Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

S Jumperem (Galakticznym) na Lofoty - den 1.

30. 09. 2016 16:18:26
Sbalit se ve dvou lidech na 14 dní do osobního auta a vyrazit s ním na konci léta za Severní polární kruh nám přišlo jako naprosto geniální nápad, a proto jsme ho před koncem září realizovali...

Pro začátek dovolte lehké představení našeho "dream teamu".

Posádka: Sherlock a já - lidská část, Kocour - plyšová kočka v silně nadživotní velikosti. A člen nejdůležitější je samozřejmě expediční vozidlo, které Sherlock poctivě několik týdnů před odjezdem přestavuje na obytňák, a kterému říká Jumper - podle vesmírného přibližovadla ze Star Gate Atlantis, protože má pocit, že jsou si strašně podobný. Nejsou, ale to mu neříkejte...

Vzhledem k tomu, že já sice řidičák mám, ale tak maximálně na to, abych se na něj dívala v peněžence, bylo už předem dost jasné, že tíha čtrnáctidenního řízení padne na Sherlocka. Ten se zdá se svým těžkým osudem smířen, takže bez problémů. A já se alespoň budu moct po celou cestu věnovat testování foto a video výbavy, kterou jsem lehce rozšířila a inovovala pro potřeby Aviatické cesty do Jižní Ameriky.

Z předodjezdových příprav mi v hlavě utkvěla jen paní u obslužného pultu sýrů a salámů na Skalce, která nás obsluhovala s rychlostí Bleska ze Zootopie. ((Abych nezapomněla, prosím omluvte v tomto povídání o cestě spoustu narážek na různá literární, seriálová a filmová díla. Děkuji.)) Nicméně máme všechno, co potřebujeme, dokonce i jakž takž zabalené v nějakých příčetných zavazadlech, takže v neděli po tom, co oba skončíme v práci, můžeme jít na chvíli spát a ve 3 ráno vstát, naložit Jumpera a vyrazit.

První zastávku děláme už kousek za Prahou na benzínce pro kafe a snídani a následně pokračujeme s východem slunce směrem na západ do Německa. Po silnici lemované větrnými elektrárnami s pár zastávkami na tankování a venčení dojíždíme do Sassnitzu, kde u check-in okýnka odevzdáme rezervaci na trajekt (při dostatečně předčasném zakoupení nestojí tak nekřesťanské peníze), dostaneme výměnou palubní lístky pro nás i auto a jedeme se zařadit na 1. terminál do 6. řady a čekat, až nám přijede loď.

Chvíli vylezeme z auta a pozorujeme, kterak jiní vyjíždí z trajektu, který přijel před malou chvílí. Označení nevidíme, proto se raději vracíme k autu, kdybychom se snad měli v nejbližší chvíli nalodit. Ale na náš trajekt je ještě hodně brzo. Takže čekáme a čekáme a čekáme a konečně se dává naše řada do pohybu.

Najíždíme jako jedni z prvních. Po mostu nahoru, kolem lodi s heliportem bočním vjezdem na trajekt. Jsme uvnitř, dle navigátorů ve žlutých vestičkách na milimetr přesně zaparkujeme, zjistíme, že jsme u červeného schodiště (já se moc dobře znám, jak dokážu na trajektu bloudit a panicky pobíhat, i když má jen jedny schody, natož troje...) a jdeme se přemístit na sedmou, respektive osmou (venkovní) palubu, z kama je krásný výhled na přístav. Vzhledem k tomu, že tu je venku příjemně, svítí sluníčko a nijak výrazně nefouká, vezmeme si dvě plastové židličky k zábradlí a pozorujeme výjezd z přístavu. Odjíždíme přesně na čas.

Cesta podél pobřeží je celkem zajímavá, ale dál po moři už je to poměrně jednotvárná nuda, takže se přemisťujeme o patro níž na oběd. S ním si sedáme k oknu a pozorujeme ubíhající vodu kolem nás. Sem tam se barva vody mění z temné modré na jakousi žlutohnědou břečku s překvapivě ostrými a jasnými hranicemi. Netušíme, co to je. Asi nějaké řasy?

Čas od času vyběhnu nahoru na palubu, protože je tam větší teplo, než tady, udělám pár dalších fotek a 4 hodiny utíkají, jako nic a my se blížíme k Trelleborgu. K přístavu couváme, takže se všichni hromadně vrhají na zadní palubu a pozorují přistání, dokud není vyhlášen přesun k vozidlům.

Jsme zakotvení, loď otevřená a jako první z ní vyjíždějí kolisti a následně odvážejí pěšáky. Najede si pro ně autobus a vyveze je na břeh. Následují auta, která projíždí křížem opět k bočnímu v(ý)jezdu. Jedeme ven asi jako třetí. GPSka nám ukazuje, že stojíme ve vodě. Chytrá holka. Jen se divim, že jí to ani trochu nevadí...

Konečně zas pevná půda pod nohama. Ať je to jak chce, mně ty lodě vážně nedělají dobře. Projíždíme ven z Trelleborgu, míříme na Malmö a (asi) po E4 a následně 141 míříme k národnímu parku Store Mosse, neb předpokládáme, že by tam mohlo být parkoviště vhodné k přespání. Sherlock naťuká nějaké přibližné pozice do GPSky a asi o 50 metrů dál natrefíme na parkoviště Östra rockne, ze kterého vychází několik okružních stezek kolem jezera Kävsjön, a nebo k jezírku Swartgölen. Parkoviště je vybavené dřevěnými lavičkami, stoly a bezbariérovými kadibudkami. (Po tom, co jsem je navštívila jsem musela definici upravit na velkou dřevěnou chatku v jejíž hlavní místnosti stojí toaletní mísa.)

Zaparkujeme vedle dalšího auta a vyrazíme na procházku. Volíme nejkratší stezku, která je celá uzpůsobená pro vozíčkáře (široké udusané lesní pěšiny a následně dřevěný chodník přes mokřiny) a směřuje k Swartgölenu. Sherlocka to přibližně v půlce přestane bavit, neb on narozdíl ode mně půlku cesty neprospal, ale nakonec se nechá přesvědčit, že dojdeme až na konec. A je to tam vážně hezký.

K autu se vrátíme, až když padne tma. Druhé auto je pryč, takže tu budeme mít v noci klid. Připravujeme ležení, u kterého Sherlock doufá, že vydrží aspoň tuhle jednu noc, ale já mu věřím, že to přežije celou cestu.

Autor: Klára Kutačová | pátek 30.9.2016 16:18 | karma článku: 17.23 | přečteno: 486x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Alena Šnajdrová

Co mě v Norsku zaujalo

Kdysi dávno v pubertě jsem zarytě tvrdila, že každá reakce je lepší než žádná reakce - tedy i ta záporná. Sice jsem za ty roky spoustu věcí přehodnotila, ovšem pravda je, že Norsko mě v žádném ohledu nenechalo chladnou.

21.1.2020 v 0:03 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 1054 | Diskuse

Libor O. Novotný

Duhové hory - nejbarevnější pohoří na světě

Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.

20.1.2020 v 15:00 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 328 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 16.33 | Přečteno: 289 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 763 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz