Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Cesta do Země zaslíbené - Red canyon

29. 06. 2016 16:43:42
Kousek nad Eilatem se nachází nádherná přírodní rezervace - Red canyon, kam jsme se vydali na příjemný podvečerní výlet.

Ráno se po mírném odkládání vstávání scházíme u M+J na pokoji, že si dáme kafe a snídani. Zrada je, že jsme včera omylem koupili litrovej kefír místo mlíka, takže jdu shánět mlíko do lednice na recepci. Nebo spíš do skladu prádla do lednice.

Po kafi se odebíráme na pláž, vidíme v přístavu Amíky na nástupu na palubě, zatímco my kotvíme u supermarketu na neplacenym parkovišti, posnídáme a vyrážíme k Deep Siamu.

Všichni instruktoři se teprve pomalu trousí do práce, tak chvíli čekáme, pak si S jde domlouvat závaží (ach ty přepočty liber na kila), já udělam pár fotek ze života potápěče, zamávat US lodi na odjezdu

a poslechnu si vtipnou předponorovou instruktáž. "Mám problém s očima, ušima, automatikou" ukazuje na jednotlivé problematické součástky. "S přítelkyní, penězma." koukne na mě. No jo, vtipálci. Spolu s S se jde potápět ještě druhý člověk - instruktor potápění pro Australskou policii. Ještě by to tu chtělo hasiče a máme celý IZS...

Zatímco oni se noří k vraku lodi, já se jdu plácnout na lehátko na pláži, Mary se prohání ve vlnách na kitu. Ale jakmile přestane foukat, vytáhne mě do vody šnorchlovat. John se zatím někde učí základy kitování. M mě ve vodě učí podplavávat špagáty a vyfukovat vodu ze šnorchlu. Bleh. A navíc se mezi bójkami u provazů nejvíc drží medůzy a s tou se vážně potkat nechci.

Na chvíli vylezeme, vrátí se i S a dáme si společný oběd. Po něm ještě na chvíli do vody k rybičkám. Dokonce se zvládnu potopit i kousek ke dnu pro jeden ulomenej a dost orvanej kus korálu, ale vylovila jsem si ho sama, takže z něj mam radost. Ještě sprcha a jdu se zase stínit (slunit se totiž nechci, abych nebyla spálená) a pozorovat lodě na vodě. Máme to i se zásahem pobřežní stráže. Malý člun zastaví loďku, lidi ze člunu se přesunou na ní a za chvíli pokračujou směrem k přístavu. těžko říct, co se odehrávalo na palubě, na to jsou moc daleko a já si zapomněla dlouhý objektiv v hotelu.

Abychom se celý den neválali jen na pláži, bereme v hotelu lepší obutí i odění a vyrážíme na výlet do Red Canyonu. Měla by k němu být přibližně hodinová cesta a počítáme dvě hodiny na procházku tam. Odjíždíme tak akorát, abychom stihli vyrazit zpět se západam slunce. Na kruháči u supermarketu protestuje pár veganů proti transportům krav, které sem asi přepravili včera na té velké nákladní lodi, o které jsme si mysleli, že vozí auta. Rozhodně kravoauta vyjíždějí z přístavu.

Směřujeme z Eilatu na sever, podél vysokého plotu s ostnatým drátem. Egyptská hranice je poměrně dobře střežená. Ze silnice pak M odbočuje na prašnou cestu, kterou ale zvládne i normální auto a po ní pokračujeme až na parkoviště. Zastavujeme, prohlédneme si velkou mapu na tabuli, vezmeme si dvě mapičky ze zásobníku a volíme nejkratší 5km trasu, jakožto +/- dvouhodinovou. Sluníčko už se blíží k západu, takže všechno moc hezky osvětluje. Obouváme pevné boty a jdeme po zelené k začátku kaňonu.

Tam odbočíme na černou, která vede dnem (zelená pokračuje nahoře na skále). Ze začátku je sem tam kolem nějaká skála, chvílemi si připadám víc, jako kdybych procházela pod zřícenými zdmi nějakého hradu. Krása slovy nepopsatelná. A všude kolem roste něco zelenýho, rozkvetlýho, pobíhaj nějaký svišťoidní příšery...

A za chvíli se před námi začnou vynořovat rudé skály.

Jdeme dál a najednou žebřík dolů.

Sem tam se na nejzajímavějších místech zastavíme, ze zelené přejdeme znovu na černou, která už pomalu, ale jistě vede nahoru. Za chvíli začne být stoupání hodně příkré, ale zároveň dobře zabezpečené. Nahoře si uděláme pár fotek, než se rozejdeme tentokrát po červené zpět na parkoviště přes krajinu téměř Marsovskou.

Stihli jsme se vrátit k autu přesně se západem slunce. Odjíždíme zpět do Eilatu, kocháme se výhledy na rozzářené Jordánsko za mořem. Na cvhíli se zastavíme v hotelu, zkulturníme a jdeme hledat místo na večeři. Zkoušíme Cafe Cafe, na které jsme viděli reklamu. Hledáme, co si dát, ale moc nás tam nic neláká. M se ptá servírky, jestli nemají nějaké maso, ta na nás vrhne vyděšený pohled a sdělí nám, že oni jsou vegetariánská restaurace! Ale podávají i ryby. Zajímavé.

Zajdeme alespoň do cukrárny, která je hned naproti, dáme si něco dobrého sladkého (měchurku se šlehačkou v mém případě). Jsou výborné. Kdyby mě tu nechali do zítra, sním je všechny a pak spokojeně umřu přežráním.

Vracíme se k turističtější části města a hledáme a hledáme a nikde žádná použitelná restaurace. Jedna je drahá, další divná, další ruská. M má odřenou nohu, takže už jí chození dost nebaví, až konečně najdeme jednu restauraci přímo na pláži, kde mají rozumné ceny, příjemné posezení, ale trochu horší obsluhu. Po mírném zmatku s tím, co jsme si (ne)objednali se v klidu najíme, pobavíme se místními kočičáky, které krmí paní od vedlejšího stolu a můžeme se vrátit zpátky do hotelu prospat se na další plážový den.

Autor: Klára Kutačová | středa 29.6.2016 16:43 | karma článku: 18.41 | přečteno: 592x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 275 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 719 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 254 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky LXIV - Kőszeg /H/

...akýsi pán umýval okná v náprotivnom dome a sem tam zaznamenával prechádzajúcich, obzerajúcich, fotiacich, ale nedal sa rušiť. Veď bol máj a v máji by mali byť okná číro priepustné všetkému krásnu...

15.1.2020 v 19:12 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jan Lněnička

České dráhy zrušily zpáteční jízdenky

Možná s touto zprávou přicházím s křížkem po funuse, ale já jsem té zprávě, kterou mi sdělila manželka, když po mně chtěla, abych podepsal petici právě proti tomuto zrušení, nechtěl věřit.

13.1.2020 v 16:05 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 2601 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz