Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Expedice Absurdistán Uzbekistán 17 - první noc v Samarkandu

3. 10. 2012 12:31:53
Vsuvkový článek z Uzbekistánu, jen pro zachování kontinuity...

Průjezd Samarkandem je poměrně poklidný až na jedno zastavení, při kterém skoro skončíme v kufru našeho druhého auta. Pak už si řidič dává docela pozor na to, co se děje před ním a dojedeme až na parkoviště před hotelem a zároveň před poliklinikou, která by se nám též mohla zítra hodit. Vejdeme do hotelu, projdem chodbou s umělýma kytkama, halou vyloženou dřevem a jsme na dvorečku se sezením. Personál hotelu se nás hned ujme, usadí nás ke stolečku, dostaneme čaj a a meloun a jdeme se domluvit, zda tu můžeme nocovat. Je nás moc, nemaj pro nás místo, nicméně asi 300 metrů odsud prý mají sesterský hotel a tam by pro nás místo bylo. Za 12,5$ na jednoho na noc. To nám zní dost dobře, takže odsouhlasíme, že až si trochu odpočineme, tak se tam přesuneme.

Máme dopito a dojedeno a pán, co se nás ujal už nám oznamuje, že na nás čekají auta. Auta? Vždyť říkal, že to je 300 metrů. Zhodnotíme, že buď jsou tady vážně tak líní chodit a nebo to bude mnohem, mnohem dál. Naskládáme se asi do nejluxusnějších aut, se kterými jsme se tu zatím potkali a za 2 minuty a o 300 metrů dál za jedním rohem zas vystupujeme a vcházíme do druhého hotelu. Ten se též ještě rekonstruuje a dostavuje, nicméně v jiné části, než v té, kde budeme bydlet.

DSC_9362.jpg

Ihned se nás ujímá „recepční“ (chlapík, co stojí na dvorku u stolku se žárovkou ve svícnu) a nabízí nám 3 pokoje. Dva po dvou, jeden po třech, neb se večer, či v noci náš počet rozroste o Honzu. Logicky si ubytování rozebereme, naházíme bágly dovnitř a jdeme si sednout na terasu s výhledem směrem k Registánu.

DSC_9089.jpg

Ke zpříjemnění sezení dostanem další čaj a nějaké sušenky, ale co je hlavní, na našem lehátko-sedátku je i ovladač na televizi, ve které opět vyřvávají místní hity. Chvíli si s tou vzácnou relikvií pohráváme, než se Pavel odváží radikálně vyřešit situaci, stiskne červený knoflík, a když se všude kolem rozlehne příjemné ticho, schováme ovladač pod stůl, aby snad někoho nenapadlo to jít znova zapnout. Nicméně všichni přítomní vypadají, že jim to naprosto vyhovuje. Další pozitivní zjištění je, že tu funguje wi-fina, takže se rovnou všichni hlásíme domů. Pak se jen tak klidně povalujeme a odpočíváme po cestě, než se vypravíme hledat něco na večeři. I v tomto poklidném nic nedělání se ovšem někteří z nás zvládají zmrzačit (a výjimečně to nejsem já).

DSC_9309.jpg

Marvin tedy odpajdává do pokoje a my se jdeme připravit na večeři. V rychlosti do sprchy, převlíct do čistého a můžeme vyrazit do ulic. Nebo spíš uliček. Nejdřív hledáme lékárnu, kde koupíme Panthenol a pak pokračujeme v cestě. Dojdeme do nějaké asi chudší čtvrtí, kde zhodnotíme, že není moc radno se zdržovat, ale zatím je světlo a všude kolem spousta dětí, který na nás nadšeně pokřikujou. A i pár zajímavých staveb potkáme. Jen absolutně netušíme, kde jsme. Snažíme se jít pořád dopředu a doufáme, že vyjdeme na nějakém rozumném místě.

DSC_8887.jpg

Toto přání se nám splní a za chvilku vylezeme na rohu náměstí. Přejdeme přes trošku rušnější silnici a vyhlížíme nějakou použitelně vypadající restauraci. Zkusíme dvě, jedna vypadá draze, ve druhé to smrdí a ještě mě tam nějaký chlap odstrčí tak nevybíravým způsobem, že si narazim ruku. No nedá se říct, že by to byl právě úspěšný večer. Jako další řešení někdo navrhne vyzkoušet ten hotel, kde jsme byli odpoledne, takže přejdeme přes krásně osvětlený Registán a za chvíli se na něj opět s nepořízenou vrátíme, protože vaří jen do osmi a my tam došli v půl 9.

DSC_8889.jpg

Jako poslední možné řešení koupíme u pouličního prodavače jeden tenký placatý chleba, v blízkém obchodě hledáme něco na něj a volba padne na cosi, co by mohl být mazací sýr. Pavel mezi tím venku uloví prodavače těch velikánských chlebů a koupí jich pět, což je jídla jak pro regiment, co nejed dva měsíce. Tím pádem prohlásíme, že máme všechno, co potřebujeme a vracíme se za lazarem do hotelu. Ten ovšem v době naší nepřítomnosti zvládl zrehabilitovat svojí chromou končetinu ohnáním se po komárovi, takže se zdá, že zítra budeme všichni schopni vyrazit za krásami Samarkandu. Plánování, co chceme vidět si necháme k večeři, na kterou se opět přesouváme na naše oblíbené lehátko.

DSC_8891.jpg

Ze sýra se vyklubala smetana, ale taková hodně poctivá. K tomu máme ještě mističku medu, a když se to namaže na ten chleba, je to výborný. I tak zvládneme zlikvidovat jen jeden velký a jeden malý bochník. Tak asi ty zbylý 4 bude muset dojíst Honza, jen co se objeví. A když už o něm tak mluvíme, zaslechnem zdola nějaký rámus, což by mohlo odpovídat jeho příjezdu. A nespletem se, Za chvíli už se nad schodama zjevujou dva gigantický batohy a někde mezi nima se dá vytušit i jejich nosič. Po odložení zavazadel se usazuje k nám, pohrdá naší potravou a nějak zvládne ukecat místní, že mu udělají obrovskou porci míchaných vajíček, mísu salátu a k tomu meloun, hroznový víno a já nevim, co ještě. A to jsme v hotelu, kde se nevaří. Skoro bych podezírala majitele, že mu odevzdal svojí vlastní večeři.

215739_3810802185655_416993646_n.jpg

DSC_8895.jpg

Pak už jen v klídku sedíme a posloucháme, jaký to bylo na horách. V příšerný zimě, ve sněhu... A tiše závidíme, protože to pro nás po čtrnácti dnech v padesátistunovym vedru je absolutně nepředstavitelný. Nicméně my pak na oplátku sdělíme Honzovi, na co se má připravit on, až tady bude cestovat. Nechce nám skoro nic věřit a směje se nám, že neumíme smlouvat. Uznávam, že výměna peněz v kurzu 2 800 a dva chleby mě dost pobavila a asi i objasnila, proč o naše chleby nemá zájem.

DSC_9359.jpg

A protože jsme toho v Nuratě moc nenaspali a začíná se dost připozdívat, přesunujem se pomalu, ale jistě do svých pokojů. Pavel s Marvinem v tom našem zabrali manželskou postel a na mě zbyla jednopostel obalené igelitem, který na ní rozhodně nezůstane, protože nesdílím místní úchylku pro nábytek zavařený v polyetylenu. Sice to z ní jde sundat blbě, ale stačí trocha pomoci od kluků a můžu taky spát, jako člověk. Ještě nám Abbík přijde zprovoznit klimatizaci, která ovšem moc dlouho nevydrží a můžem spát, jako zabitý.

Autor: Klára Kutačová | středa 3.10.2012 12:31 | karma článku: 4.76 | přečteno: 349x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Blog Info

Kdo bude mít Mouchu v limonádě? Známe výherce

První letošní soutěž je za námi. Soutěžilo se o knížku blogerky Štěpánky Bergerové Moucha v limonádě a správné byly tentokrát všechny odpovědi, které do redakce doputovaly.

20.1.2020 v 11:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Potřebuje migrantka kouče?

Dnes má kouče kdekdo. Každému, kdo chce dosáhnout ve svém oboru nejvyšších met, tomu pomůže stoprocentně jeho mentální nebo jakej kouč. Nebo ne?

20.1.2020 v 10:09 | Karma článku: 16.40 | Přečteno: 326 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Vše dobré přichází po dvou

S blížícím se datem 2.2.2020 mi to nedá nezastavit se u symboliky čísel po čínsku. I v moderní čínské společnosti hrají čísla důležitou roli.

20.1.2020 v 9:59 | Karma článku: 8.15 | Přečteno: 119 | Diskuse

Ladislav Jílek

Hodnocení dnešních papežů

Měl ho tady nedávno ve svém blogu Vladimír Havránek. Názory v diskuzi byly samozřejmě rozdílné. Jestliže někoho hodnotím, tak moje hodnocení něco vypovídá o hodnocené osobě a také něco vypovídá o mně.

19.1.2020 v 22:57 | Karma článku: 9.47 | Přečteno: 279 | Diskuse

Jan Pavlík

Bludy Jaroslava Čejky

Neotvírám blogy, u nichž je zakázána diskuse. Výjimečně jsem tuto zásadu porušil u článku "Řidičáky pro voliče nebo pro politiky?".Jaroslav Čejka v něm rozvinul téma blogu V. Valíkové, pod nímž jsem reagoval jedním příspěvkem.

19.1.2020 v 19:59 | Karma článku: 19.66 | Přečteno: 826 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz