Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Moje malé cestovní tradice.

10. 07. 2015 16:32:21
Po úspěšných státnicích se chystám na další cestu, tentokrát jen na skok na 3 dny do Kodaně. Ale i tak (nebo právě proto) už vymýšlím, co s sebou rozhodně potřebuju a co může zůstat doma.

Do toho jedna z mých oblíbených cestovatelek a blogerek „Luu over the ocean“ https://www.luuovertheocean.com/2015/07/3-cestovatelske-nutnosti-kterym-neutece.html položila otázku na cestovní zvyky a pomocníky. Tímto mě inspirovala k sepsání vlastního seznamu toho, co s sebou, co tam a co pak. Jsou to takové moje 3 x 3 x 3 + 1 malé cestovní tradice.

Na cestu:

1. Bez foťáku ani ránu!

Zrcadlovku Nikon D 80 jsem si pořídila v bazaru před osmi lety a od té doby chodí a jezdí všude se mnou. Většinou s objektivem 18-200 mm. A pokud zrovna foťák vypoví službu, je na řadě telefon. A protože většinou cestuju sama a ráda bych občas měla i nějaký ten důkaz, že jsem někde skutečně byla, na větší cesty s sebou beru i tripod.

2. Cestovní deník.

První cestovní deník jsem vyrobila poměrně jednoduše, popadla jsem první sešit ještě s poznámkami z elektrotechnických materiálů, vytrhala z něj těch pár listů počmáraných poznámkami, strčila ho do batohu a odletěla s ním do Íránu. Ve finále jsem toho víc než na místě sepisovala doma s pomocí fotek a cestu jsem pak přepisovala sem na blog. Na druhou cestu jsem vezla tentýž sešit a domů už jsem dovezla solidní salátové vydání, takže následovala nutná změna. V jednom nejmenovaném obchodním řetězci jsem objevila menší a tedy mnohem skladnější sešit s tlustými gumovými deskami v různých barvách, který se dá zavřít na gumu, za kterou se dá zastrčit tužka. Inspirována Marvinem v Tatrách, píšu od té doby tužkou, protože na tu může napršet a nic to s ní neudělá, na rozdíl od mého normálního psaní inkoustovým perem. A navrch se s ní dá i dobře kreslit.

3. Ryba Wanda

Dřevěná ryba do vlasů, kterou jsem dostala od nejlepší kamarádky po tom, co jsem se podruhé vrátila z Íránu. Bez ní bych neodešla z domu, natož bez ní někam jet, čímž se stala mým trvalým spolucestovatelem. Takže vlastně nejezdím nikdy sama, jezdí se mnou Wanda.

Na cestě:

1. Něco na sebe.

Začalo to v Íránu jedním trikem a šátkem, podruhé jsem si přivezla "tradiční" šaty a košili, z Uzbekistánu pravý šátek z falešného hedvábí, ze Skotska dámský kilt, z Norska super teplou mikinu a potřetí z Íránu jsem si dovezla šaty dokonce troje. Ty třetí čekají ve skříni na mojí listopadovou promoci.

2. Něco malého...

... co se dá pořídit ve větším množství a nezabere to moc místa. Písek, mušličky, kamínky, korálky, suché květy, listy, bankovky, mince. Písek z Aralu, mušličky z Perského zálivu, kamínky z Tater, korálky z Mashadu, suché květy a bavlnu z Uzbekistánu, mince ze Skotska a Norska.

3. Místní strava.

To už tak nějak přijde samo, že když někam jedu, dám si alespoň jednou místní tradiční jídlo, i když si jinak třeba vezu potravu na celý pobyt. Vlastně jsem s tím chtěla začít až letos v Dánsku, ale pak mi došlo, že už to vlastně pratikuji dávno. I když občas spíš náhodou, než cíleně. Ale od teď, už to přidávám mezi zásadní cestovní pravidla.

Po cestě:

1. Samolepky na mapu.

Jak už jsem psala v jednom samostatném článku, mám doma na zdi pověšenou mapu, na kterou si lepím barevné šipky podle toho, kde jsem byla, přes co jsem tam jela a kam bych se ráda podívala. A letos jsem od mamky k narozeninám dostala mapu, kde se seškrabávají navštívené země, čímž postupně mění barvu ze zlato-černé na zlato-černo-zelenou. A rázem vidím, kolik zemí mi ještě k projetí chybí. Hodně.

2. Fotoalbum

Když jsem byla malá, vyráběla mi fotoalba babička. Lepila do nich fotky ze speciálních příležitostí, ale i z běžných dnů. Psala k nim vtipné popisky, dolepovala obrázky, tvořila koláže. Skončila, když mi bylo 15 a já si teď začala vyrábět fotoalba cestovní. A po vzoru rodinné tradice jsem se rozhodla nepořizovat jen zastrkávací chlívečky, ale taky lepím, maluju a dotvářím. A mezi fotky přidávám jízdenky, vstupenky, kytičky, takže mám všechno hezky pohromadě... A hojně při tom využívám bohatou zásobu obrázků a starých časopisů, co mi schovala babička u sebe.

3. Vlajka na batoh

Dřív se lepily samolepky na kufry, já si našívám našívám vlaječky na batoh. Sem tam se někdo optá, čí vlajky to jsou a rázem si popovídám s uplně cizím člověkem v metru nebo ve vlaku. Z Íránské vlajky (a jednou z její záměny za Indickou) vznikla dvě pozvání na rande a ze Skotské nášivky pozvání na Keltský festival. Nicméně i negativní reakce se vyskytly, ale kvůli tomu je párat nebudu.

A nakonec moje + 1 - Cestokecání...

Už mě tu párkrát někdo upozornil, že nepíšu a neumím psát cestopisy. A je to pravda. Já totiž zásadně píšu jen cestokecy. Do deníku, pak na blog a táta s jeho přítelkyní přišli s nápadem, který se stává taky skoro tradicí – po každé větší cestě moje blogy stáhnou, vytisknou a nechají svázat. A babička už mi začala dávat místo knížek prázdné zápisníky, že prý si ty knížky mám psát sama...

A teď předávám štafetu - bez čeho se na cestách neobejdete vy? A co si vozíte na památku?

Autor: Klára Kutačová | pátek 10.7.2015 16:32 | karma článku: 14.99 | přečteno: 663x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 720 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz