Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

S Jumperem (Galakticznym) na Lofoty - den 5.

28. 10. 2016 14:00:00
Překračujeme hranice do Norska a směřujeme na Narvik, ze kterého už jsou naše vysněné Lofoty vlastně za rohem.

Vstáváme opět do velmi zamračeného a deštivého dne, takže si Sherlock vyslouží přísný zákaz používat věty typu: "Vyfotim si to ráno za sluníčka." "Vyfotim si to ráno za světla." Nebo cokoliv tomu podobného. Vyhrabeme se z auta, že se pokocháme alespoň výhledem na okolní kopečky, ale ty jsou schované v nízko ležící oblačnosti, čímž nám dost usnadní rozhodování, zda se snažit hledat sirná jezírka. Pustit se po neznačené cestě suťovisky v mlze by nebylo ani trochu rozumné. Místo toho se porozhlédneme tady, cvakneme pár fotek a dáme si v klidu studenou snídani v podobě müsli tyčinky a chystáme se k překročení hranic s Norskem.

Během naší poměrně ubohé snídaně nás přijde navštívit paní z vedlejšího camperu, která chvíli okukuje otevřené auto stále ještě se spací úpravou, až se odhodlá nás oslovit: "Did you sleep well?" a než stihneme přitakat, dodá ještě lehce pohrdavé: "In this - ehm?" Pustíme se tedy do vysvětlování, že to EHM je naprosto luxusní bydlík! Ona jen nevěřícně kroutí hlavou a odebírá se s kyblíčkem na borůvky, protože jich tu kolem roste ohromné množství.

My skládáme auto do cestovní podoby a pokračujeme na Narvik. Hranice překročíme po pár kilometrech a až nás samotné překvapí, že změna je i poměrně jasně viditelná. Na každém alespoň trochu myslitelném kusu skály stojí po jednom roztroušené domky. My se cestou nijak zvlášť nezdržujeme a pokračujeme až k Narviku, před kterým se staví nový most a dle již hotových pilířů to bude skutečné monstrum. Cedule podél silnice hlásají, že plánované dokončení bude v roce 2017. U nás by to bylo odhadem tak v roce 2070...

Rychle zjišťujeme, že parkování v Narviku je lehce problematické a rozhodně potřebujeme drobné do parkovacích automatů. My je nemáme, takže volíme lehce bloudivou variantu parkování před obchodním centrem, kde si rovnou dáme i pořádnou snídani a hlavně velký kafe. Zavítáme do rychloobčerstvovací samoobslužné Coop restaurace, kde neodoláme a dáme si obložený chleba s lososem a vajíčkem a při jídle vymýšlíme, kam dál.

Primárně zamíříme dolů do obchodu, abychom doplnili tenčící se zásoby jídla, ale mají tam tak maximálně gumáky ke kolenům (se super šněrováním) a sekačku na trávu, z čehož nepotřebujeme ani jedno, takže jedem o dům dál. Rádi bychom viděli vodotrysk, který má být aktivní ve 13:00, tedy za 10 minut. Šance, že k němu stihneme dojet není sice vysoká, ale zkusit to musíme.

Nenajdeme ho ani za 20 minut, takže místo toho uděláme pár fotek z pěkné zatáčky s dobrým výhledem a vracíme se k lanovce, že si zajedeme nahoru na kopec. Lanovku najdeme, lana má, ale nemá nic na nich. Po tomto posledním neúspěchu už jen zajedeme do skutečně jídelního supermarketu, nabereme zásoby, opustíme město a zabočíme na E10, která propojuje komplet celé Lofoty, buď pomocí mostů, a nebo podmořských tunelů.

Se Sherlockem se dohodneme, že během dneška se přiblížíme co nejvíc k vesnici A (s kroužkem - čtěte O) a z ní se v následujících dnech budeme pomalu, ale jistě vracet, zastavovat, kochat se, navštěvovat, užívat si...

Vjíždíme na první ostrov a za každou zatáčkou se nám nabízí neuvěřitelná panoramata. Špičaté skály, temně modré, a nebo naopak světlounce tyrkysové fjordy, zelené louky, naplavené žlutohnědé řasy, dřevěné konstrukce na sušení tresek, malý a velký lodičky a mezi tím rozesetá městečka, vesničky i jednotlivé domky. Člověk neví, kam by měl dřív koukat. Zastavujeme se u silnice na pěkném plácku, Sherlock vytáhne skládací židličku a jdeme poobědvat a nakumulovat trochu slunečních paprsků.

Po jídle projíždíme další a další tunely, přejíždíme spoustu mostů, slunce pomalu zapadá, takže se okolní nádhera stává ještě úžasnější a fotogeničtější. Neodoláme a párkrát i zastavíme, ať už v přístavu, a nebo u vyhlídky na skálu ověnčenou mraky.

Pro dnešek jsme se rozhodli, že se usídlíme ve skutečném kempu, byť Sherlock zkouší něco ve smyslu, že bychom mohli přespat před jedním z posledních tunelů na parkovišti, které oplívá naprosto šíleným veřejným záchodkem v rezavé kovovoskleněné boudě. Tento návhr je zamítnut a dojíždíme až do Moskenes kempu.

Tady na recepci ohlašujeme, že spíme v autě. Recepční se nevěřícně vykloní, aby lépe viděl na parkoviště (na kterém stojí jen Jumper), ale pro jistotu se přeptá, zda skutečně v TOMHLE autě? Přitakéme. Pán se chvíli zamyslí, znovu se zahledí na auto, na nás dva a nakonec výtězoslavně prohlásí: "Okey, budem tomu řikat stan!" Ale aby nás neurazil, tak dodá, že můžeme parkovat na parkovišti pro campery a ne v ďolíku u stanů. Ještě nám do potvrzení o zaplacení napíše, že jsme dojeli na motorce, zvýrazní nám na něm kód k veškerému příslušenství a my se jdeme zaparkovat mezi místní elitu.

Pozorujeme nádherný západ slunce, já si dokonce v dost nepřátelském vichru vylezu na ohromné šutry, ze kterých je skvělá vyhlídka, a kde se srocují všichni místní fotekchtiví jedinci. Sherlock zatím dole přeparkovává auto, protože jsme si neomylně vybrali jediné místo, které už měl někdo zamluvené. Náš nový plac má ještě o stupeň lepší výhled, takže vůbec nevadí.

Večeříme vedle auta na kamenném valu, který nám slouží jako stůl i židle zároveň a možná trochu závidímě skutečným karavanářům, že můžou vařit a jíst v teple uvnitř auta. Po večeři si jdeme konečně po dlouhé době dát pořádnou sprchu. Za 10 NOKů na 3 minuty. Chvíli mi trvá, než se mi podaří voda vůbec seštelovat, takže po tom, co se šíleně opařim se ve finále sprchuju v ledové, protože mi 3 minuty nestačily a na víc jsem neměla drobné. Holt žádné rozmazlování.

Vracím se do auta a do teplého spacáku a už se nemůžu dočkat, jak si to tu nafotím zítra ráno za východu slunce...

Autor: Klára Kutačová | pátek 28.10.2016 14:00 | karma článku: 13.59 | přečteno: 412x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 279 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 400 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 250 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Alena Šnajdrová

Co mě v Norsku zaujalo

Kdysi dávno v pubertě jsem zarytě tvrdila, že každá reakce je lepší než žádná reakce - tedy i ta záporná. Sice jsem za ty roky spoustu věcí přehodnotila, ovšem pravda je, že Norsko mě v žádném ohledu nenechalo chladnou.

21.1.2020 v 0:03 | Karma článku: 25.37 | Přečteno: 1070 | Diskuse

Libor O. Novotný

Duhové hory - nejbarevnější pohoří na světě

Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.

20.1.2020 v 15:00 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 329 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

18.1.2020 v 8:22 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 289 | Diskuse

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi

Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.

17.1.2020 v 15:39 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 764 | Diskuse

Jan Tomášek

Předvánoční Letovice

Necelých dvanáct volných hodin mezi směnami, což si tedy z Brna nezajet někam nedaleko, například do Letovic. Na to, že budou za pár dnů vánoce, počasí zrovna nevypadá, ale alespoň zaujme jeden tématický obrázek na nádraží.

16.1.2020 v 10:42 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz