Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Cesta do Země zaslíbené - Pod hvězdnou oblohou

24. 06. 2016 22:34:52
Že poušť není jen mrtvá placka už jsem (snad) popsala v minulém článku. Teď mi tedy dovolte přiblížit, jak probíhá nocleh v těchto končinách.

Pokračujeme ve skákání pouští a už mi to ani nepřijde nijak vražedný. Dokonce se po chvíli odhodlám vylovit z batohu jablko a zakousnout se do něj. Ey se směje, že ještě na začátku jsem se bála cestou i dýchat a najednou se cpu, jak kdyby nic. I když na skalách, co tvoří celkem vysoký schody, to jabko radši odkládam a měnim ho za GoPro. Jen škoda, že na videu to všechno vypadá až přiliš klidně a rovně. Evidentně jsou některé zážitky skutečně nepřenesitelné. Ale připravit, pozoooor, teď - přijde úžasný výhled.

Na chvíli zastavujeme nad srázem (naivně si myslím, že to je jen vyhlídka a nebudeme se vrhat do hlubin) a plánujeme, kam dál. O2 nám chtějí ukázat barevné skály, ale to ještě zabere nějaký čas a cestu trochu mimo naši trasu.

Suneme se dolů, nalevo od nás ve svahu leží rezavý nešťastník, který to tu zjevně neubrzdil. My máme naštěstí lepší vozidla, takže se dostaneme až dolů bez ztráty kytičky. S přibývajícím časem se začne pomalu, ale jistě stmívat a tím pádem slunce začíná vrhat to pravé světlo na výšková pozorování barevných skal a místní verze "Stolové hory". Na chvíli se vracíme k civilizaci, na písčité cesty, kam smí i normální auta a kolem jakéhosi místa, kde stojí obrovské hangárostany a přístřešky s obrovskými dírami ve zdi. Trochu nechápeme, co to je, ale obratem je nám vysvětleno, že to je oficiální nocležiště. Jsem dost ráda, že odsud jedeme pryč.

Za chvíli dokonce najedeme na nefalšovanou asfaltku, ze které ovšem záhy odbočíme a vyskáčeme si řádně strmý kopec s vyhlídkou. Opouštíme vozidla a jdeme se kochat.

Je čas na návrat, než se úplně setmí. Ey velí, že se vydáváme k nocležišti. Bohužel opět směrem k tomu, co jsme minuli cestou sem. Boha jeho, jestli TOHLE je ono, tak to snad ani nechci zažít. Ve chvíli, kdy kolem prosvištíme poměrně velkou rychlostí a vidíme stany postavené pod střechou, spadne mi kámen ze srdce. Tohle je sice oficiální nocležiště, ale jen pro neoffroady. My jedeme dál. Opět si něco seskáčeme a vyskáčeme, až dojedeme na konec světa. Nebo spíš do jeho středu.

Bohužel nejhezčí místo na vyhlídce je už obsazené, takže se musíme spokojit s druhým nejhezčím. Nicméně pro nás je to stejně pohádka. Začínáme vyndavat věci z aut. Zatím se dohodnem, že rozložíme jen sezení a věci na oheň. Oheň. Koukáme kolem, kde vzít dřevo, ale to už ho začínají tahat z Englishojc auta. Rozsekané europalety a něco, co asi ještě nedávno byla jejich skříň. Dřevo z pouště je totiž přísně zakázáno využívat (samozřejmě v případě, že by tu bylo nějaké jiné než to, ze kterého tu postavili kadiboudu.) Velkou nevýhodu tento dřevozdroj,který používají úplně všichni, ovšem má. Všude po něm zůstávají velké hřebíky. Tak velké, že je více než vhodné chodit zásadně v botech a dobře koukat pod nohy (zvláště v případě, pokud trpíte stejnou šikovností, jako já).

Po krátké přestávce s pivem (jo, to bylo to cinkání celou cestu z kufru), vodní dýmkou a nádherným západem slunce, se jdeme pustit do přípravy večeře. Muži se starají o rozdělání ohně a na nás je krájení zeleniny. Kvanta zeleniny. Os má s sebou kompletní kuchyňské vybavení - škrabky, nože, prkýnka, mističky, hrnečky, vařečky, talíře... Připravujem brambory, mrkve, cibule, batáty, papriky, žampiony a co já vím, co ještě. Vše na velké kusy a nechte se překvapit, co s tím bude dál. Oz následně vytahuje 3 kompletně zmrzlá kuřata a jde je naporcovat. Pracovní postup je jednoduchý, do dvou obřích kotlíků nalijou olej, nasypou cibuli, česnek a nechají chvíli smažit. Mezi tím nám vysvětlujou, že číselná velikost na kotlíku znamená, na kolik je dělaný kuřat. Skvělá objemová míra. My máme dva trojkuřecí. Po chvíli se na cibulku přidává tvrdá zelenina, pak měkká zelenina, čočka červená i zelená, rýže a maso zalije se to vodou, jeden kotlík pivem a druhý vínem a hodinu se to nechá dusit pod pokličkou. Sem tam se míchá a ochutnává.

Po hodině máme výbornou večeři. Každý dostane misku nebo talíř jedné příchuti a pak druhé. (To na pivu skoro všem chutnalo víc.) Nicméně i po tom, co si jdeme ještě přidat, stále toho zbývá strašlivé množství. Asi tak tolik, že bychom s ledovým klidem nakrmili i ostatní osazenstvo nocležiště. Ale ti mají svého jídla dost. a nás ještě čeká luxusní zákusek. V popelu pečený banán plněný čokoládou. Příprava je opět jednoduchá - rozříznout neoloupaný banán, nacpat do něj pár kostiček čokolády, zabalit do alobalu, šoupnout na popel a za chvíli je připraven ke konzumaci. Lžičkou. A nespalte si pusu.

Po jídle se pouštéme do úklidu i aktivního ohřevu u ohně. Jo v poušti je v noci fakt zima, zvlášť, když fouká vítr. O2 nám jdou vybalit desetivteřinové stany. Rozbalí se, zatáhne se nahoře za dvě tkaničky a je hotovo. Sice těch deset vteřin trvá skoro dvě minuty, ale pro pobavení dobré. Stany staví dva, že jsou jen pro nás, oni jsou zvyklí venku. No, ale my taky. Oz se otáčí na mě, asi jakožto na potenciálně nejslabší článek, že nevěděli, zda já bych to zvládla. "No, ona před třemi týdny spala ve stanu na sněhu." Sníh, nesníh, tady je fakt zima a ve stanu nefouká, navíc nám Os půjčí krom spacáků i flísové vložky do nich (tu si musim pořídit), takže si ležení připravíme tak, aby na nás nefoukalo, ale zároveň máme hlavy ven z otevřených dveří.

Za chvilku se nám nad hlavou začnou rozsvicet stovky světýlek - nádhera. A najednou se dvě další světýlka objeví u pamětního kamene a začnou se nenápadně sunout k jídlu. Dnešní večer se stává naprosto dokonalým - jsme na místě, kde nám liška přišla dát dobrou noc.

Ležíme pod hvězdnou oblohou uprostřed pouště, z dálky je slyšet zvuk kytary od sousedního ohně. Je to nepopsatelná nádhera. Najednou mi přijde, že ne v synagoze, kostele, nebo mešitě, ale tady je to pravé místo, kde možná bohové vyslechnou, co jim člověk říká... A s těmito myšlenkami spokojeně usínám.

Autor: Klára Kutačová | pátek 24.6.2016 22:34 | karma článku: 14.46 | přečteno: 320x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz