Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

S Jumperem (Galakticznym) na Lofoty - den 5.

28. 10. 2016 14:00:00
Překračujeme hranice do Norska a směřujeme na Narvik, ze kterého už jsou naše vysněné Lofoty vlastně za rohem.

Vstáváme opět do velmi zamračeného a deštivého dne, takže si Sherlock vyslouží přísný zákaz používat věty typu: "Vyfotim si to ráno za sluníčka." "Vyfotim si to ráno za světla." Nebo cokoliv tomu podobného. Vyhrabeme se z auta, že se pokocháme alespoň výhledem na okolní kopečky, ale ty jsou schované v nízko ležící oblačnosti, čímž nám dost usnadní rozhodování, zda se snažit hledat sirná jezírka. Pustit se po neznačené cestě suťovisky v mlze by nebylo ani trochu rozumné. Místo toho se porozhlédneme tady, cvakneme pár fotek a dáme si v klidu studenou snídani v podobě müsli tyčinky a chystáme se k překročení hranic s Norskem.

Během naší poměrně ubohé snídaně nás přijde navštívit paní z vedlejšího camperu, která chvíli okukuje otevřené auto stále ještě se spací úpravou, až se odhodlá nás oslovit: "Did you sleep well?" a než stihneme přitakat, dodá ještě lehce pohrdavé: "In this - ehm?" Pustíme se tedy do vysvětlování, že to EHM je naprosto luxusní bydlík! Ona jen nevěřícně kroutí hlavou a odebírá se s kyblíčkem na borůvky, protože jich tu kolem roste ohromné množství.

My skládáme auto do cestovní podoby a pokračujeme na Narvik. Hranice překročíme po pár kilometrech a až nás samotné překvapí, že změna je i poměrně jasně viditelná. Na každém alespoň trochu myslitelném kusu skály stojí po jednom roztroušené domky. My se cestou nijak zvlášť nezdržujeme a pokračujeme až k Narviku, před kterým se staví nový most a dle již hotových pilířů to bude skutečné monstrum. Cedule podél silnice hlásají, že plánované dokončení bude v roce 2017. U nás by to bylo odhadem tak v roce 2070...

Rychle zjišťujeme, že parkování v Narviku je lehce problematické a rozhodně potřebujeme drobné do parkovacích automatů. My je nemáme, takže volíme lehce bloudivou variantu parkování před obchodním centrem, kde si rovnou dáme i pořádnou snídani a hlavně velký kafe. Zavítáme do rychloobčerstvovací samoobslužné Coop restaurace, kde neodoláme a dáme si obložený chleba s lososem a vajíčkem a při jídle vymýšlíme, kam dál.

Primárně zamíříme dolů do obchodu, abychom doplnili tenčící se zásoby jídla, ale mají tam tak maximálně gumáky ke kolenům (se super šněrováním) a sekačku na trávu, z čehož nepotřebujeme ani jedno, takže jedem o dům dál. Rádi bychom viděli vodotrysk, který má být aktivní ve 13:00, tedy za 10 minut. Šance, že k němu stihneme dojet není sice vysoká, ale zkusit to musíme.

Nenajdeme ho ani za 20 minut, takže místo toho uděláme pár fotek z pěkné zatáčky s dobrým výhledem a vracíme se k lanovce, že si zajedeme nahoru na kopec. Lanovku najdeme, lana má, ale nemá nic na nich. Po tomto posledním neúspěchu už jen zajedeme do skutečně jídelního supermarketu, nabereme zásoby, opustíme město a zabočíme na E10, která propojuje komplet celé Lofoty, buď pomocí mostů, a nebo podmořských tunelů.

Se Sherlockem se dohodneme, že během dneška se přiblížíme co nejvíc k vesnici A (s kroužkem - čtěte O) a z ní se v následujících dnech budeme pomalu, ale jistě vracet, zastavovat, kochat se, navštěvovat, užívat si...

Vjíždíme na první ostrov a za každou zatáčkou se nám nabízí neuvěřitelná panoramata. Špičaté skály, temně modré, a nebo naopak světlounce tyrkysové fjordy, zelené louky, naplavené žlutohnědé řasy, dřevěné konstrukce na sušení tresek, malý a velký lodičky a mezi tím rozesetá městečka, vesničky i jednotlivé domky. Člověk neví, kam by měl dřív koukat. Zastavujeme se u silnice na pěkném plácku, Sherlock vytáhne skládací židličku a jdeme poobědvat a nakumulovat trochu slunečních paprsků.

Po jídle projíždíme další a další tunely, přejíždíme spoustu mostů, slunce pomalu zapadá, takže se okolní nádhera stává ještě úžasnější a fotogeničtější. Neodoláme a párkrát i zastavíme, ať už v přístavu, a nebo u vyhlídky na skálu ověnčenou mraky.

Pro dnešek jsme se rozhodli, že se usídlíme ve skutečném kempu, byť Sherlock zkouší něco ve smyslu, že bychom mohli přespat před jedním z posledních tunelů na parkovišti, které oplívá naprosto šíleným veřejným záchodkem v rezavé kovovoskleněné boudě. Tento návhr je zamítnut a dojíždíme až do Moskenes kempu.

Tady na recepci ohlašujeme, že spíme v autě. Recepční se nevěřícně vykloní, aby lépe viděl na parkoviště (na kterém stojí jen Jumper), ale pro jistotu se přeptá, zda skutečně v TOMHLE autě? Přitakéme. Pán se chvíli zamyslí, znovu se zahledí na auto, na nás dva a nakonec výtězoslavně prohlásí: "Okey, budem tomu řikat stan!" Ale aby nás neurazil, tak dodá, že můžeme parkovat na parkovišti pro campery a ne v ďolíku u stanů. Ještě nám do potvrzení o zaplacení napíše, že jsme dojeli na motorce, zvýrazní nám na něm kód k veškerému příslušenství a my se jdeme zaparkovat mezi místní elitu.

Pozorujeme nádherný západ slunce, já si dokonce v dost nepřátelském vichru vylezu na ohromné šutry, ze kterých je skvělá vyhlídka, a kde se srocují všichni místní fotekchtiví jedinci. Sherlock zatím dole přeparkovává auto, protože jsme si neomylně vybrali jediné místo, které už měl někdo zamluvené. Náš nový plac má ještě o stupeň lepší výhled, takže vůbec nevadí.

Večeříme vedle auta na kamenném valu, který nám slouží jako stůl i židle zároveň a možná trochu závidímě skutečným karavanářům, že můžou vařit a jíst v teple uvnitř auta. Po večeři si jdeme konečně po dlouhé době dát pořádnou sprchu. Za 10 NOKů na 3 minuty. Chvíli mi trvá, než se mi podaří voda vůbec seštelovat, takže po tom, co se šíleně opařim se ve finále sprchuju v ledové, protože mi 3 minuty nestačily a na víc jsem neměla drobné. Holt žádné rozmazlování.

Vracím se do auta a do teplého spacáku a už se nemůžu dočkat, jak si to tu nafotím zítra ráno za východu slunce...

Autor: Klára Kutačová | pátek 28.10.2016 14:00 | karma článku: 10.70 | přečteno: 239x

Další články blogera

Klára Kutačová

Zbabělec na útěku kolem světa

Sedím v zapadlé vesnice La Junta v Chile. Jsem měsíc na cestě (o které stále věřím, že povede kolem celého světa) a sem tam se naskytne ideální příležitost k zamyšlení.

9.2.2017 v 17:34 | Karma článku: 18.88 | Přečteno: 596 | Diskuse

Klára Kutačová

S Jumperem (Galakticznym) na Lofoty - den 4.

Hola, hola, Kiruna volá! A hned po ní národní park Abisko, kde se konečně chystáme naší uspěchanou cestu zpomalit.

18.10.2016 v 20:03 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 281 | Diskuse

Klára Kutačová

S Jumperem (Galakticznym) na Lofoty - den 3.

Plán dnešního dne je dojet do nejsevernějšího města Švédska - Kiruny. Nicméně Jumper na to má trochu jiný názor, než my.

5.10.2016 v 18:48 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 337 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Miroslav Hruška

Netradiční květnový výlet do Polska aneb Polsko (rychlo)vlakem i letadlem - díl druhý

V prvním díle této dvojdílné reportáže jsem s mým kamarádem zkoumal dopravní zajímavosti Katovic. Na závěr jsme se přesunuli polským Pendolinem do Varšavy. V tomto dílu tedy prozkoumáme Varšavu a také se proletíme letadlem ...

17.11.2017 v 13:10 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 224 | Diskuse

Regina Karasová

Boubín

S manželem si vyjet na cesty znamená obvykle malý turistický horror .. a nejinak tomu bylo i tentokrát, asi před měsícem, týden po vichřici Herwart, při výletu na vrch Boubín a stejnojmenný prales .

17.11.2017 v 11:12 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 222 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 7. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Německo

V příštích třech dílech bych se rád zmínil o několika lokalitách, které nejsou tak zprofanované, ale dle mého soudu rozhodně za návštěvu stojí. Začnu od Německa.

17.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 173 | Diskuse

Michal Dokoupil

V oáze Hedvábné stezky

Stejně jako po celá tisíciletí karavany Hedvábné stezky, i my jsme na naší cestě Čínou zastavovali v pouštních oázách, abychom se osvěžili po dlouhých kilometrech strávených v písečné krajině.

16.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 185 | Diskuse

Petra Brabencová

Benátská ,,socka"

Vaporetto, je vlastně takový vodní autobus - až na to, že je to loď! Má několik linek a kdo je v Benátkách poprvé má pocit, že je to složitější než metro v New Yorku.

16.11.2017 v 10:24 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 423 | Diskuse
Počet článků 195 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 956

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před sedmi lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.