Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

S fofrklacky na letišti aneb 75. výročí založení letiště Ruzyně

29. 04. 2012 10:39:16
3 dny po propuštění z nemocnice, vyzbrojená stále ještě fofrklacky vyrážím na exkurzi na Ruzyni, abych si užila krásně deštivé velikonoční dopoledne mezi letadly.

Normálně ranní vstávání zrovna dvakrát nemiluju, ale když je přede mnou vidina něčeho krásného, jde to hned líp. A vzhledem k tomu, že počasí se v 7 ráno tváří ještě docela optimisticky, tak beru sukni, svetr a vyrážím na Ruzyni, kde mám být v 9 nastoupená v první skupině letadelchtivých nadšenců.

DSC_4571.JPG

Když vylezu na Dejvické z metra, tak seznám, že je dost zima, a když po výstupu z autobusu u terminálu ještě zjistím, že mi prší za krk, tak se proklínám, že jsem si do batohu nepřibalila aspoň bundu. A pláštěnku na brašnu na foťák, protože ani on, ani objektivy rozhodně vodu nemilujou. Ale pozdě bycha honiti, nějak se to zvládnout musí.

DSC_4590.JPG

Na Terminálu 3 se registruji u odbavovací přepážky, dostávám žlutý samolepicí puntík místo vstupenky a čekám s ostatními žluťásky, až si nás vyzvedne průvodce. Paní přichází těsně před devátou, vítá nás a už nás žene do připraveného autobusu, takového toho nízkopodlažního, co normálně vozí lidi k letadlům. Jeho nevýhodou je, že má značnou část skel polepenou reklamami, takže občas výhled nula, nula, prd. Ale najdu si jakž takž stabilní fotografickou pozici a rozhlížím se všude kolem, když tak projíždíme kolem letištních budov k hangárům a zpátky.

DSC_4638.JPG

Poté míříme k ranveji, že bychom třeba mohli vidět vzlétat nějaké letadlo. Místo toho vidíme přistávat malé Aero, které zde má být též vystaveno a míříme zpět mezi letadala zaparkovaná u tubusů. Většina dětského osazenstva už má v tuto chvíli sáček u úst a čekají, kdy konečně budou moct vystoupit, zatímco dospělí si jízdu evidentně užívají. Při průjezdu kolem letadla patřícího Easy Jetu zahlásí vyprávějící paní, že toto letadlo půjde v nejbližší době do vzduchu, takže se přemístíme na vhodné pozorovací místo, všichni s foťáky se nachystají u průhledu mezi reklamami a pak už cvakáme jednu fotku za druhou, když se před námi stroj elegantně vznese do vzduchu, zamává nám zasunovaným podvozkem a zmizí ve výšinách.

DSC_4717.JPG

Tím projížďka autobusem končí, jsme zavezeni ke staré ranveji, kde je připravena ukázka jak pozemní techniky, tak letadel. Začíná hasičskými vozy, pokračuje létajícími stroji. Do třetího z nich se dá vstoupit, když jste dostatečně děti, tak i vlézt do kokpitu, kde vás vyfotí letuška (já sem pořád dítě, takže mam i tu fotku). Dále mohou návštěvníci posedět v business class, protože kdy jindy k tomu má člověk příležitost a v neposlední řadě si popovídat s leteckým personálem a tiše závidět.

DSC_4690.JPG

I do čtvrtého letadla se dá vlézt a k jeho největší zajímavosti patří, že má vnější design odpovídající tomu historickému. Uvnitř už to je ale všechno prudce moderní. Procházím poměrně v rychlosti, přecijen koleno se začíná dost ozývat a protestovat proti tomu, že mám fofrklacky pod paží a v ruce foťák a permanentně lezu po nějakých leteckých schůdcích. A navíc je všude standardně přepézetováno.

DSC_4767.JPG

Opuštím letadlo a mířím k malým drobečkům, kteří se krčí kdesi za ním. Jeden moderní ultralightík a staré Aero, obě sloužící primárně jako reklama na vyhlídkové lety a lety na simulátorech. Mě však nejvíc zajmá "exponát" odstrčený od všech ostatních, co je velice odlišný od těch předešlých. Nemá totiž křídla, ale dvě vrtule a jmenuje se Bell 412 (OK - BYP) a patří Letecké službě policie. Nejkrásnější stroj, co se předhání s větrem na České obloze. Nejprve z dálky obdivuji jeho křivky a lituji, že musí stát zaparkovaný tiše na zemi (zbožňuju zvuk roztočeného rotoru), ignoruji kapky deště a jen se uchváceně přibližuji. Když z něj vystoupí letecký technik, zda nechci radši dovnitř, tak neváhám ani chvíli. Odkládám berle, s pomocí se dostávám jak na přívěs, na kterém stojí, tak do zadní části pro pasažéry (světe div se, ani sem si neurazila hlavu o jeřáb), usazuji se na sedačku a nakonec tam strávím úžasné dvě hodiny povídáním s technikem, na kterém je znát obrovský zápal do jeho práce. Nejdřív se mi směje, že letadla jsou lepší, protože zvládají plachtit, ale ve finále je to další člověk, co nepovažuje moje sny o lítání za nesplnitelnou blbost.

DSC_4789.JPG

Probereme všechno od technických specifik tohoto stroje, přes všechny možné jeho účely (přeprava lidí, letecká záchranka, dopravní prostředek pro URNu, hašení požárů...) až pro práci pro leteckou službu. Mezi tím přicházejí další návštěvníci, chvíli se porozhlédnou a zase jdou dál. Většina z nich si při vstupu spáchá na památku bouli na hlavě o jeřáb - alespoň si budou návštěvu tady dlouho pamatovat.

DSC_4786.JPG

Nebýt toho, že musím být nějak rozumně u babičky ku oslavě svátků Velikonočních, tak bych tam snad zůstala celý den, protože takhle krásně někoho vyprávět, už jsem dlouho neslyšela. Je úžasné mluvit s někým, kdo miluje to, co dělá, s někým, kdo ví, jak nádherný pocit je vzlétnout někam, kam se do nedávna odvážili jen ptáci...

DSC_4783.JPG

A pak už jen cesta nacpaným MHDčkem domů, s hlavou pořád někde v oblacích.

DSC_4778.JPG

DSC_4617.JPG

DSC_4703.JPG

DSC_4712.JPG

DSC_4727.JPG

DSC_4736.JPG

DSC_4741.JPG

DSC_4751.JPG

DSC_4776.JPG

Autor: Klára Kutačová | neděle 29.4.2012 10:39 | karma článku: 13.92 | přečteno: 1278x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Šárka Rosová Váňová

Opustíš-li mě, smíchy zahynu

Už vidím ty chytré radily a poučovatele v diskusi. Kup si nové, ty nádhero. Nejsi ty náhodou blondýna? Odpovím rovnou. Nekoupím. A nejsem. Moje auto mě baví, je to živel dravý. A taky zdroj mojí inspirace k psaní.

17.1.2020 v 14:04 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 629 | Diskuse

Radek Pálka

Výchova chlapců v Čechách, aneb když jablko nepadne daleko od stromu

Všichni, kdo jsme rodiči, vzpomínáme na nepříjemné zážitky z dětství, kdy na nás naše vlastní matky vytáhly nasliněný kapesník a nejlépe před spolužáky nám z tváří pořádnou silou začaly dřít špínu.

17.1.2020 v 6:00 | Karma článku: 27.01 | Přečteno: 1211 | Diskuse

Petra Mádrová

Žádný relaxovaný z nebe nespadl

Čím dál častěji ve svém okolí slýchám „...měla bych si najít víc času pro sebe“. Znáte to? Stav, kdy si plně uvědomujeme, že nám dochází síly. Přesto nám to nedá a místo odpočinku, si ještě něco přidáme. Zajímá Vás, co s tím?

14.1.2020 v 15:08 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 232 | Diskuse

Karol Wild

Novodobá historie jednoho starého domu

Bydlím v něm už 52 let a tak jsem trochu pamětník. A zaznamenal jsem i kuriózní události, se kterými vás chci zde seznámit.

14.1.2020 v 11:24 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 472 | Diskuse

Lenka Kohoutová

Tykáme si?

Intenzivně se zabývám tím, jak jsou nastavena pravidla chování v sociálních službách a ve zdravotnictví vůči lidem se zdravotním postižením.Tedy přesněji, jak se personál chová ke klientům a zdravotníci k pacientům.

9.1.2020 v 8:04 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 1168 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz