Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Expedice Absurdistán - Republika Uzbekistán

21. 08. 2012 22:32:06
Kvantum předodjezdové i popříletové byrokracie, 16 dní v naprosto nepředvídatelné zemi, denně kolabující plány a občas i účastníci "expedice"...

3 holky + 3 kluci = naše banda cestovatelských bláznů, víc než půlroční přípravy a spousta plánů na to, co chceme během těch 16ti srpnových dnů vidět.

Od ledna, kdy jsme koupili letenky (zpáteční za 4000, kdo by odolal?), všichni vzorně vyhledáváme a mezi sebu si přeposíláme informace, zařizujeme zvací dopisy potřebné k vydání víza, s pravidelnou nepravidelností se scházíme a studujeme mapy, průvodce a cestopisy a pomalu, ale jistě dáváme dohromady kompletní plán cesty, jež zahrnuje nejzajímavější místa Uzbekistánu. Start a cíl je jasný - Taškent, zbytek je jen na nás. Pevně věříme, že se nám podaří přeletět, co nejbíž k vyschlému Aralu a odtud po zemi pokračovat do Chivy, Buchary, Nuráty a Samarkandu a jako třešničku na dortu, že si dáme několik dní v horách. Plán je to krásný a daří se nám ho plnit asi tak do chvíle, než vystoupíme z letadla na Taškentském letišti...

Pak už následuje jen řada větších, či menších improvizací, kdy si připadáme jako na houpačce. Dlouhodobé plány jsme vzdali, tak se bortí i ty krátkodobé, ubíjí nás vedro a občas i lidská blbost. Zjišťujeme, že nic z toho, co jsme o téhle zemi četli neodpovídá tomu, jak to tu vypadá. (Kdo a odkud ty cestopisy píše?) Po několika dnech přecházíme do úsporného myšlenkového režimu, kdy začínáme řešit jen základní existenciální věci - spaní, vodu, jídlo, teplotu a zdravotní obtíže. V tomto módu setrváme až do uplného koce a na živu se udržujeme našim oblíbeným zaklínadlem: "Příští rok jedeme na Mácháč." A pak se to vždycky zhoupne, všechno začne jít skvěle, až se začínáme bát co, nebo kdo se posere tentokrát.

Ale ať už se dělo cokoliv, vždycky jsme si nějak poradili, nebo nám někdo poradil a my tak viděli téměř všechno, za čím jsme přijeli a vlastně i něco navíc. Naučili jsme se zas radovat z pro nás doma běžných věcí, smířili se s tím, že v Uzbekistánu nikdo nikam nespěchá, hodiny jsou okrasnou záležitostí a zřejmě nic nemá pevný řád a cenu, a přes to se dá spoustu věcí v klidu zvládnout. Spali jsme v luxusním hotelu, staré nemocnici i rozestavěné zahmyzené budově, potkali překvapivé druhy lidí a dozvěděli se víc o těch, se kterými jsme sem přijeli, ochutnali jsme místní stravu, nafotili stovky fotek, přejeli jsme poušť, míjeli bavlníková a rýžová pole a začli se těšit domů...

Dojeli jsme živí, převážně i zdraví a já můžu zatím říct jen to, co už během naší cesty řekla Jíťa: "Uzbekistán je rozhodně země, co stojí za vidění. Jednou. V zimě." A pro slabší povahy přidám Pavlovo úspornější shrnutí: "Nejezděte tam!"

A pro ty, co mají výdrž mě číst budu rozepisovat po jednotlivých dnech...

Autor: Klára Kutačová | úterý 21.8.2012 22:32 | karma článku: 16.86 | přečteno: 1598x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz