Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cesta do Země zaslíbené - Jedeme dál...

27. 06. 2016 13:57:45
Do nového dne se probouzím s východem slunce. Otevírám oči a nade mnou plují na modré obloze bílo růžová oblaka. Všichni ostatní ještě spokojeně spí, takže se tiše vyplížím ze spacáku na ranní procházku.

Jediná další bytost, která je již na nohou, je (asi) Australský ovčák, který hlídá spánek svých pánů. I když tím, jak zběsile štěkal, musel způsobit pravý opak. Abych ho ještě víc nedráždila, upustím od prvotního nápadu, že udělám pár fotek z vyhlídky a musím se spokojit s výhledem od kadibudek. A taky s focením na telefon, protože foťák jsem neprozřetelně v noci zamkla do auta, které při jakémkoliv (i legálním otevření) spustí alarm, který by rozhodně probudil úplně všechny.

Vzhledem k tomu, že se stále nikdo další netváří, že by se chystal vstávat, lezu ještě na chvíli do spacáku a lehce pospávám, než se sluníčko vyhoupne až nad skálu, která nám do té doby poskytovala příjemný stín a začne být opět dost teplo.

Os s Ozem začnou připravovat kafe, sušenky a cereálie na snídani a my zatím začneme pomalu, ale jistě balit. Se stany je trochu problém. 3 skauti,jeden desetivteřinovej stan a ne a ne ho dostat k zemi. Koukáme na návod. Zatáhnout za špagáty od sebe, k sobě a měl by ležet. Zkoušíme jednou, dvakrát a pořád nic. Znovu koukáme na návod.

Schválně, poznáte, co jsme dělali špatně?

Ještě si vyběhneme na kopec udělat pár fotek a je čas pokračovat. V plánu je opět trocha pouštního skákání, kousek silnice, koupání a na závěr návrat pro silniční auto a odjezd na Eilat

. Cesta pouští nám opět nabízí dechberoucí výhledy...

Z ničehož nic má Ey pocit, že auto začalo vydávat podivné zvuky, takže zastavuje a jde zkoumat motor. Nic. Auta před námi i za námi jsou celkem daleko, ale téměř ve stejnou dobu nás obě dojedou a rázem se započne důkladná oprava stylem: "Když do toho budem dlouho koukam, třeba to vykoukáme." Vykoukali. Jedeme. Oz dokonce na chvíli propůjčí svoje auto i do rukou J, což z našeho pohledu znamená, že se najednou drží první auto od nás na dohled. Opouštíme písek a skály a najíždíme na asfalt. Boring.

Po delší době na silnici se začínám trochu bát, že jsem ráno při plánování opět špatně rozumněla, a že už se jen přesouváme k autu, ale naštěstí ne. Blížíme se k civilizaci, což se dá snadno rozeznat podle siluety luxusního hotelu, plných parkovišť a organizovaných projížděk na velbloudech (a kdo se zvířat bojí, nechť si půjčí Segway). Zaparkujeme u parčíku za hotelem, kde se rozloučíme s Englishovými, které čeká ještě dlouhá cesta na sever, zatímco my se po další várce horkýho kafe rozjedeme na ještě jeden pouštní výlet.

Dojedeme do Midreshed Ben Gurion, kde ovšem nejsme za účelem návštěvy Ben-Gurionova hrobu, ale za účelem koupání. Za závorou sjedeme dolů po silnici k veřejnému koupališti v korytě řeky. Jako obvykle, tohle ještě není pro nás to pravé.

Pokračujeme dál opět po cestách, kam se dostanou jen pěšáci nebo offroadisti. Vzhledem k tomu, že široko daleko není ani kousek stínu, pěšky bych tam nešla ani za nic.

První zastávku uděláme u kovové trubky in the middle of nowhere, která na první pohled není ničím zajímavá. Ani na druhý, ani žádný jiný pohled. Musíte použít uši. A ruce. Do otvoru nahoře vhodíte kámen a následně se zaposloucháte, jak naráží do stěn cestou dolů. Chvíli si tam hrajeme, než přejedeme posledních pár kilometrů na oficiální parkoviště. Dál už se musíme opravdu vydat pěšky.

Ale až po jídle. Mezi strategicky zaparkované vozy postavíme přístřešek, rozložíme sezení a započínáme připravovat jídlo. Žádná rychlosvačinka z chleba a humusu. Místo toho Os opět vyndá z auta celou kuchyni, nakrájíme zeleninu, Oz jí nahází na pánev a ještě tomu něco chybí. No jasně, vajíčka. Os je vyndavá z plastové krabičky. Nechápu, jak mohli tyhle šílené dva dny cesty přežít bez jediného poškození.

Najíme se, jako zákusek si dáme čerstvé pomelo, sklidíme přístřešek, vezmeme si malé batůžky a dáváme se na pěší tůru. Všude kolem je naplavené dřevo, rosliny vyrvané i s kořeny a kusy země a sem tam kolem toho teče čůrkem voda.

Jelikož jsem pako, zapomenu si samozřejmě plavky v kabelce v autě, takže ve chvíli, kdy po dně vádí dojdeme k moc pěknému vodopádu, kde se koupou téměř davy, můžu si jít tak maximálně sednout na břeh a ponořit nohy do kapaliny. Hlavně pěkne opatrně, kameny kolem neskutečně kloužou a já bych nerada přistále v ledový a ještě k tomu hluboký vodě. (Což je důvod, proč by mě tam stejně nikdo nedostal, i kdybych měla plavky). Ostatní se rovnou vrhají do vody, Oz s Johnem to berou s rozběhem a odrazem od skály, další blázni, kteří k nám naštěstí nepatří, se šplhají nahoru na skálu a skáčou z tama. Radši odcházíme, než se to zvrtne v nutnost někoho zachraňovat. Aneb jak řikal Sherlock - my máme dovolenou. Vracíme se stejnou cestou, jako jsme přišli a nad hlavou nám krouží dravci.

Parkoviště už je téměř vylidněné a nám pomalu, ale jistě dochází, že končí víkend a sním i tenhle parádní výlet. Doskáčeme k silnici, mineme dvě vězení (pro kriminálníky a pro teroristy), jeden ústav pro problémovou mládež, zastavíme se v malé vesničce, kde něco hledáme, ale protože to nenacházíme, tak už si ani nepamatuju, co to bylo a následně já i Sherlock usínáme vyčerpáním. Ey naštěstí nespí, takže v klidu a míru dojedeme zpět k našemu hlídanému parkovišti, kde se přebalíme zpět do normálního auta, rozloučíme s Negevskou pouští, O2 a Ey a domluvíme se na dalším setkání příští víkend.

M usedá za volat, J naviguje, my se skládáme vzadu a vydáváme se na cestu do Eilatu. Část z ní už známe, protože jsme po ní právě přijeli a následně zjišťujeme, že to, co jsme včera sjeli strmě dolů a dnes zase vyjeli, teď budeme sjíždět znova. Po asfaltu a neuvěřitelných serpentýnách. Ani trochu to řízení M nezávidim, nicméně ona vypadá, že jí to i baví. Zastavujeme na rychlozmrzku v mekáči a jedeme dál. Před Eilatem je cosi, jako hraniční přechod. Nevíme, zda tam máme zastavovat a nějak se prokazovat, nebo co, takže radši zastavíme a ptáme se policistů, kteří právě asi skončili s požárním cvičením, protože balí hadici. M stahuje okýnko s dotazem, zda s námi potřebují mluvit. Koukají na nás jak na bandu bláznů, což asi jsme, vzhledem k tomu, že se posledních několik kilometrů bavíme hrou na hádání postav, aby pak vykoktali něco o tom, že máme jet a užít si pobyt.

Jsme v Eilatu a hledáme Little Prince hostel, který bude po následující 4 noci naším domovem...

Autor: Klára Kutačová | pondělí 27.6.2016 13:57 | karma článku: 17.07 | přečteno: 426x

Další články blogera

Klára Kutačová

Zbabělec na útěku kolem světa

Sedím v zapadlé vesnice La Junta v Chile. Jsem měsíc na cestě (o které stále věřím, že povede kolem celého světa) a sem tam se naskytne ideální příležitost k zamyšlení.

9.2.2017 v 17:34 | Karma článku: 18.88 | Přečteno: 596 | Diskuse

Klára Kutačová

S Jumperem (Galakticznym) na Lofoty - den 5.

Překračujeme hranice do Norska a směřujeme na Narvik, ze kterého už jsou naše vysněné Lofoty vlastně za rohem.

28.10.2016 v 14:00 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 239 | Diskuse

Klára Kutačová

S Jumperem (Galakticznym) na Lofoty - den 4.

Hola, hola, Kiruna volá! A hned po ní národní park Abisko, kde se konečně chystáme naší uspěchanou cestu zpomalit.

18.10.2016 v 20:03 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 281 | Diskuse

Klára Kutačová

S Jumperem (Galakticznym) na Lofoty - den 3.

Plán dnešního dne je dojet do nejsevernějšího města Švédska - Kiruny. Nicméně Jumper na to má trochu jiný názor, než my.

5.10.2016 v 18:48 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 337 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Miroslav Hruška

Netradiční květnový výlet do Polska aneb Polsko (rychlo)vlakem i letadlem - díl druhý

V prvním díle této dvojdílné reportáže jsem s mým kamarádem zkoumal dopravní zajímavosti Katovic. Na závěr jsme se přesunuli polským Pendolinem do Varšavy. V tomto dílu tedy prozkoumáme Varšavu a také se proletíme letadlem ...

17.11.2017 v 13:10 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 224 | Diskuse

Regina Karasová

Boubín

S manželem si vyjet na cesty znamená obvykle malý turistický horror .. a nejinak tomu bylo i tentokrát, asi před měsícem, týden po vichřici Herwart, při výletu na vrch Boubín a stejnojmenný prales .

17.11.2017 v 11:12 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 222 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 7. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Německo

V příštích třech dílech bych se rád zmínil o několika lokalitách, které nejsou tak zprofanované, ale dle mého soudu rozhodně za návštěvu stojí. Začnu od Německa.

17.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 173 | Diskuse

Michal Dokoupil

V oáze Hedvábné stezky

Stejně jako po celá tisíciletí karavany Hedvábné stezky, i my jsme na naší cestě Čínou zastavovali v pouštních oázách, abychom se osvěžili po dlouhých kilometrech strávených v písečné krajině.

16.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 185 | Diskuse

Petra Brabencová

Benátská ,,socka"

Vaporetto, je vlastně takový vodní autobus - až na to, že je to loď! Má několik linek a kdo je v Benátkách poprvé má pocit, že je to složitější než metro v New Yorku.

16.11.2017 v 10:24 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 423 | Diskuse
Počet článků 195 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 956

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před sedmi lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.