Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Jak se žije se zachráněným dočasným Chrtem v nouzi I.

4. 06. 2013 10:45:52
Jak už jsem psala v minulém článku, díky organizaci Chrti v nouzi jsem se stala dočasnou „maminkou“ jednoho nosatého, nohatého a ušatého zlatíčka (jedním slovem Greyhounda) Doce a ráda bych vás s ním seznámila.

V sobotu po příjezdu z Vyškova začalo zabydlování v novém domově a seznámení s dalšími obyvateli – Marvinem a Darwinem. Zatímco Marvin vyvolal u Doce patřičné nadšení, Darwina si v podstatě ani nevšimnul. Pak přišla na řadu prohlídka bytu. Zatím pěkně na vodítku. Samozřejmě nejzajímavější byla kuchyně, ale kde je pelíšek Doc pochopil velmi rychle. Zatím se v něm jen otočil, než vyšel na další průzkum. Teď už bez vodítka, ale se mnou v patách.

Po večeři jsme udělali další krátkou procházku, o kterou si dokonce sám řekl stáním u dveří a šťoucháním do kliky. A protože venku pořád dost pršelo, neachal si zcela v klidu obléknout pláštěnku.Venku se seznámil s okolím domu. Když vidím v dálce cyklistu, trochu se bojím, jak bude Doc reagovat, ale ten jde dál, jako kdyby nic. Stejně tak nereaguje ani na projíždějící auta a tramvaje. Na malého pejska, který na něj zběsile štěká se jen přezíravě podívá (takovým tím pohledem typu: „Kdybych teď zrovna nebyl po večeři, tak tě sežeru.“) a jde vesele dál.

Po návratu domů opět proběhne nutné utírání tlapiček, sundavání pláštěnky a nosan se tváří, že tohle pro něj není nic nového. Stejně jako mu nedělají problém schody ani výtah.
Jediný problém se ukáže pak u naší večeře, kdy naprosto neuvěřitelně loudí.

942223_10200221804164875_1412423872_n.jpg

V noci nám Doc vysvětlí, že spát budeme pěkně všichni dole a ne na palandě a ideálně všichni 3 na šedesátce posteli. Zhasínáme a čekáme, co se bude dít. V novém prostředí mám problém spát i já, tak co teprv chrtík po naprosté změně prostředí a dvou dnech v autě. Chvíli nervózně přechází po pokoji, chodí se ujišťovat, že jsme pořád tady a nikam nejdeme, a když zjistí, že mu nikam neutečeme, tak se stočí na složenou deku u skříně, aby na nás dobře viděl. Asi za 20 minut se zvedne, přejde do pelíšku a s hlavičkou nasměrovanou k nám spokojeně usne a ani mu nevadí zvuky ze silnice, nebo noční autobusy na zastávce, co máme skoro pod oknem.

969142_10200221806804941_60965995_n.jpg

V noci se párkrát probudí. Většinou, když se já, nebo Josef nějak výrazněji pohneme, ale když zjistí, že nikam neodcházíme, vrátí se zase na svoje místo. V půl 6 ráno do mě přijde strčit čumáčkem, takže startuju, hledám kalhoty a mezi tím Doc skáče do postele a snaží se přesvědčit Josefa, že má jít s námi. Ten to odmítá, takže si s Docem oblékáme pláštěnky a jdeme venčit. Vzorně si všechno nechává na ven. Krátce se projdeme a vracíme se ještě pokračovat ve spaní.

944380_10200221807084948_981788411_n.jpg

V půl 9 už mu ale přijde, že vyspáváme trochu moc, takže nám hupsne do postele a jde nám vysvětlit, že máme vstávat. Zopakujeme venčení, uděláme si všichni snídani a je čas začít montovat shrnovací dveře na poličku s potravinami. K tomu pár věcí chybí, takže uděláme ještě jednu procházku, když doprovázíme Josefa na metro, tu trochu protáhneme, protože zrovna moc neprší, tak toho pěknýho počasí musíme využít, pak se vrátíme domů a Doc spokojeně usne, zatímco já o něm začínám psát. Pravda, přijde to asi dvakrát zkontrolovat, asi jestli si moc nevymýšlím, a pak se snaží jít asistovat Josefovi při montáži dveří. Ale z důvodu jeho bezpečnosti se radši zavíráme do pokoje, zatímco Josef pracuje. Když zkušebně zapne vrtačku, abych zjistila, jestli nebude lepší po dobu vrtání jít na procházku, s Docem to ani nehne. Jen na mě kouká, jestli ho jako budu dál drbat, nebo co... Prostě pes flegmatik.

485519_10200221800284778_327738808_n.jpg

A když zkusím na chvilku odejít z pokoje, jen mě dojde doprovodit ke dveřím, a pak si zas vyskočí na gauč a čeká, až za ním přijdeme. Vaření oběda si ale nenechá ujít, bohužel jeho asistenci k ochutnávání opět nevyužijeme. Ale že se chlapec snaží. Když už nic neupadne ze mě nebo Josefa, jde ještě párkrát zkusit štěstí k Marvinovi, ale ten má tak maximálně sarančata pro Darwina, takže taky nic. S pohledem "jsem pes chudák" se zas uloží na gauč, ale jakmile začneme dávat na stůl, jde to zkontrolovat. A že má hned vedle nás připravené granulky, ho zrovna moc nefascinuje. Nakonec udělá kompromis – sežere svoje jídlo a pak jde zase loudit. Ale my se nedáme.

Josef pak jde pokračovat v práci, a když jsou dveře hotové, dojde je Docík zkontrolovat a trochu zklamaně nám potvrdí, že se na jídlo za nimi skutečně nedostane, ani kdyby se hodně snažil, což nás těší, jeho už měně.

970090_10200221801444807_1163989307_n.jpg

Práce pro dnešní den je hotová, takže se jdeme všichni tři uložit na gauč. Doc se k nám přitulí a chce drbat. Drbeme, drbeme, povídáme si a najednou vr a haf a my oba skoro infarkt. Nosan usnul, my si toho nevšimli a spokojeně jsme dál hladili a on se lekl. Aspoň už si příště dáme pozor. Tak ho necháváme spát a skládáme se na zem.

Já vyrazím do večerky pro pečivo, Josef hlídá. Ani by mě nenapadlo, že Doc vůbec zaregistruje, že jsem opustila byt, ale to byste museli vidět to nadšení, když jsem se za 10 minut vrátila zpátky.

960260_10200221805484908_241010222_n.jpg

Na večer přijde Jíťa, která Docovi ihned padne do oka, protože se ještě ani nezuje a už důsledně drbe nastavenou nosatou hlavičku. Josef se chystá k odjezdu domů, jdu si pro vodítko, že ho půjdeme doprovodit. Ale o minutku to tentokrát nestihneme, takže ještě jdeme vytírat a Marvin čistit koberec. Ale je to první a zatím poslední loužička, kterou nám udělal doma. Hned po tom jdeme ven, kde se dovenčí, aby věděl, že má konat potřeby jen venku.

Pak už si užívá drbací návštěvu, kterou pak dojdeme doprovodit na tramvaj s následnou lehkou procházkou před spaním a pak už hurá spát. Sice se chlapec přijde ujistit, jestli vážně nesmí spát u mně, ale když mu vysvětlím, že ne, tak mi jen přijde dát pusu na dobrou noc a ukládá se do svého pelíšku, kde spokojeně prospí celou noc.

Včera mi asistoval u učení a psaní článků, dneska stejně tak, ale většinu času leží v pelíšku a spí. Jen včera se mu zdálo něco hodně divokého, protože broukal ze spaní a cukal vleže nohama, jako kdyby někam běžel. Procházky v okolí už zvládá naprosto bez problémů, cizí pejsci ho občas zaujmou, ale většinou jen na chviličku. Lidé na něj koukají s respaktem (radši ještě chodíme s náhubkem), ale i s nadšením (včera třikrát variace na téma: "Jeee, podívej, to je ale krásnej pejsek!") a on se nese jako správný pes aristokrat a evidentně si užívá pozornosti od lidí z okolí.

Doc je prostě zlatíčko!


Pokud se o Docovi chcete dozvědět další informace, nebo máte pocit, že byste tohle, nebo jiné nosaté stvoření chtěli domů, podívejte se na stránky Chrtů v nouzi.

DOCův profil

Autor: Klára Kutačová | úterý 4.6.2013 10:45 | karma článku: 17.40 | přečteno: 1008x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Zdenek Horner

Když se zkazí konzerva

Profesor Fiala na kongresu ODS naznačil, že jeho konzervativní stranu budou volit normální voliči, a on věří, že většina voličů je normální. Co však my nenormální voliči? Jsme odpad? Občané druhé kategorie?

19.1.2020 v 2:07 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 884 | Diskuse

Veronika Valíková

Řidičák pro voliče a krásný nový svět

Mnozí moralisté, kteří se považují za intelektuální elitu, přecházejí od kritiky nehodných politiků ke kritice jejich voličů. Ti jsou prý nevzdělaní, ovlivnitelní a manipulovatelní.

18.1.2020 v 13:54 | Karma článku: 34.61 | Přečteno: 1044 | Diskuse

Zdenek Horner

Lékařům našim aneb polemika s poplatky

Nejdůležitější jsou pekaři. Když se ráno nenasnídáme, nikam do večera nedojdeme. Lékaři jsou tak na stodesátém místě. Bohužel, lékaři mohou vydírat a vyhrožovat. Vždyť nakonec rozhodují o našem životě a smrti. Více chce mít každý.

16.1.2020 v 5:01 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 600 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Zapomenutí živnostníci. Snaha zvýšit jejich penze zůstává u ledu

Pořád se řeší neřešitelné.Hlavně se lidem lže.Lidem se nalhává něco o úrovni našeho hospdářství i když každý ví,že tu je hrozná korupce a značná část nákladů státu se rozkrádá.

15.1.2020 v 3:52 | Karma článku: 19.73 | Přečteno: 648 | Diskuse

Zdenek Horner

Evropa na rozcestí

EU by nyní měla zdvořile odmítnout žádost USA o podporu jejich politiky na Blízkém východě. Jednak Trumpova éra končí. Druhak EU musí jít vlastní cestou. To nijak nevylučuje spojenectví, někdy je spojenectvím i nepodpora impéria.

10.1.2020 v 12:27 | Karma článku: 13.95 | Přečteno: 460 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz