Sedím v zapadlé vesnice La Junta v Chile. Jsem měsíc na cestě (o které stále věřím, že povede kolem celého světa) a sem tam se naskytne ideální příležitost k zamyšlení.
Třeba když jdete hodinu před půlnocí po prašné Carreteře Austral, na cestu vám svítí měsíc a hvězdy, všude kolem vás jsou siluety mrtvých stromů a vy doufáte, že stopnete auto z posledního trajektu, protože rozhodně nechcete jít pěšky 30 km do dalšího města. V takové chvíli myšlenky v hlavě víří neuvěřitelnou rychlostí.
A o čem bych v takové chvíli mohla přemýšlet (krom toho, že je tu neuvěřitelně krásně)? Přece o tom, kde jsem se tu vzala... Technicky je odpověď velmi prostá - přijela jsem sem v rámci expedice Aviou - Amerikou se 43 let starou Avií, které se minulý týden rozsypal motor.
Ale co mě vedlo k tomu, že jsem do tohohle vozidla kdy usedla? Co mě vedlo k tomu, že jsem ze dne na den dala výpověď z práce? Co mě vedlo k tomu, že jsem se sbalila do dvou batohů a odjela na druhou stranu světa? K tomuhle zamyšlení mě inspiroval článek Petra Horkého - "Plnit si sny je pitomost", se kterým jsem musela od začátku do konce souhlasit, a ve kterém jsem se (až skoro nepříjemně) našla.
Mohla bych tu vzletně psát o tom, jak jsem si odjela plnit cestovatelský sen, ale nebyla by to pravda.
Pravda totiž je, že jsem zbaběle utekla. Utekla jsem sama před sebou. Utekla jsem ze vztahu, který nedával smysl. Utekla jsem z práce, kterou miluju. Utekla jsem před svým vlastním (zdánlivě nudným) životem. Utekla jsem na druhou stranu světa. Tedy zkusila jsem utéct.
Našla jsem si neuvěřitelnou spoustu míst, kam se schovat. Jižní Amerika s Avií, pak přijde na řadu Kanada, Jihovýchodní Asie, Austrálie, Afrika... Pravda ale je, že nikdy neuteču. Bez ohledu na to, jak rychle, ani jak daleko budu utíkat. Můžu maximálně doufat, že se během svého útěku naučím žít s tím příšerným stvořením, které mě provází už od narození - sama se sebou.
Než jsem odjela, tak mi hodně lidí říkalo, že obdivuje mojí odvahu odjet a já jim teď můžu sdělit jediné. Nejsem odvážná. Jsem zbělec. Zbabělec na cestě kolem světa. A možná jednou najdu odvahu na návrat domů...
