Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Sendvič aneb svačina pro mozkové závity

26. 02. 2012 20:39:17
Další zimní (aspoň podle kalendáře) šifrovačka, které se účastnil náš nedávno zrozený tým Dogtopus. Tentokrát jsme ani nemuseli jezdit moc daleko, protože Sendvič se hraje z tepla domova, které ochotně poskytli Hančí s Davidem.

Ačkoliv samotná hra probíhala až v sobotu odpoledne, odjíždím už v pátek večer, abychom vše řádně nachystali. Zatímco pesimista (a taky primární mozek) týmu umírá doma na rýmičku, nebo na co, my náležitě pracujem na tom, aby zítřejší den proběhnul bez technickejch problémů (IT specialista) a taky bez jídelních nedostatků (ženská sekce týmu). Večer ještě odehrajeme pár her Dominionu a kolem půlnoci se odvelíme spát, abychom zítra předvedli alespoň nějaký mentální výkony.

Ráno vstáváme až (sebe)vražedně brzo, dáme si lehkou snídani, rozdělíme úkoly na dopoledne (dodělat počítače, dovařit) a s Hančí odjíždíme dokoupit něco zásob a vyzvednout Marvina. Doma se pánové ihned zaparkují k WOWku a my ke sporáku. Po chvíli se situace trochu změní a oba technici začnou usilovně pracovat stejně jako my dvě. Výsledkem jsou dva plně funkční počítače a jeden pistáciový dort s vymodelovaným Dogtopusem a sendviči.

DSC_4266.JPG

Do přípravy oběda se pak plně angažuje Marvin, protože si jej taky vymyslel. Quiche Lorraine zní sice děsně honosně a skoro až snobsky, ale ve skutečnosti je to hrozně jednoduchej (aspoň, co jsem tak koukala, jak se to dělá) slanej koláč. A hlavně taky moc dobrej. K tomu skleničku bílého a perfektní oběd těsně před začátkem hry je na světě.

DSC_4271.JPG

Chvíli před třetí odpoledne navaříme čaje, zasedneme každý k jednomu počítači (takže je rázem z obýváku takový malý výpočetní středisko), umístíme maskota na skříň, aby na nás všecky koukal z vrchu a čekáme, až se objeví první zadání. Před startem ještě hecujem tým Kerberos, neb v něm máme známé, ale nijak na to nereagují. Série o sedmi šifrách, z nichž některý vypadají, že když se jim budeme chvíli věnovat, tak je dáme, další tak, že když jim budem muset věnovat větší chvíli, tak by se taky měli zvládnout a pak jsou tam takové, u kterých je hned jasný, že i když nad nimi strávíme týden, tak nemáme šanci. Vrháme se hned na první, která je poměrně jednoduchá a po tom, co si jí rozdělíme na jednotlivé části (ok, do teď nevim, co se dělalo s tou Davidovou částí) jí úspěšně vyluštíme a máme hned víc energie na další. Dělíme si je mezi sebe tak, že kdo má pocit, že něčemu rozumí, tak do toho chvilku kouká, pak se s někym poradí a občas z toho i něco příčetnýho vyleze.

Druhý je Triplet, kde se z krátkých větiček musely vytvořit trojpísmenná slova, či zkratky a z nich výsledné heslo. Některé věci jsme měli velmi rychle: vyjadřovat překvapení dotazem na milostný akt, dotaz na polohu desktopového prostředí, smažená americká drůbež, KDO se ptá na zdraví... Marvin ze sebe sypal jednu zkratku za druhou, pak jsme se na některých na chvilku zasekli a na asi 2 nepřišli vůbec (zlomek kamarádů Bystrozrakého a na co se pořád ptáte anglicky). Výsledné heslo jsme bohužel dvakrát zmrvili, než nám došlo, že přítel umělé vlákno je přeci jasný PES. (Ještěže máme v týmu chemičku)

„Úchylnou“ šifru jsme nezvládli jen proto, že neumim počítat. Cestovatelku jsme s Hančí naťukly a Marvin přišel na to, kdo že to je a to, že další Olympiáda je v Londýně víme všichni. Hudební šifra nám pak poskytne ještě pěkný kulturní doplněk, když po pár tónech trojhlasně zahlásíme: „Novosvětská!“ a Marvin ještě něco o tom, že na něj si s Dvořákem nikdo jen tak nepřijde. Ale nakonec i když s Davovým prográmkem na rozpoznávání melodií identifikujeme i jednotlivé věty, nejsme schopní dostat se ke zdárnému výsledku. Drobet zamrzí.

Tečky a deskovka jsou příšernost na entou, a i když v deskovce odhalíme, že ten jeden letopočet má něco společnýho s Vesuvem, tak nás to nikam nedovede. Po hodině je k dispozici i druhá sada, kterou jsem ani neviděla, protože jsem se zasekla na šifrách z té první a stejně to bylo k ničemu.

V 5 je konec odesílání výsledků z prvních dvou sérií a hodinová pauza na sendvič. My si tedy dáme náš sendvičový dort, snažíme se trochu zregenerovat, protahujem přesezený nohy a ruce, koukáme na výsledky a žasneme, jak byly některý věci až skoro jednoduchý a jiný zas brutálně překombinovaný. Podle průběžných výsledků se držíme skoro v těsném závěsu za Kerberosem.

S odbitím šesté máme před sebou třetí sérii.

Hned první bludiště mě skoro odrazuje, protože šifry, kde není jediný písmenko mě děsí, asi aby nám to orgové vynahradili, tak hned v další šifře je těch písmenek víc než dost. A ani v nich nenajdeme smysl, natož abychom v tom poznali zvířata a zjistili, kde které žije. Signální je naprostá šílenost, kterou si vezme na starost Hančí a nechybí mnoho k tomu, abychom na ní pak společnými silami přišli. Ale nakonec bohužel. Výpis z účtu se zas líbí mně a opět asi tak do půlky princip najdu, ale nakonec je to marný. Záchytnou si vezme Marvin a princip odhalí po pár vteřinách, co neví o tom se radí, jen já jakožto do dneška abstinent v tomhle případě moc nepřispěju, protože na vodu a džus přišel už dávno. Pak v tom ještě najde morseovku a můžem zadat další správný heslo. My mezitím s Davidem řešíme „Kdo jsou“, což je naprosto jasný Brail, ale nakonec si to musí vzít do rukou Marvin, aby odhalil, kde jsme udělali zásadní chybu, že nám z toho nic nevycházelo. David se pak vrhne na Mírová data, protože to vypadá jako něco přiměřeně analytickýho a ajťáckýho, takže vyloženě pro něj a my se pouštíme do čtvrtý série.

Hančí jde hrát kámen, nůžky papír s počítačem z čehož jí lezou nějaké indície a finálně odhalíme holuba. Slovo nevymyslíme, ať do toho koukáme sebedýl a házíme nápady o 106, pí je na mě moc matematický, takže na něj ani moc neokoukam. Místo toho se snažim vykoukat něco z fotošifry, na který je Pavel se sušenkama, růžencema a děsně blbě se u toho xichtí. S výsledným městem se seknem o pár tisíc kilometrů (Benátky, Betlém). Poslední je Mlha a málo času. Dvě minuty před osmou mi dojdou až moc nápadné narážky na Marečku podejte mi pero. Heslo Plha? Mareček? Sakra co? Plha to byl a my zadáváme odpověď za a) pozdě a za b) stejně blbě. No nic, je konec. Něco jsme vyluštili, něco ne, ale hlavně, že jsme se u toho vyblbli.

Koukáme na výsledný pořadí a gratulujem si, že nejsme uplný lamy. Kerberos je na tom sice o dost líp, ale v začátečnický tabulce se dostáváme do první půlky, což je dobrý a můžeme být sami se sebou spokojený. Projdem si řešení šifer, ať třeba víme na příště, já se vztekam nad Mlhou Plhou a pak si jdem za odměnu dát večeři. Domácí Tatarák a topinky, přičemž z Marvina leze, že on to nejí a Dave vlastně taky ne. Tak to máme s Hančí napůl půl kila syrový svíčkový, bomba. Ještě uděláme pár sendvičů k potřebné fotodokumentaci a taky, aby vrchní mozek nebyl ohladu a tím můžeme tuto hru uzavřít a vrhnout se na jinou. Opět náš oblíbený Dominion. Zvládnem 3 hry, než zanecháme Hančí s Davem svému osudu a noční dopravou se vypravíme k domovu.

Zadání šifer na http://sendvic.gdi.cz/2012/index.php?what=zadani

Autor: Klára Kutačová | neděle 26.2.2012 20:39 | karma článku: 8.21 | přečteno: 884x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

The Weeknd "Blinding Lights"

Abel Makkonen Tesfaye známý spíše pod svým pseudonymem The Weeknd, je kanadský zpěvák žánrů současného R&B a indie R&B.

20.1.2020 v 6:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 |

Karel Ábelovský

Janis Joplin - nespoutaný živel

... a snad není potřeba říkat o moc víc, tedy pro mnohé; narození 19. leden 1943 a předčasné úmrtí 4. říjen 1970 - je to tedy už půl století co ji slýcháme, tedy můžeme slyšet, právě jen z různých záznamů

19.1.2020 v 19:01 | Karma článku: 16.76 | Přečteno: 277 | Diskuse

Karel Sýkora

Židé — tři deportace a tři návraty z babylónského zajetí (datace)

Babylonské zajetí je označení pro deportaci a exil Židů z judského království do Babylónu za vlády Nabukadnesara II. na počátku 6. století př. Kr.. Návrat do Judska byl Židům povolen až roku 537 př. Kr.

19.1.2020 v 16:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Zdeněk Pazourek

Roger Scruton - Elegie na starý svět

Dvanáctého prosince opustil tento svět populární britský inzerent tabákové společnosti Japan Tobacco International Roger Scruton. Jak bude tato významná postava dvacátého století vnímána historií?

18.1.2020 v 21:18 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 184 | Diskuse

Karel Sýkora

Ve věku 86 let zemřel evangelický teolog Petr Pokorný

Praha – Ve věku 86 let dnes odešel na věčnost Petr Pokorný, dlouholetý profesor Nového zákona Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, informuje na své facebookové stránce ČCE.

18.1.2020 v 17:17 | Karma článku: 5.89 | Přečteno: 77 |
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz