Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Co se děje v našem zdravotnictví?

29. 06. 2018 10:36:22
Dovolím si tu jedno zamyšlení nad personální krizí ve zdravotnictví z mého pohledu zdravotnické záchranářky pracující na pooperačním a resuscitačním oddělení.

Že je ve zdravotnictví nedostatek personálu, to už jste někde asi zaznamenali? A mně poslední dobou docela zaráží, jak moc je to vlastně každému jedno. Že to neřeší lidé, co chodí maximálně na preventivní prohlídky, budiž... Že je to jedno i pacientům ve zdravotnických zařízeních, protože na ně se dostalo, jsou v nemocnici, mají postel, mají po operaci etc. a maximálně vyřvou nějakou totálně ztrhanou sestru, že se jim zovna teď nevěnuje, a že oni snad mají přednost, to už jse si docela zvykla. Případně vás vyřve rodina, že je fakt nezajmá, že máte další lidi na starosti, protože jejich příbuzný je známý toho a toho docenta, herce, politika... Jo, já mam taky spoustu kamarádů a dál?!


Že to neřeší politici, protože na tom si nenahrabou ani peníze a ani moc politických bodů (jakože jasně, je krize, ale pořád to všechno nějak jede ne? Tak co, nějak bylo, nějak bude, máme větší starosti k řešení a beztak je to KAMPÁÁÁÁŇ! a být sestra je poslání, tak jakýpak copak...) to se taky dá čekat. Ale že to neřeší většinou ani ředitelé nemocnic, přednostové klinik, primáři, vrchní sestry, kterým chybí personál do směn, to už mě trochu zaráží. Protože: "Já mam zkušenost, že sestry vždycky děsně pindaj, ale o ty lidi se postaraj, tak bych to vůbec neřešil." Krásné, že? Vedení si bere pacienty jako rukojmí. Je jim jasné, že nenecháte člověka umřít na chodbě, ležet ve znečištěné posteli, etc. Ale najednou se tím dostáváme do situace, kdy se sice nemocnice honosí růnznými hesly o kvalitě péče, ale na oddělení, kde se jedna sestra stará o dvojnásobek pacientů, než by měla (a než je dáno platnou legislativou), už můžeme řešit maximálně to, jestli je ta péče bezpečná, anebo nebezpečná.


Realita je taková, že po oddělení běhají totálně ztrhané sestry, které tuhle práci dělají cca od svých devatenácti let, kdy odmaturovaly. Dneska jsou to ženské ve střednim věku, mají rodiny a stejně táhnou jednu směnu za druhou. Denní, noční, svátky, víkendy, ze dne na den berou služby, na které někdo vypadl a pořád jedou. Na úkor svých rodin a často i svého zdraví. Pak jsou tam holky, co už mají pěkných pár let praxe, třeba by i chtěly založit rodinu, ale nějak na to není čas, peníze, takže služba navíc se hodí a najednou taky žijí vlastně jen v práci... A pak jsme tam my. Mladá (s prominutím) telátka, co nedávno vylezla ze školy. Pár set povinných hodin praxe, věci naučené z knížek a najednou zjišťujeme, že ta realita je uplně jiná, než v těch knížkách. Tak vplujeme do systému a snažíme se toho co nejvíc naučit. A učíme se od těch holek, co mají tu nejlepší školu, jakou můžou mít - léta i desítky let praxe. Ptáme se, učíme se a doufáme, že jednou budem taky takhle dobré.


No a pak přijde nějaký totální blb a řekne si, že ho nezajímá, že táhnout jednu směnu za druhou, skoro nespat a nevidět se s rodinou je prostě ubíjející, že se to nedá dlouho vydržet a řekne si, že ty staré jsou jednoduše k ničemu. Nezvládneš šest služeb do týdne? No tak tady přece nemáš co dělat, my jsme intenzivní péče! Mládí vpřed! Jasně... Problém je, že to mládí se na oddělení, kde je totální personální krize a milion přesčasů nepohrne. A když už přijde, tak se nemá od koho učit. Nemá se na koho obrátit, když ty vědomosti z knížek už nestačí. Nemá koho přivolat na pomoc, když se všechno pokazí tím nejhoršim způsobem, jaký je možný, protože další mladá holka umí uplně stejný prd, jako ta, co zrovna nastoupí. A pak zákonitě začnou přibývat chyby, nejdříve malé, pak velké a možná konečně někoho napadne, že celé zdravotnictví stojí na lidech, co mají praxi a pořád ještě ochotu dělat v tomhle oboru. Do naprostého vyčerpání... Jenom se bojím, aby to nebylo už pozdě.

Autor: Klára Kutačová | pátek 29.6.2018 10:36 | karma článku: 43.48 | přečteno: 4540x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

Jak i dnes na iDnes, vznikají "fake news" - tedy falešné zprávy - Tank na baterky

... o virtuálních bublinách a o aktivismu; a aktivismus je často vlastní především ženám, někdy i trochu hysterickým ženám, nejen tzv. feministkám, ale intelektuálkám všeho druhu; a výjimkou není ani naše "nejcitovanější ekonomka"

20.1.2020 v 11:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Libor Popovský

Měla by Evropa přijmout zpět džihádisty, kteří odešli bojovat za ISIS?

Článek Alaina Destexhe "Should Europe Bring Back the Fighters Who Left for ISIS?", který vyšel 6. listopadu 2019, přeložený paní Helenou Kolínskou a mnou.

20.1.2020 v 9:15 | Karma článku: 20.88 | Přečteno: 231 | Diskuse

Marek Síbrt

Slátanina České televize: Kriminálka z ostravské šachty se fakt nepovedla

Druhý díl seriálu Místo zločinu Ostrava působí tak, že lidé Ostravu a region nikdy nenavštívili. Nebo byli tak omámení, že jim to zásadní proklouzlo mezi prsty. Aspoň základních faktů se ale držet měli

20.1.2020 v 8:28 | Karma článku: 25.32 | Přečteno: 2105 | Diskuse

Milena Zelenková

Mám chuť nastěhovat seniora s I. stupněm příspěvku sociální pracovnici domů

Posuzování příspěvku na péči je mi záhadou. Příklad: osoba, která není schopna žít v domácnosti bez pomoci druhé osoby. Neuvaří si, neohřeje jídlo (nebezpečí požáru, nutnost vypnout všechno v dosahu), při chůzi často padá.

20.1.2020 v 7:41 | Karma článku: 36.71 | Přečteno: 1884 | Diskuse

Bohumír Šimek

O duši

Je duše jen prázdný náboženský pojem, nebo realita? Budeme vycházet z medicínské terapeutické empirie a dotkneme se nejrůznějších lidových náboženských představ o nebi.

20.1.2020 v 7:35 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 130 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz