Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Expedice Absurdistán Uzbekistán 9 - Khiva (Xiva, Chiva, Хива)

3. 09. 2012 22:45:38
Z nepřívětivé Urgenče prcháme do otevřené náruče téměř pohádkového města Chiva.

Sedáme do taxíku, bágly na kolenou, protože v kufru je nádrž na LPG, na který tu jezdí spousta aut i jinejch strojů a přibližně za půl hodiny jsme v Khivě. Projíždíme ulicí po jejíž pravé straně jsou samé hotely a nalevo míjíme zdi starého města. Zastavujeme na konci silnice, loučíme se s našim panem řídícím a venku shledáme, že druhý auto už tu je taky a Abbík se kvůli něčemu strašně hádá s řidičem. Nakonec to zase řeší s někym telefonicky, řve u toho tak, jako kdyby nevěděl, že telefon zvládne přenést i mluvený slovo a holky nám vysvětlujou, že ještě cestou nabrali někoho dalšího, a pak že s nima jel jako prase, najel do protisměru, kde jel kamion a vůbec, že to byla příšerná jízda. Nicméně ani Jíťa ani Romana to evidentně během cesty neprožívaly tak dramaticky a jen vedly klidný rozhovor o tom, zda se jejich pojištění vztahuje i na převoz mrtvol.

DSC_8082.JPG

Během toho, co čekáme, až to Abbík nějak vyřeší, přitočí se k nám dva mladí kluci a jejich maminka a nabízí nám ubytování u nich v hotelu, zatímco maminka spílá taxikáři.

Hledáte levné bydlení?“

Ano.“

V dormitoru?“

Ano!“

Chcete spát na naší terase?“

Na terase? No jasně!“

Abbík se konečně dohádá (ani nevim, jak moc úspěšně, protože to nějak zaniklo v jeho rozčilení) a my následujem kluky do hotelu. Je to hned první dům v téhle ulici a při prvním pohledu na něj mě napadne „Divoký západ.“ Je to patrové ze všech směrů dřevem obložené stavení a už z dola ta terasa vypadá velice dobře. Dole pod schody zouváme boty a jsme vyvedeni po schodech pokrytých kobercem na naprosto luxusní zastřešenou terasu, kde je příjemně chládek, opět všude koberce, matrace na válení a u nich malé stolečky a taky velký mrazák, který je nám k dispozici, velké stoly a židle se saténovým potahem – je to takové tradičně barevné a kýčovité. A k tomu výhled na Staré město. Za 7$ na noc se snídaní naprostá paráda.

DSC_7714.JPG

Skládáme batohy do rohu a jdeme na obhlídku toho, kde je koupelna a záchod. Vstupujeme dovnitř do hotelu, kde je ještě přeplácanější hala s obrovským gaučem a televizí a klučina nás ujišťuje, že když nám bude zima, můžeme klidně spát tady. Pak sestoupíme po održkoidně kobercem pokrytých schodech dolů, kde je hned u zdi umyvadlo vyzdobené porcelánovými růžovými mašličkami a za dveřmi průchozí místnost s pračkou a za ní záchod a sprcha. Dokonalé. Nebo to tak zatím vypadá, problém nastane až ve chvíli, kdy se banda žabožroutů začne mít potřebu neustále sprchovat a my zase mít potřebu rychlého běhání na záchod. Ale zatím se vše zdá v naprostém pořádku.

DSC_8062.JPG

Uvelebujeme se nahoře na terase a nálada začíná rapidně stoupat. Klučina se dokonce nabídne, že nám zajde nakoupit, abychom si mohli odpočinout a taky proto, že to bude za ceny pro místní a ne pro turisty. Trochu nás překvapí (a i rozčílí), že tu mají turisticky nadsazený ceny i na vodu, ale nic s tim neuděláme. Chvíli si říkáme, že ho chudáka nebudem zneužívat (přece jenom je to ještě dítě), ale nakonec zvítězí vrozená a horkem podpořená lenost, dáme mu peníze, vymyslíme, co chceme a on to nějak zařídí. Sice nadvakrát, neb je hlava děravá, ale zařídí. A my se mezi tím jdeme prostřídat o sprchu a Jíťa s Marvinem dávají dohromady předpokládaný člověkonáklady na další cestu dle Lonely Planet a dojdou k závěru, že bychom si měli až do konce vystačit s tím, co máme, pokud nás nepotkají nějaké další nepředpokládané výdaje, jako byl nocleh v Nukusu.

DSC_7765.JPG

U vedlejšího stolu sedí dvě Rusky a u nich Francouz. Celej takovej uhlazenej, nažehlenej. Pak si vzpomenem na ty Francouze ve vlaku, kteří vypadali uplně stejně. Jak to sakra ti žabožrouti dělaj, že pořád vypadaj tak úhledně? My jsme čerstvě po sprše, máme na sobě čistý oblečení a stejně to pořád nějak není ono. A i ty košile kluci mají, ale jejich límečky (nejenom) si o rovnosti můžou tak nechat zdát. Takže naši pánové po něm tak nenápadně pošilhávají, sem tam se zatahají za nějaký ten cíp oděvu, asi ve snaze dodat mu trochu lepší vzhled, ale vše marno. Když pak přijde celá francouzská skupina, můžem se jít rovnou všichni vycpat. A nebo radši nacpat, protože tu je večeře.

DSC_7771.JPG

Vařila paní domácí, stálo nás to desert tisíc a byl to pro změnu... Wait for it! Plov a rajčatový salát s cibulí. Přesuneme se ze země ke stolu (abychom aspoň trochu vypadali civilizovaně, když už jinak máme vzezření divochů) a pochvalujem si jak jídlo, tak výhled. K tomu nás přišel navštívit místní kočičí zvěřinec. Jo, jo, nehlaďte cizí kočky, že jo? Ale když už neodolá ani Marvin a tu kočku pohladí, tak se odvážim taky. V nejhoršim budeme mít doma o pár blech navíc, no... Ale jinak milé kočičce vysvětlíme, že v noci se sem nemá vůbec přibližovat, protože jí jinak stihne něco nepěkného.

DSC_7767.JPG

Po večeři a západu sluníčka si Marvin bere knížku, že on už nikam nejde a my ostatní se vydáváme na průzkum Starého města. Abbík se vrací hned od vchodu, že zapomněl foťák (sakra, co v tý brašně tahá, že si nevšim, že je o kilo lehčí?), takže na něj čekáme, prohlížíme si vykachlíčkovanou mapu, něco málo s Pavlem nafotíme, ale teprve když se přidá i třetí fotograf, rozjede se focení ve velkém. Stativ nikdo nemáme, takže to řešíme dost improvizovaně a po tom, co se v čisté bílé košili vyválim na zemi, zhodnotim, že ty Francouze fakt nemáme šanci nikdy dohnat, ale aspoň si užijem o to víc legrace.

DSC_7779.JPG

Kousek cesty nás pak provází malé štěně, které mezi našim pronásledováním stíhá chytat hmyzáky. Nás si evidentně oblíbilo, ale na místní zběsile štěká. Abbík prohlašuje, že to je tim, že tu místní žerou psi. Pavel mu na to stroze odvětí, že mi taky a jen o tom nevíme. Krátce na to štěně zmizí a my se též s holkama chystáme odpojit, že na tohle nemáme nervy. (Na to focení, ne na ty kecy.) Projdem skoro půl města, prolezem všecky obchody se suvenýrama, co maj ještě otevřeno, zabloudíme kdoví do jakých uliček a i ven za hradby, takže se radši vrátíme, co kdyby o nás měli třeba pánové strach nebo tak. Nakonec vylezeme 10 metrů od místa, kde jsme se s nima rozloučili a oni tam stojí, svítěj si čelovkou na zeď, fotěj ještěrku a nejspíš si do teď vůbec nevšimli, že jsme tu nebyly. Takže se od nich opět odpojíme a jdeme projít druhou půlku města.

DSC_7790.JPG

Když se nám zdá, že už se tu touláme dlouho, vrátíme se na hlavní třídu ven z města a potkáme Pavla, který se právě chystá jít hledat Abbíka. Tak si sednem na zeď, že počkáme, až se najdou. Za chvíli se nám Abbík vynoří za zády, takže samozřejmě z uplně jiný strany, než kam odešel Pavel. Oznámíme mu, že jestli se chystá jít Pavla hledat, tak ho radši na místě zabijeme, takže si sedá k nám a společně čekáme. Jediná Romana už na to nemá nervy, takže se odebírá do hotelu. No snad se nám neztratí ještě ona. Nakonec se všichni najdeme a společně se odebereme směrem k hotelu, jen Jíťa jakožto moje osobní bodyguardka mi ještě dělá doprovod k vedlejšímu hotelu, kde mají wi-finu, ale po zjištění, že je zaheslovaná se mi to nechce řešit, takže se vracíme zpátky.

DSC_7810.JPG

Na terase už je připravený spaní a byť teda věříme, že Marvin je všehoschopnej, tak tomu, že to dělal on fakt nevěříme ani chvilku. Sice je to náš vrchní estét, ale tady je ta ženská ruka prostě znát. Místo stolků tu na nás čekají matrace v několika vrstvách, polštáře a prošívaný (a značně vyšívaný) deky, o kterých dost pochybujeme, že je v tomhle vedru využijeme. Já si tu svojí rovnou nainstaluju pod sebe, takže si připadam drobet jak princezna na hrášku, ale co, aspoň se bude dobře spát. Na ráno si domlouváme budíček na šestou a už lezeme každý do svého pelíšku. Pouliční osvětlení už dávnou zhaslo, stejně jako všechny lampy a světýlka na terase, takže je tu i příjemná tma.Házím přes sebe akorát svůj velkej šátek a za chvilku spim jak mimino. Jen nad ránem se vzbudím, navleču se do košile, zhodnotím, že ten výhled na nedostavěnej minaret je opravdu nádhernej, ale spánek je spánek a fotit se to dá i jindy a sladce spinkam dál.

DSC_7815.JPG

DSC_7818.JPG

Autor: Klára Kutačová | pondělí 3.9.2012 22:45 | karma článku: 14.95 | přečteno: 1046x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 720 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz