Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Expedice Absurdistán Uzbekistán 10 - Cesta do historie

4. 09. 2012 14:48:31
Ačkoliv to už vypadalo beznadějně, povedlo se nám nakonec zařídit cestu na Ayaz - Qalu a další pevnosti v okolí Xivy.

Kurnik, to prší nebo co? Utíram si vodu z ucha a snažim se aspoň trochu probrat na to, abych zjistila, co se děje. A pak nad sebou vidim Pavla s otevřenou flaškou vody, kterej se culí jak Jezule a je mi všechno jasný. To je teda budíček. Ale podle všeho sem si to zasloužila, ostatní už jsou dávno vzhůru, takže budík sem zaspala jen já, ale rozhodně nejsem jediná, komu se vstávat vůbec nechce. Abbík mrmlá něco o tom, že nechápe, proč musíme každej den vstávat v 5. Jíťa na něj kouká dost nechápavě: „Včera jsme vstávali ve čtyři, dneska v 6.“

No a průměr je 5, každej den vstáváme v 5!“

Padam smíchy zpátky do postele, ale ne na dlouho, je čas balit a chystat se na snídani, co má být v půl. Pohled na hodinky nás teda vyvede z omylu, protože půl už bylo a snídaně nikde, no ale snad se jí před odjezdem na pevnosti dočkáme.

DSC_7823.JPG

Jdeme si dolů vystát frontu na koupelnu, kde nás odchytí jeden z těch kluků a říká nám, že tu je ještě někde jedna koupelna, což si (zřejmě stále hodně rozespalej) Abbík přeloží, že snídaně bude dole. No netušim, jak k tomu došel, ale jídlo přichystané nahoře na terase ho snad vyvedlo z omylu. Máme čaj, meloun, sušenky, volská oka, hranolky a smažený párek. Docela se toho bojíme, ale ujišťujem se, že máme vodku a Hylak, tak to snad neodserem. Romana ještě nabízí případným zájemcům Psyllium, kdyby se nějaký problém vyskytl a po vyždímání asi litru oleje ze všeho jídla, se odvážíme to i sníst. Nedá se říct, že by to bylo špatný, ale že bych to musela snídat každej den, to fakt ne.

DSC_7834.JPG

V 7 tu máme auta, která nás za 50$ na vůz budou skoro celý den vozit po pevnostech v okolí. Tradičně se rozesazujeme a vyjíždíme. U Urgenche zastavuje naše auto na benzínce, kde je před vjezdem taková jakože vrátnice a dva stánky s občerstvením a u toho musí všichni z aut vystoupit a čekat. Druhý auto stojí u krajnice o kus dál a čekaj na nás. Pak můžeme pokračovat dál, Pavel Marvina a mě seznamuje s historickými skutečnostmi a poté následuje botanická přednáška o kytce Asa Foetida (též zvaná Ďáblovo lejno), co vypadá jako zakrslej suchej stromeček. Ať se Pavel snaží sebevíc, Marvin to stejně zazdí tim, že to je miřík, takže mrkev. Další zastávku děláme až těsně pod pevností Ayaz – qala, abychom si jí mohli vyfotit zespoda a taky abychom z blízka prozkoumali tu „mrkev“.

DSC_7849.JPG

Po nutném focení ze všech stran sedáme zpátky do aut a kolem jurtového kempu, kde jsme původně chtěli spát, nás vyvezou až uplně nahoru k pevnosti. Tam dostaneme rozchod a taxikáři se zaparkují do stínu (jen sebe, auta není kam dát, tak stojí na příjezdový cestě na slunci).

DSC_7853.JPG

Pouštíme se do průzkumu největší pevnosti. Výhoda toho, že to tu není až tak turistický je, že tu nikde nejsou žádná zábradlíčka a zábrany a příkazy a zákazy, takže se může všude tam, kam si člověk troufne. A když si rozbijem čenichy, bude to náš boj. Pro začátek si taky najdeme příhodný stín a Pavel opakuje svoji historickou přednášku:

Bylo nebylo, jeden král slíbil svou dceru tomu, kdo postaví velkou pevnost, co by ochránila lid před nájezdníky kočovníků. A tak chudý pastýř započal se stavbou. Ale král mu stejně svou dceru nedal, a tak pevnost nebyla dokončena.... “ A jsou i další a další pověsti. Pravda je někde ve 4. století př. Kr., kdy se pevnost začala stavět.

DSC_7873.JPG

Po tom, co dojdeme kousek dál se nám naskytne výhled na pevnost Ayaz-Qala II, která stojí na mírné vyvýšenině a vypadá poměrně zachovaleji, než Ayaz – Qala I, ve které se my nacházíme. Oproti tomu Ayaz – Qalu III v poušti pod námi spíš jen tušíme a odhadujeme, kam všude sahaly její hranice. Po hradbách se přesunujeme do kolečka, kocháme se výhledem, Většinou je pod námi tedy jen poušť, která pak za jurtovým kempem přejde až k jezeru Ayaz-Kul. Když máme prolezeno všechno, co se dá (Pavel s Abbíkem nemůžou opomenout zalézt i do díry uprostřed, kde se určitě schovávaj všichni hadi a pavouci, co jich tu je), necháme se ještě hromadně vyfotit a jedeme dál.

DSC_7876.JPG

Nejdřív si vyprosíme zastávku na protějším kopci, protože to tam z dálky vypadalo staře a zajmavě, ale z blízka je to nový a nezajmavý, takže můžeme odjet.

DSC_7968.JPG

Pavel si nechá zastavit u pole s bavlnou, odvážně zouvá boty a brodě se po kolena ve s.... no budem tomu radši řikat voda, jde fotit. My s delšími objektivy si vystačíme se stáním na posledním milimetru suchého kousku země. Když se dostatečně fotograficky vyjádříme, můžem pokračovat.

DSC_7964.JPG

Dojíždíme k pevnosti Toprak – Qala, kde už stojí dva autobusy. Vážně jem před chvílí řikala, že to tu není moc turistický? Tak beru zpět, je to asi tak sto žabožroutů. Naštěstí je ta pevnost opravdu veliká, takže se tam docela ztratí a než my dojdem tam, kde byli oni, tak stihnou odjet. Uuuuf. Vzhledem k tomu, že je zase šílený vedro a nám začíná docházet voda, tak prohlídka téhle pevnosti už je poměrně úsporná. Vylezem na nejvyšší místo, rozhlédnem se kolem, vidíme malé tornádo, zase slezeme dolů a čekáme u aut, až to Pavel s Abbíkem všecko nafotěj, v duchu a občas i nahlas je proklínáme a navzájem si slibujem, že jim neukážeme všudypřítomné díry do země, aby je ještě nenapadlo zjišťovat, kdo v nich žije.

DSC_7982.JPG

Konečně pánové sestoupí k nám do nížin, nastoupíme do aut a jedeme k poslední pevnosti. Qizil – Qala je nejmenší pevností dnešního dne a od vstupu do ní nás dělí nějaký kanál. Sice by se nejspíš dal přeskočit, ale nikomu se to nechce riskovat (překvapivě ani Pavla), abychom neutopili foťáky. Nebo utopili? Ono to, co se nachází v korytě tohoto toku vypadá asi tak, jako voda v řece Ankh (Znalost Zeměplochy pro pochopení nutná), takže utopit se v tom asi nedá, ale rozpustit by nás to mohlo. Takže se jen zastavíme v jediném malinkatém stínu pod vrbou a čekáme, až se Pavel vrátí ze své fotografické obchůzky.

DSC_8003.JPG

A to byla naše poslední oficiální zastávka. Nicméně další řidič udělá u prodejce melounů. Chvíle rozmýšlení a domlouvání a jdeme si taky pro jeden. Řidič jej ochotně vybere a jedem dál. U mostu naše druhý auto zdrží policejní kontrola kamionu před nima, takže na ně zkoušíme chvíli čekat, ale když to začne vypadat na moc dlouho, jedem dál, zastavíme u stánku s vodou, koupíme nové zásoby, abychom neumřeli než dojedem, najedeme na další most (nově postavený), ze kterého můžeme vidět starý most končící ve vodě. Pak už jen znova na benzínku s výstupem venku a na autobusový nádraží vyzvednout lístky na bus do Buchary. Nakonec místo toho, abychom je koupili jen přijde ta včerejší paní se zlatým (doslova) úsměvem, prohlásí, že si nás bude pamatovat a pokud tu budeme v sobotu dost dopředu, tak pro nás to místo v autobusu bude.

DSC_8034.JPG

Dojíždíme zpátky do hotelu, platíme 100$ a kluci hned přiběhnou, jestli bylo všechno v pořádku a jsme spokojení. Tady už evidentně zjistili, jak se vydělává na turistech tak, aby byla spokojenost na obou stranách. Jitka s Pavlem se vydaj na nákup vody, my ostatní se zatím prostřídáme o sprchu a hned po výlezu jsme tak akorát všichni zralí do ní zalezt znova. Až začnem uvažovat, jestli místo toho rozvalování se na terase by nebylo lepší se rovnou hromadně přesunout pod tekoucí vodu. Místo toho Romana ještě zaúkoluje kluky, aby někde zkusili sehnat pivo, protože to v tom obchodě, kde byli J+P neměli. Pak jen posedáváme, poleháváme, dlabem melouna, čteme si, zapisujem zážitky a vůbec se nádherně flákáme. Takhle má vypadat pravá dovolená, no ne? A pak to hromadné nadšení, když otevřou pivo, na kterém je napsáno, že je plzeňského typu. Ale chuť to prej má jak mejdlo. To už tady je tak naším zvykem, že vždycky, když je něco hnusný a nebo nevíme, co to je (třeba kulička ze sušenýho Airanu), tak je to jednoduše mejdlo.

DSC_8045.JPG

Další část odpoledne trávíme debatou o dobrovolnických organizacích a motivaci dětí, aby se členy nějaké takové organizace staly. Přecijen je nás tu 6 dobrovolníků a hlavně, co člověk, to názor. Marvin ho projevuje nejradikálnějš – usne. A když se vzbudí, tak se rozhořčuje, že nás to pořád drží. Nicméně debatu přeruší Jitka a její výkřik: „Jeee, kočka.“ A než se stihnem otočit tak pokračuje: „A čůrá ti na batoh!“

Jedeš ty mrcho, já tě...“ Ale to už je kočka v tahu a já můžu jít prát. Vyhazuju všecko z báglu, děkuju bohům, že se ta mrcha trefila jen na bederák a popruhy a snažim se probojovat dole do koupelny, abych to mohla zneškodnit. Nicméně zrovna se tam čvachtaj nějaký frantíci. Asi za půl hodiny se mi povede vyprat snad všechnu kočičí chcanky, batoh umístim na sluníčko a pod svůj přísný dohled a slibuju všem kočkám, co se objeví v jeho dosahu, že si udělají letecký den až za hradby Starého města.

DSC_8073.JPG

Potom jdeme s Jíťou ještě jednou do obchodu. Zeptáme se toho mladšího z kluků, zda ví, kde by se dalo sehnat nějaké místní víno, on nás nasměruje a my pak najdeme naprosto perfektně zásobený obchod. Spousta vody, džusů, jídla a i to víno se tam najde. V nejzapadlejší místnůstce a zaprášené, jak kdyby bylo všechno archívní. Vybereme dvě, která mají nejkýčovitější obal a vypadají dost místně, k nim pak v místnosti vedle vybereme pár kousků sladkého pečiva a konečně najdem i ten pomerančový džus, který se nám do teď nepodařilo nikde sehnat a plnej barel vody – ten se neztratí. Platíme krásných 20 000 a vracíme se domů, kde všechno nacpeme do mrazáku a vyčkáváme na večeři.

Dneska budeme mít plněné papriky s bramborem. A k tomu tradiční salát. Paní se rovnou ptá, jak dlouho se u nich zdržíme a vypadá, že má radost, že až do soboty.

A co budete chtít zítra k večeři?“

A už vyjmenovává, co by tak mohla uvařit. Vybereme si nějaké hovězí s bramborem, že by to mohlo být dobré a ona spokojeně odchází. My se najíme a zatímco se všichni vrátí k válení a flákání, já beru svuj chytrej telefon a jdu k sousedům na wi-finu.

Tam odchytím obsluhujcího pána, zeptam se, zda je možný si k nim sednout na internet. Prý to není problém. „Fajn a za kolik?“ Kouká na mě docela překvapeně, a pak prý kolik dám. „1000? 2000?“ „Tak jo.“ a už mi diktuje heslo.

Asi za půl hodiny přijde i Jíťa, jestli se něco neděje, že jsem tu už nějak dlouho. Nic se neděje, jen tady internet není moc rychlý a neustále padá. Ale domů se nám po troše snahy napsat podaří oběma.

Platíme 1000 šušňů a vracíme se k ostatním, kteří už mají otevřené první víno. Dáváme k dispozici ty nakoupené sladkosti, ale nikdo se k nim moc nehrne a přitom byly strašně dobrý.

Tak si tak sedíme na terásce, užíváme si chládku, pijeme víno a zjišťujeme, že se momentálně dostáváme do stavu, kdy už řešíme jen základní životní potřeby: Kde budem spát, co budem jíst, zažívací potíže a jejich propojení s ucpaným záchodem. A vzhledem k tomu, že se jeden nejmenovaný účastník naší expedice přizná, že sice četl všude cedule, že papír nepatří do mísy, ale vyhodnotil to jako blbost, se tím pro nás stal jasným pachatelem.

Paní domácí s dcerou nám přijdou připravit lože a strašně je zaujme muj hydrovak. Aby ne, když se suší na flašce od piva. Tak ještě s Marvinem vysvětlujem, jak to funguje, když to funguje, protože ten jeho je ve stavu, kdy se dá líp ukázat, jak to má vypadat v praxi. Pak už jen poděkujeme za rozestlání, rozebereme si svoje postýlky a po troše blbnutí a kecání postupně usínáme. Abbík jde ještě fotit nasvícený minaret a zjistit, kde se zhasínají všudypřítomné žárovičky svítící na sloupech, ale jeslti to našel, to už jsem asi i zaspala.

Autor: Klára Kutačová | úterý 4.9.2012 14:48 | karma článku: 15.59 | přečteno: 1465x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz