S fofrklacky v nemocnici II. - nástup

19. 04. 2012 19:28:54
Po vydařené víkendovce v Těchonicích mě nečeká už nic jiného, než fyzický nástup do nemocnice, kde už jsem papírově od pátku.

V neděli kolem poledne odjíždíme z víkendovky v Těchonicích, Jíťa mě zaveze až před dům, Abbík mi odnese bágly, Marvin kmitá po kuchyni. Moje první cesta je do vany, abych ze sebe smyla ovčí trus a vůni pálených trnek, a když vylezu můžu tak akorát zasednout ke stolu k obrovské porci domácí sekané s bramborovou kaší - zní to skoro až idylicky, kdyby na konci dne nečekala nemocniční postel.

Marvin celou dobu příkladně povzbuzuje, pomáhá mi s sebou vybírat vhodné filmy na zvednutí nálady, vyhrožuje, že mi zabalí chleby se sekanou a kyselýma okurkama, kdyby mě náhodou v tej nemocnici nechtěli nakrmit, jako jeho. S díky odmítám a místo toho beru radši čokoládu a sušenky (cukr je na nervy nejlepší), hygienu, župan, pyžamo, přezuvky knížku a noťas a nakonec se smířím i s tím, že budu za infantilního pitomce a přidám i obrovského plyšového hrocha, který vypadá, že má spalničky, takže do nemocničního prostředí ideální. A já se budu mít večer ke komu tulit, až budu strachy nespat.

01042012583.jpg

Mám zabaleno a pomalu nastává čas vyrazit, abych tam v pět byla. Ale komu by se chtělo? Ještě asi po tisící kontroluju, jestli mam fakt všechno, ale pak už to nejde nijak oddalovat. Pevně rozhodnutá, že se projevím jako dospělý a statečný jedinec se odebírám za Marvinem s připravenou větou: „Tak já jedu, uvidíme se v úterý nebo ve středu.“ Ta se ovšem během těch pár kroků změní na mezi vzlyky protlačenou: „Já se strašně bojim, můžeš jet prosím se mnou.“ A on (odhadem proklínaje všechny okolnosti, které způsobily, že mě má momentálně v dosahu) bere mikinu, boty a vážně jede. A celou cestu, zatímco já se klepu víc jak ratlík v zimě, mě přesvědčuje, jak bude všecko v pohodě. A já mu to věřim, ne že ne, ale strach je mrcha a jen tak se ho zbavit nedá. I tak ve finále vstupujeme do brány nemocnice oba s úsměvem a historkama z MatFyzu.

01042012582.jpg

Před dveřmi na kliniku zastavujeme, přecijen ho nechcu tahat až úplně dovnitř, loučíme se, dostávám přísný zákaz psát srdceryvné SMSky o tom, že se bojim (a tomu podobné věci), slíbím, že nic takovýho dělat nebudu a pak už sama prázdnou chodbou směřuju k oddělení, na kterém budu ležet. Docela zvláštní vidět tu jindy pacientama narvanou chodbu uplně prázdnou a z toho ticha všude kolem jde až mráz po zádech. Nádech, výdech, uklidnit se, zazvonit. Bzučák mě vpouští dovnitř. Dojdu na sesternu, ohlásím se, sestřička mě jde uvést do pokoje. Mám bydlet na osmičce – moje šťastný číslo. Alespoň malé iracionální světlo na konci tunelu. Jsme u pokoje, s potěšením shledám, že je skoro naproti koupelně a WC, takže až budu neustále běhat, budu to mít kousek. Pokoj je zamčený, takže sestřička musí ještě doběhnout pro klíč.

Interiér je tradičně nemocničně stísněný, avšak na nemocniční poměry luxusně vybavený křesly, stolem, skříněmi, umyvadlem a samozřejmě je tam i kde spát. K velkým pozitivům též patří, že je jen pro dvě osoby, a žádná druhá osoba tu zatím není. Mám si vybrat postel, radši bych k oknu a pěkně do rohu, ale nakonec dám na radu sestřičky, že ta u dveří je lepší (taková ta ultramoderní, polohovací), zatímco ta druhá je snad ještě z doby Florence Nightingaleový. Taky se s ní zítra bude líp manipulovat, protože tady se pacienti nevozí na vozících, ale bere se rovnou celé lůžko. Ale hlavně se celej večer nebudu muset dívat na tu příšernost, co visí na zdi naproti té zadní. K jejím negativům ovšem patří, že pokud sem přibude i druhá pacientka, tak vyskočím z kůže, protože nějak nesnáším, když mám někoho za zády (což je bohužel podloženo negativní zkušeností a pořád se toho nemůžu zbavit).

01042012581.jpg

Sedám na zvolené místo, sestřička mi měří tlak, pak mi předá k pročtení informace k anestezii, abych byla dopředu informovaná, než si se mnou o tom přijde popovídat anesteziolog. Pročítám své možnosti a potvrzuji si, že chcu píchnout spinálku – aspoň si zkontroluju, jestli si nespletli nohy.

Kdosi klepe, pak vstoupí do pokoje. Má na sobě tmavomodrý oděv vypadající jako montérky, čekám, že sem jde něco opravit, ale představuje se jako anesteziolog. Z mého pohledu z něj jde trochu strach. Sedáme si ke stolu a jdeme si popovídat o tom, jakou anestezii zvolit. Pan doktor mi oznamuje, že je bytostný odpůrce spinální anestezii u podobného typu zákroků, který čeká mě. To je mi upřímně líto, ale pokud nebudu muset, tak se kompletně uspat nenechám ani omylem. Chvíli se mě ještě snaží přesvědčit, ale nakonec zjistí, že to je jako mluvit do zdi, zaškrtne v papíru spinálku a se slovy, že to bude mít zítra kolegyně radost, protože je na to odbornice, odchází. A já mám radost, že budu zítra v dobrých rukách.

Po anesteziologovi přichází sanitářka s čajem, prosím o cukr, který nedostanu až do úterku. Asi ho neproplácí pojišťovna. Po ní sestřička s lékovkou a práškem na spaní, který si mám vzít, abych v noci spala a nenervila. Vzbudit mě prý přijde v půl 6 ráno, změří mi teplotu, mam si vyřídit koupelnu a podobný věci a pak dostanu premedikaci. Odkývu jí, že jsem všemu rozuměla a ona mě zanechává svému osudu, který v následující hodině bude spočívat v telefonátech s rodinou.

Všechny jsou v podstatě uplně stejné, jen každý trvá jinak dlouho. Nejdřív babička, pak táta, pak máma. A pak k mému velkému překvapení Upýr. Ale proč ne, říkám si, když to zvedám. Rozešli jsme se v dobrém, společnej rok a půl není zrovna zanedbatelná doba, vlastně je milé, že si vzpomněl. Na druhou stranu díky tej době moc dobře ví, čeho já se bojim, co je mi nepříjemné (jsem příšerně stydlivá) a celou dobu, co ví, že mě čeká artroskopie, má tendence vytahovat, jak budu někde ležet s holym zadkem a neustále o tom mluví, takže přemýšlím, zda se mě snaží uklidnit, nebo nas...štvat. Dojdu k tomu, že to druhé a ukončuji s ním veškeré diplomatické styky. Hned po tom mám chuť psát přesně tu SMSku, co mám přísně zakázanou a k tomu ještě začínající něčim hodně neslušnym. Takže radši odložím telefon stranou a jdu si pustit 500 days of Summer – Marvinem zvolenou romanťárnu, jež mě má povzbudit na duchu. No na chvilku to zabralo.

Po filmu beru hygienický potřeby, berle a jdu vyzkoušet místní koupelnu. Zjišťuji, že sprchový kout je vážně super vynález, protože se do něj s neohnutelnou nohou leze tisíckrát líp než do vany. Chystám se dát si rychlou teplou uspávací sprchu. Pouštím vodu, čekám, čekám a asi po sto letech začne téct aspoň trochu teplá, takže původní záměr drobet nevyšel a místo příjemného uspání jsem poměrně dobře probraná, co nadělám? Oblékám pyžamo, beru berle a vracím se do pokoje, že zuby si vyčistím tam a nebudu strašit ve společný koupelně. Pak ještě chvilkový přecházení po pokoji á la lední medvěd od okna ke dveřím, a pak už polykam prášek na spaní, škrábu se do (i na mě) vysoký postele, pouštím si Sleep my darling, obejmu hrocha a pak už o sobě nevím, pokud nepočítam ty strašlivý hovadiny, co se mi zdály. (A netvrďte mi nikdo, že se po prášcích na spaní nic nezdá...)

Autor: Klára Kutačová | čtvrtek 19.4.2012 19:28 | karma článku: 14.53 | přečteno: 1513x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 33.19 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 28.51 | Přečteno: 1825 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.46 | Přečteno: 275 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.21 | Přečteno: 206 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.02 | Přečteno: 269 | Diskuse
Počet článků 283 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1083

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...