Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Cestou necestou za svými sny II

26. 03. 2015 19:27:57
Tentokrát více o snech a méně o skutečných cestách, protože někdy i při sezení na zadku, můžete dorazit poměrně daleko.

Myslím, že jsem nikdy nechtěla být princeznou (i když mě sestřenice nutila nosit růžové šaty a hrát si s ní na Růženku), chvíli jsem chtěla být indiánskou náčelnicí, protože jsme doma na všech videokazetách měli Vinnetoua (a každý rok se natáčel znovu, co kdyby ho letos dávali líp...) a myslím, že jsem chvíli měla období touhy letu do vesmíru pod velením kapitána Picarda. Potom jsem trochu povyrostla a rozhodla se, že ze mě bude policiskta.

Drželo se mě to dlouho, až na malý okamžik před přijímacími zkouškami na střední školu, kdy jsem si pohrávala se třemi myšlenkami. Buď, že ze mě bude žokej (zatrhnuto rodiči, že mám 170 cm a pořád rostu), zdravotní sestra (tenkrát jsem se se spolužačkou domlouvala na tom, že půjdeme na zdrávku a společně si pak doděláme vzdělání na instrumentářky, nebo ARIP a budem jezdit na záchrance), a nebo že ze mě bude policajt. (Ideálně samozřejmě u jízdního oddílu, nebo u kynologů.) A protože chuchelské učiliště nepřicházelo v úvahu, zdrávku zatrhla výchovná poradkyně - tímto jí proklínám do sedumnáctého kolene, která prohlásila, že nejsem stavěná na mytí zadků a policejní akademie je až vysoká, nastoupila jsem s menší oklikou na gymnázium a do dnes s láskou vzpomínám na naší tělocvikářku, která mě při běhu popoháněla slovy: "Chceš k policii, tak se snaž." a mě to stejně nešlo, ale aspoň jsem se snažila (i když mi to vzhledem k výsledkům stejně nikdo nevěřil.).

Na maturitním plese jsem pak v Půlnočních novinách měla jako svoje osobní heslo uvedeno: "Cesta je cíl." Aniž bych v té době měla nějak velkou touhu kamkoliv cestovat. Vlastně jsem si trochu pohrávala s myšlenkou, že bych mohla odjet na měsíc do Indie, ale ve skutečnosti jsem se o to ani nijak pořádně nesnažila. Ale kdo tvrdí, že cesta musí vždycky zákonitě znamenat fyzický přesun z místa na místo?

Po maturitě jsem se už držela jen dvou věcí - záchranka a policie, ale ženská na záchrance? "Cha, cha, cha, zasmáli jsme se a teď se vrať zpátky do reality SLEČNO!" Zajmavý je, že tu policii mi nikdo až tak nerozmlouval, asi že čekali, že skončim stejně někde v kanceláři. Případně, že se tam v žádném případě přes fyzické testy nedostanu. A já zatim poctivě běhala, klikovala a nacvičovala jiné prostocviky, až jsem konečně sesbírala veškeré odhodlání a zašla do policejního náborového střediska. Nebýt toho, že byl zrovna stop stav, možná bych dneska bloudila po ulicích v modré uniformě. I když, dneska už asi ne, protože jak jsem později díky dalším pracovním zkušenostem zjistila, nejsem člověk stavěný pro represivní složky.

Ať už se to stalo jakkoliv, následující skoro dva roky jsem strávila v kanceláři policii alespoň trochu blízké a své dny naplňovala zvedáním telefonů a vařenim kafe a zhodnotila jsem, že pokud ještě chvíli budu prosedávat důlek do židle, budu za chvíli zralá maximálně na to, abych další důlek proležela do postele v Bohnicích. A tak ve chvíli, kdy jsem měla podanou přihlášku na právnickou fakultu a za sebou desítky hodin přípravy na přijímačky, jsem v poslední den odevzdání přihlášek podala ještě jednu, takovou, která by splnila jeden bláznivej sen, co jsem měla zastrčený někde vzadu v hlavě. Bude ze mě záchranář...

Tak začala před čtyřmi roky má největší cesta, cesta mnohem dál, než mi může jakékoliv putování světem nabídnout - cesta za snem. Většinu času se odehrávala při sezení ve škole, nebo doma nad knížkama, i když pár set hodin mezi tím bylo v pohybu na praxích. Občas jsem to chtěla vzdát, jindy se pokoušela jít trochu oklikou, sem tam jsem potřebovala kopanec do zadku, abych se zase rozešla vpřed, nadávala jsem sama sobě, brečela, vztekala se, abych pár dní na to šla dál s úsměvem. A teď jsem malý kousek od konce a už mi chybí "jen" tři velké kroky. Zkouška z praktických dovedností, státní zkouška a sepsání bakalářské práce.

Chtěla bych Vás tímto požádat, abyste mi pomohli přiblížit se k cíli alespoň jedním malým krůčkem - vyplněním dotazníku na této stránce: https://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/bp-pp-kk-2015/ Dotazník využiji k sepsání praktické části bakalářské práce a potřebuji alespoň 500 respondentů, aby mi přes tuhle mojí aktuální cestu nespadla velká a těžká závora. Tak co, pomůžete mi?

Předem Vám všem děkuji.

Autor: Klára Kutačová | čtvrtek 26.3.2015 19:27 | karma článku: 11.13 | přečteno: 375x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vondrovic air base pro nevítězící US Army

Skupina Traktor ve své písni Defenestrace zpívá ... "slíbit za druhýho, měl bys přijít o půl svýho. Takhle už to nejde, máme toho dost. Zalezte do děr, doprava i doleva, po Vás potopa i půda spálená..."

21.1.2020 v 9:29 | Karma článku: 25.62 | Přečteno: 368 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Nenávist je nezdravá a je velmi pracná

Místo dezinformací, informací, polopravd a lží napíši moji subjektivní pravdu, protože nastal čas, kdy ji chci napsat. Asi nebudu jediná, kdo nad zlobou a sprostotou mává rukou. Ono mi ani nic jiného nezbývá, tak mávejte jako já.

21.1.2020 v 7:29 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 528 | Diskuse

Olga Steinerová

Nový rok 2020

-------------------------------------------------- --------------------------------------------------

20.1.2020 v 18:21 | Karma článku: 6.90 | Přečteno: 130 | Diskuse

František Skopal

Světovláda! Fikce nebo realita?

Touha po ovládání lidí i území doprovází celé dějiny naší civilizace. V dřívějších dobách k tomu docházelo hrubou silou. Viz například dobyvatelské snahy Alexandra Velikého, nebo římské říše.

20.1.2020 v 15:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Jan Pražák

Zrzek zasahuje

Příhoda s dvěma Barbínama a s bílým kotětem, který se jmenovalo Sněhová Vločka, se odehrála loni v létě. To už byl jezevčík Ferda u mě a u mýho dvounožce záchranáře dávno spokojeně zabydlenej.

20.1.2020 v 14:34 | Karma článku: 20.54 | Přečteno: 426 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz