Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Tulačka pod hvězdami

12. 11. 2013 22:00:43
Vyber si hvězdu, něco si přej, když z nebe padá střemhlav k Zemi. Vyber si hvězdu, vzpomínej, když den se tiše změní v snění.

Jsou tři ráno, ležím na střeše hotelu, ze které pořád ještě sálá teplo nakumulované přes den. Pavel vedle spí jak zabitej (do té míry, do které umí mrtvoly chrápat). Sleduji noční oblohu, počítám hvězdy, občas některá spadne. Beru si do ruky telefon, protože to je jediné záznamové médium, co mám zrovna u sebe a píšu si 4 přiblblý veršíky, který mě v tu chvíli napadnou, a které teď, o víc jak rok později nacházím v telefonu a díky nim se vracím do rozpálené Buchary.

Cítím vůni peřiny s obrázky skřítků a do tváře mě lechtá plyšový povlak na polštář.
Pak ale otevřu oči a jsem zpátky v Praze, kde si o hvězdný obloze můžu nechat jen zdát a ve svém pokoji, kde mi moje cesty připomínají jen fotky a mapy na zdech. Ke každé se váže tisíce vzpomínek, barev, vůní, chutí, zvuků i doteků. V každé z nich se odráží chvíle, kdy se můj život protnul, byť v porovnání s věčností jen na kraťoučký okamžik, se životem někoho jiného, někoho koho už zřejmě nikdy neuvidím, ale budu na něj vzpomínat do chvíle, než pan Alzheimer zavelí "A dost!". Hladím květ bavlny, který jsem si přivezla odněkud z pole uprostřed ničeho, pár Tatranských mateřídoušek aranžuju do měděný vázičky z Teheránu a přesýpáním písku z Aralu odměřuju čas do další cesty, jejíž start bych mohla vydláždit kamínky a mušličkami z půlky světa.

Sotva jsem se vrátila a už mě to zase táhne jinam, připadám si jako krkavčí matka pokaždé, když vidím svojí krosnu ležet jen tak v poličce a neustále jen přehazuju zpátky popruh od bederáku, který na mě vystrkuje, jako chapadlo, aby upozornila, že je pořád tady a čeká, kam jí vezmu příště. Mám sny, mám plány a mezi tím žiju svuj civilní život a často přemýšlím, jak moc by byl teď jiný, kdybych před čtyřmi lety poprvé neodletěla do neznáma, do údajně nepřátelské země, do které jsem se zamilovala. Do země, která ve mě probudila touhu cestovat, poznávat, upravovat si médiama zkreslený obraz o všem, o čem to jen bude v mých silách.

V Norsku se mě jeden pán zeptal, proč proboha cestuju. Vymýšlela jsem dlouhou a složitou odpověď. Snažila jsem se najít pádné argumenty, které bych využila i v debatách se škarohlídy, co zvládnou během pár vteřin vymyslet stovky důvodů, proč nemůžou cestovat, proč si nemůžou plnit svoje sny, proč je ode mně vrcholně nezodpovědné, že já si je plním... Ale nakonec je to vlastně uplně jednoduché. Cestuju proto, že na důchod nechci střádat peníze, ale zážitky a hlavně proto, že nechci umřít, aniž bych znovu viděla hvězdy.

Autor: Klára Kutačová | úterý 12.11.2013 22:00 | karma článku: 12.20 | přečteno: 451x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Alena Šnajdrová

Co mě v Norsku zaujalo

Kdysi dávno v pubertě jsem zarytě tvrdila, že každá reakce je lepší než žádná reakce - tedy i ta záporná. Sice jsem za ty roky spoustu věcí přehodnotila, ovšem pravda je, že Norsko mě v žádném ohledu nenechalo chladnou.

21.1.2020 v 0:03 | Karma článku: 25.37 | Přečteno: 1070 | Diskuse

Libor O. Novotný

Duhové hory - nejbarevnější pohoří na světě

Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.

20.1.2020 v 15:00 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 329 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 289 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 764 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz