoládovou jako vždycky mi přijde dost nudné. Takže zasáhne Kuba a objedná mi mix jahodovojogurtové a sušenkové zmrzliny a sobě něco pochybně modrého. Jakkoliv to obojí zní příšerně, bylo to výborný.

DSC_1306.JPG

Docházíme k univerzitním budovám – žádné kamenné zdivo a původ ze středověku, spíš nějaký ten reálný socialismus 80tých let, nebo tak něco. A samozřejmě, že ten největší zákop je informatická laboratoř. Že je rovnou nešoupli chudáky někam do sklepa... Ale uvnitř to mají hezké a i místní osazenstvo se zdálo být poměrně sympatické. Holt asi nějaká moje pochybné slabost pro technicky zdatné muže, nebo co.

DSC_1316.JPG

Ale protože tady máme jen technicky nutnou pauzu sloužící k nabití mého telefonu, nikterak se tu nezdržujeme a pokračujeme za skutečnými perlami St. Andrews. Kolem mořského akvária (nebo jak se jinak správně nazývá oplocený kus moře s rybičkami?), poté podél hradu, který si prohlédneme jen z dálky až k snad nejprofláklejší stavbě (stavbě?) Skotska – rozbořené katedrále. Tady si neodpustím fotku skrz bránu, bez které se snad ani návštěva tohoto místa nemůže obejít. Poté se projdeme mezi polorozpadlým zdivem a náhrobky na místním hřbitově a nakonec zakotvíme na molu.

DSC_1326.JPG

Nohy spustíme z mola dolů a hledíme do zářných dálek mořské hladiny, kterou občas zčeří projíždějící rybářská loď. Zároveň můžeme pozorovat i pohyb živočichů pod námi. Hejna malých rybiček a asi i nějaká medúza (nebo možná potápějící se mikrotenový sáček). Kuba mi do toho vypráví, jak z tohohle cca 3 metrového mola běžně skáčou do vody a občas i s lodí. Někdy se vážně divím, že ten člověk i přes všechny podobné šílenosti stále žije a k tomu ještě v maximálním zdraví.

DSC_1336.JPG

Čas ubíhá s povídáním a taky obědem sestávajícím z rybí pomazánky a toustového chleba. Kuba vypráví příhody ze života tady a já se občas až bojím, že smíchy padnu do moře. („Rackové jsou svině s křídlama. A jediná výhoda koně oproti traktoru je, že umí vyrobit jinýho koně.“) Stejně tak, když vidím téměř davy lidí, které se chodí fotit na věž na mole á la Kate Winslet na Titanicu.

DSC_1340.JPG

Ale protože čas s příroda volají, zvedáme se a ještě jednou přes hřbitov s nutným ofocením katedrály i z druhého směru a dále přes WC disponující „kajakářskou“ hospodu a kolem jiné, kde točí černé Krušovice, se vracíme do labu pro telefon. A protože do odjezdu autobusu do Leuchars je ještě čas, zajdeme přes park se zajíčkem hypnoticky civícím na sochu do kavárny. A byť tu původně nemáme v plánu strávit moc času, nakonec skoro nestíhám ani ten pozdější autobus, na který jsem doprovozena, a před kterým se loučíme, aby se Kuba mohl jít nadále věnovat nějaké své vědecké činnosti, případně večeři a já se pustit do vysvětlování řidiči, kam chcu lístek. Ten se totiž viditelně dobře baví tím, jak moc mi to Leuchars nejde vyslovit i přes to, že se mě to vehementně snaží naučit. Asi po dvaceti pokusech to vzdá a vydá mi lístek.

DSC_1351.JPG

Na nádraží se zaparkuji do čekárny, kde je zajímavá sbírka místní i nemístní pubertální mládeže a čekám na vlak zpátky. Venku už začíná být s přicházejícím večerem celkem zima, takže se rozhodnu obětovat pro trochu tepla trochu svého psychického zdraví.

DSC_1356.JPG

Vlak přijíždí a k mému velkému překvapení v něm najdu i místo na sezení. Sedám si naproti nějakému ne příliš přívětivě se tvářícímu pánovi, který mi pak ovšem radí od kama budu mít nejlepší fotky, aby mi je nezastínil nějaký strom nebo tak. Ale absolutně nechápe, co mě tak moc fascinuje na Forth bridge. Holt pro něj je to normální, když přes tu příšeru jezdí denně dvakrát.

DSC_1358.JPG

Přijíždíme na konečnou – Edi. Venku už je skoro tma, ale i přes to se asi na půl hodiny zastavím u pouličně hrající kapely. Když už mě ale ze sezení na zemi začne omrzat zadek, zvedám se a odjíždím domů. Co taky jiného takhle v noci. M-Peti je ještě pořád v práci, tak poreferuji alespoň V – Peti a Matysovi o tom, jak báječně jsem se celý den měla, a když přijde i M-Peťa můžu začít nanovo. A pak už jen všichni padneme za vlast.

DSC_1374.JPG

DSC_1378.JPGDSC_1383.JPGDSC_1387.JPGDSC_1390.JPGDSC_1392.JPGDSC_1407.JPG

Autor: Klára Kutačová | sobota 31.12.2011 20:53 | karma článku: 13.79 | přečteno: 919x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz