Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Plachtařské závody - Gradient & Club Grand Prix 2013 Ml. Boleslav

24. 05. 2013 20:10:42
Snít o létání, nechat si narůst křídla a vznést se do oblak, Plachtit mezi mraky, pozorovat zemi z vrchu, být volný jako pták...

V neděli jsem se vypravila na letecké závody do Mladé Boleslavi podívat se, jak si povede Tomáš, kterého mám nevím proč pořád zafixovaného, jako začínajícího letce a při tom lítá, už pěkných pár let.

Letiště se nedá minout, už do dálky svítí přepravní vozíky a zaparkovaná letadla, jejichž křídla trčí k nebi, jako kdyby se snažila ukazovat svým pilotům, kde už by chtěla být. Od vozíků se postupně přesunují na start, vetšinou za pomoci aut, občas si piloti udělají malou předletovou rozcvičku, když je tam tlačí. A do toho sem tam proběhne vyplašený sysel, který zamíří na dráhu, aby vyhrabal další zákeřnou díru tak akorát na kolečko.

P1030485.JPG

A když už jsem tady, tak mě Tomáš taky zapřáhne do práce. Chopím se křídla od vosy, abychom jí mohli kousek odtlačit, aby nepřekážela dalším ve výjezdu a pak mám 10 minut na pobavení, když se pánové snaží přijít na to, na který křídlo patří pomocný kolečko, na kterém je napsáno pravé křídlo. Protože neni jistý, jestli je to pravý křídlo z pohledu pilota, nebo jak, tak ho radši dají na levý. Ale i takt to funguje a na start se dostane.

P1030451.JPG

Tady už stojí skoro všechna letadla a Tom se pouští do předstartovní přípravy, přičemž zvládne zlikvidovat skoro tři izolační pásky, když přelepuje křídla a všechny díry, které by mohly za letu páchat nepravosti, nabrat si do bot spoustu hlíny z (neúspěšnýho) zahrabávání syslích děr a naštvat mě, když moje kapsy používá místo odpadkovýho koše. A pak už se jen se čeká na rozhodnutí, jestli bude odložený start nebo ne. Chroust se vrací k zemi a start se podle očekávání odkládá, takže se můžeme jít v klidu najíst. Nějaký malý chlapeček se rozhodne, že si vezme příklad z přítomných psů a nají se taky z talíře na zemi. Rodiče se snaží odporovat a argumentovat rizikem sociálky a odebrání dítěte, ale chlapeček se nedá a prosadí si svojí. Má můj obdiv, já bych se tak nenajedla...

P1030487.JPG

P1030455.JPG

P1030479.JPG

Přesouváme se ven na sluníčko a Tomáš se odebírá ke krátkému spánku, zatímco já se odebírám k učebnici pediatrie, ale když se čas začne nachylovat, beru si foťák a přidám se ke skoro hromadnému přesunu k letadlům. Probíhají poslední přípravy a úpravy, motorová i bezmotorová letadla se chystají ke startům, pořadatelé pobíhají s praporky. Tomáš letí jako třetí, takže ze sebe jde udělat sardinku v konzervě, pardon, chci říct Sokolíka v kokpitu, já mu popřeju hodně štěstí a mizim na stranu, abych mohla fotit z bezpečné vzdálenosti. Vzlétá první vosa, a pak už je skoro ani nestíhám počítat, natož fotit. Vlečné se neúnavně vracejí a vynášejí do vzduchu další a další větroně, až zůstane startovní louka prázdná. A najednou je všude klid, ani ti syslové nevystrčí čumák.

P1030476.JPG

Sedám si pod křídlo od starého odstaveného letadla a pozoruji 9 větroňů kroužících kousek od letiště. Pár z nich už má slušnou výšku, ale někteří vypadají, že se za chvíli vrátí a budou startovat znova. Ale stačí párkrát mrknout a už jsou taky nahoře. Ležím v čerstvě posekané voňavé trávě a pozoruju je, dokud mi nezmizí z dohledu. Zavíram oči a vzpomínám, jak jsem s Tomem letěla poprvé. Bylo mi špatně, klepala jsem se jak ratlík, bála jsem se, ale byl to jeden z nejkrásnějších zážitků.

P1030506.JPG

P1030508.JPG

Když se k tomu plachtícímu snění ještě přidá zvuk startujícího vrtulníku, zhodnotím, že teď už naprosto chápu, proč Bach píše tak krásně o létání. Mě tu taky napadají jen samé poetické věci. Po pár hodinách začínají přistávat první větroně. Když začnou přilétat ve větším množství, vylézám na sluníčko, že alespoň něco málo nafotím. A jakmile vidím přistávat jednu vosu z úplně jiného směru, než přilétají všechny ostatní, klidně bych se vsadila, že to bude Tomáš. A nespletu se.

P1030526.jpg

Už jsou tu skoro všichni, letadýlka se postupně odvážejí z přistávací plochy. Jdeme pomoct Petrovi odtlačit jeho stroj. „Chop se křídla a jdeme. Pomalu, pomalu a teď běž jak nejrychlejš můžeš!“ Parkujeme před vozík a já tak chvíli obtěžuju taky někoho jinýho, než jen Toma, kterej si jde zajistit odvoz pro vosu k hangáru. Dokonce je mi povolena i asistence při rozkládání letadla. Tomu říkám odvaha majitele.

P1030537.jpg

P1030533.jpg

P1030557.JPG

Ale jak se odmuntují křídla, netuším ještě teď, protože abych se jen neflákala, sháním kyblíček a hadr a jdu pěkně sundavat hmyzáky, co se přilepili na Tomovu vosu. Zní to jak nic, ale ty potvory drží občas skoro neuvěřitelným způsobem. Ale aspoň si připadam trochu užitečná, zatímco Tomislav bere svoje vyloženě do terénu stavěné auto a jede pro někoho kamsi na pole, a že prý bude tak za 2 hodiny zpátky. Nechci ho podceňovat, ale trochu se bojim, aby nakonec nejel někdo s traktorem pro letadlo i pro auto. Ale nahlas se radši neodvažuju ani pípnout.

Když mam umytý letadlo a kyblík vrácenej před správnej stan, sedám si na lavičku, pozoruju západ slunce přes naleštěný vosy zaparkovaný před hangárem a užívam si krásný zbytek večera. Než se zvládne definitivně setmít, je čas zaparkovat všechny stroje do hangáru, což je takový kouzelný 3D tetris v praxi, ale prý tu funguje stejná teorie, jako v MHDčku – jeden se vždycky ještě vejde. Nakonec Petr zavelí k odjezdu do Prahy, kde už řádí slušná bouřka.

Více fotografií k nalezení v mojí galerii ZDE

Autor: Klára Kutačová | pátek 24.5.2013 20:10 | karma článku: 10.71 | přečteno: 501x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Jiří Gono

13 rad pro začínající i pokročilé běžce

Začít běhat můžete v jakémkoliv věku. Odměnou vám bude lepší fyzička, dobrá nálada, závist okolí a pravděpodobně i spousta nových přátel. Ať už běháte nebo o tom teprve přemýšlíte, tak se vám následující rady budou hodit.

17.1.2020 v 17:18 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 378 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Jak jsem vystudovala čínská bojová umění na univerzitě v Číně

V Číně můžete bez nadsázky vystudovat magisterský obor například v plavání nebo ve fotbale. Já se zařadila mezi hrstku cizinců, kteří si odnesli doktorát z oboru zvaného Tradiční čínské sporty, tedy z čínských bojových umění.

16.1.2020 v 16:16 | Karma článku: 26.30 | Přečteno: 707 | Diskuse

Petr Horký

Zápisník zuřivého Sparťana: Pýcha s pádem a mlýny stále melou.

Přípravy na třeskuté jaro kupodivu probíhají v netřeskutých (ne)mrazech. Spousta klubů s menším a malým rozpočtem může tedy tuhle zimu výrazně ušetřit. A co ušetří můžou vrazit do třeba do posil. Protože zatím se nic extra neděje.

14.1.2020 v 10:49 | Karma článku: 12.07 | Přečteno: 273 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Další íránský sportovec dal vale totalitnímu režimu ajatolláhů

A ne sportovec ledajaký – medailová naděje pro OH. Přesněji: sportovkyně, první a zatím jediná íránská držitelka cenného olympijského kovu. Kimiya Alizadeová, bronzová v taekwondu na Hrách v Riu 2016.

12.1.2020 v 19:20 | Karma článku: 19.75 | Přečteno: 493 | Diskuse

Karel Trčálek

Jediným Čechem, který má šanci stát se nejlepším sportovcem světa, je Karel Trčálek

Řekněte sami, je to normální? Pan Nožička si zveřejnění o čtvrt na sedm článek a ještě není ani sedm a já si taky zveřejním článek, který se jmenuje úplně stejně! Přinejmenším jeden z nás by se měl určitě léčit, já to říkám pořád!

8.1.2020 v 18:59 | Karma článku: 26.63 | Přečteno: 1127 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz