Pátek 28. února 2020, svátek má Lumír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 28. února 2020 Lumír

Cesta kolem světa - Singapur

17. 01. 2019 10:00:00
Singapur je skutečně poněkud netradiční branou vstupu do JV Asie, ale zároveň pro mě dobrým mezistupněm mezi Kanadou a "tou pravou Asií", kam se postupně chystám přejet.

28. května 2017

Ráno zhodnotím, že když jsem nemohla spát v noci, nepůjde to už ani teď a jdu na snídani. Kuchyně je za společenskou místností. Přístupná je jen v době podávání snídaní, jinak slouží místním zaměstnancům. Každý si tam ráno může připravit čaj, anebo kafe a toust s marmeládou. Kuchyně zároveň slouží jako prádelna a momentálně i jako svářečská dílna. A taky jako průchod na zadní ulici. Vše v jednom.

Se snídaní si sedám do společenského koutku a zaujme mě průvodce JV Asií. Tak se ho rovnou chopím a začnu plánovat, co chci v Asii vlastně vidět, protože jsem toho v Kanadě moc nevymyslela. Tedy vymyslela jsem toho spoustu, ale všechno to bylo příliš nereálné. Teď nastal čas, abych vymyslela něco, co se dá (ideálně bez úhony) realizovat. Společnost mi při tom dělá místní čivavák.

Část dne strávím v polospánku v hotelu a odpoledne se vypravím do Marina Bay Sands, což je obří obchodní centrum, kde vozí zákazníky mezi obchody po umělém kanále na lodičkách, sídlí tu obchody snad všech luxusních značek a v přízemí je velké kluziště. Dají se tu i půjčit brusle, což mě docela láká, není to ani moc drahé, ale abych tam trdlila sama, na to nemám dostatek odvahy.

Ze střechy centra je pak výhled na Marina Bay Sands hotel, který připomíná obří loď na třech sloupech. Do Gardens by the bay tentokrát nejdu, chci se jen chvíli projít kolem a pokochat se neskutečnou moderní architekturou.

Cestou si navíc koupím od pouličního prodavače kus zmrzliny. Člověk si může vybrat, zda jí chce do dvou sušenek, anebo do toustového chleba. Volím sušenky, narozdíl od místních, kteří mají evidentně radši chleba.

Přecházím přes tržiště, kde prodávají porcovaný durian (smrdí za 3 rohy), pořídím si něco malého na večeři a metrem se vracím do hostelu a brzo spát. 3 dny téměř bez spánku dělají svoje. Nicméně se opět neustále budím, abych hodiny koukala do stropu a přemýšlela o nesmrtelnosti chrousta.

29. května 2017

Z postele vylezu poměrně pozdě, tak akorát na to, abych stihla snídani. Po ní ještě chvíli sedím ve společenském koutku, zkouším něco málo plánovat na další cestu a nakonec se rozhodnu vydat na procházku po okolí hostelu. Jdu po Geyland road směrem na východ. Ulice je plná krásných barevných domů a a sem tam potkám nějaký malý pouliční "oltáříček".

Zastavuji se na jídlo v jedné místní restauraci. Dělají tu v kuchyni na ulici plněné taštičky, což nejdřív jen chvíli pozoruji, ale nakonec neodolám a dávám si oběd. Je celkem legrace se domlouvat rukama a nohama, co do nich chci a jestli je chci suché, anebo v polévce a nakonec vysvětlování, aby mi ty zbylé zabalili, ale bez polévky. Nakonec to dopadlo překvapivě dobře. Většinu času se mnou komunikuje paní, která složí jako překladatelka z posunčiny pro svého muže, který vaří.

Pokračuji dál až k obrovskému tržišti. Tady mají snad uplně všechno, na co si člověk vzpomene, ale v hlavní ulici je opět skoro samé jídlo, ovoce a zelenina. Až na durianové sekce to tu báječně voní, až skoro lituju, že už jsem dnes obědvala. Zastavím se jen v obchodním centru nakoupit si nějaké drobnosti.

Moje další kroky vedou rovnou za nosem, na mapě je vyznačený buddhistický chrám, tak bych ho ráda viděla. Reálně je to obrovitánská budova, ve které je podle všeho klášter, klášterní škola a modlitebny. K tomu patří i podzemní parkoviště. Veřejnost tam přístup nemá.

Jdu tedy do vedlejšího hinduistického chrámu, kde se chystá obři slavnost. V chrámu je několik hudebníků, u vstupu je nasypaná barevná mandala, na nádvoří se chystají lidé na procesí. Za vchodem mě zastavuje místní pán a zve mě dál. Hned se ujme vysvětlování, co se tady děje. Pry za pár hodin vyjde procesí a bude to velký zážitek. Zároveň mi ukazuje věci kolem chrámu a hlavně věž od vedlejšího buddhistického centra. „Vidíš, tady jsou buddhisti, my jsme hinduisti, tamhle je mešita. Stojí tady všechno vedle sebe, vycházíme spolu, všechno funguje.“

Odcházím dál, tentokrát po nějaké vedlejší uličce, kde je několik polorozpadlých budov, ale nakonec zase přejdu k tržišti a zpět do hostelu. Z původního plánu, že se půjdu podívat na hinduistické procesí sešlo, jsem zralá tak maximálně na spaní. Nebo aspoň na nekonečné převalování v posteli.

30. května 2017

Celý den prší, takže si zalezu do společenského koutku a čtu si o dalších zemích JV Asie, můj plán cesty už se začíná +/- rýsovat.

Odpoledne, když se počasí trochu umoudří, vyrážím na Sentosa Island - něco jako Singapurský Disneyland, anebo alespoň na mě to tak působí. Dojedu metrem do obchodního centra, ze kterého na ostrov vede široký most, ze kterého jsou moc hezké výhledy na vodu i ostrov samotný. Na něm se do výšky tyčí "princeznovský zámek".

Na ostrově v informačním centru dostanu plánek ostrova. Většina místních „atrakcí“ je v placené oplocené části, mě ale zajímá spíš nejjižnější bod Asie. K tomu se jde přes moc hezké a volně přístupné pláže. Tady je těsně před setměním stále dost lidí.Vylezu si na jednu z dřevěných věží, za mnou jde záspup dalších turistů. Na vedlejší věži se ohání chlapík s obřím fukarem a uklízí. Rozhlížím se kolem po lodích vplouvajících do přístavu i vyplouvajících na moře.

Když už je všude kolem uplná tma, zhodnotím, že je čas se vrátit. Jdu na monorail, který spoluje ostrov s pevninou. Na něj je neuvěřitelný nával, takže čekám frontu pod eskalátory a dostanu se až do druhého. Z nástupiště pak přes zeď všichni čekající vidí alespoň část místní light show v dětském koutku. Konečně se i naše skupina vejde do monorailu a dojedeme zpět do obchodního centra. Tam si nakonec koupím nové kraťasy a alespoň trochu slušně vypadající tričko ve zřejmě jediném obchodě, kde mají příčetné ceny, protože v Malajsii pojedu na návštěvu ke kamarádce mojí sestry, tak ať nevypadám jako uplný trhan.

Z obchodního cemtra se projdu po svojí oblíbené tržnici, ale nakonec pro večeři zamířím do restaurace s rychlým občerstvením.

Metrem se vracím do hostelu a spát. Konečně!

31. května 2017

Se vstáváním zrovna moc nespěchám. Dopoledne protřídím věci v batohu, zabalím a jdu se odhlásit. Ve společenském koutku ale zůstat můžu, takže se nikam neženu. Autobus mi jede až poměrně pozdě večer.

U oběda si pouštím Dobré ráno, ve kterém Vojta povídá o naší cestě Aviou. Narozdíl od lidí doma, já kvůli tomu nemusím vstávat v 6 ráno, alespoň nějakou výhodu ten časový posun má.

Nakonec se jdu přeptat na recepci, zda bych od nich nemohla odkoupit průvodce JV Asií, ve kterém jsem objevila spoustu zajímavých věcí a většinu z nich jsem si nezvládla přepsat do svého plánovacího sešitu. Recepční se jen směje a řekne mi, ať si ho nechám na památku. Škoda, že s sebou nemám žádnou knížku, kterou bych jim tu mohla nechat výměnou zase já.

Odpoledne si vezmu věci a vyrazím zas do centra. Než odjedu, tak bych ráda viděla Gardens by the bay a taky večerní lightshow, která by měla začínat v 8. Všechny ostatní dny jsem jí úspěšně zazdila.

Trochu nepraktické je, že s sebou musím celou dobu tahat na zádech krosnu, na břiše batůžek a ještě brašnu s foťákem na boku, takže procházka po zahradách není uplně pohodlná, ale co se dá dělat. V zahradách počkám až do setmění, abych si je nafotila osvětlené. Před 8 vyrazím na lightshow, ale začne šílený liják, takže je tím pád zrušená. No, co se dá dělat.

Utíkám se schovat pod malý přístřešek, pod který po chvíli přiběhne i celá skupina sportovců. Ti odhazují batohy a jdou se protahovat. Já se jen mačkám ke sloupu, abych byla co nejméně mokrá. Když už se začne nachylovat čas, vyrážím na autobusové nádraží.

Tedy já si myslím, že to je nádraží, ale reálně to je schovaná kancelář v jedné z výškových budov, kterou najdu až po chvíli zmateného a dost zoufalého pobíhání. Rozhodnu se zeptat ve zde sídlícím luxusním hotelu, kde trochu vyděsím místního recepčního. Těch pár vteřin, co mi trvalo dojít k němu a vyslovit otázku, jistě vymýšlel, jak mi má taktně naznačit, že na nocleh tady bych neměla. Dost se mu uleví, když zjistí, co hledám a ochotně mi poradí. Autobusová společnost má v zadním traktu budovy v přízemí vybudovanou čekárnu, člověk si tam může uvařit čaj, anebo kafe a hlavně tam neprší. Jen je tam šílená zima, protože tu jede klimatizace naplno.

Před desátou večer dojede autobus, řidič a stevard nás popohání, ať si co nejrychleji naházíme zavazadla do podpalubí a zaujmeme svá místa, ať nemusí moknout venku a můžeme jet.

Kolem půlnoci jsme na hranicích.

Autor: Klára Kutačová | čtvrtek 17.1.2019 10:00 | karma článku: 17.49 | přečteno: 529x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 3.

Čeká mě cesta z Hpa An do Mawlamyine. Část cesty už mám projetou na motorce, zbytek je velká neznámá.

21.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 18.85 | Přečteno: 426 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 18.89 | Přečteno: 351 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 18.48 | Přečteno: 450 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 281 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Lednový Izrael: 6. díl - Cesta z Izraele

Cesta končí a vy už jste myšlenkami na Starém kontinentě. Jenže to ještě nevíte, že vás čeká něco jako počítačová hra o několika levelech, v níž vám hned v tom prvním stanoví obtížnost.

28.2.2020 v 8:20 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 226 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Šarm a Britové

Egypťané jsou vděční za každý nový letecký spoj přivážející turisty do jejich destinací. To platí obecně, zejména pak ale o jihosinajském Šarm aš Šajchu, který dostal v roce 2015 pomyslnou ránu do vazu.

27.2.2020 v 21:50 | Karma článku: 11.47 | Přečteno: 274 | Diskuse

Denis Herák

Veľká Javorina / VIDEO

Pohľad na tohto ročnú Veľkú Javorinu v zime. Bohužiaľ snehu bolo málo a pekného počasia ešte menej. Som rád, že som stihol aspoň jeden krát tam zažiť ako takú zimu.

27.2.2020 v 12:00 | Karma článku: 6.84 | Přečteno: 166 | Diskuse

Marta Kučíková

Přišel k nám, nepozván (zpráva o koronaviru u nás v severní Itálii)

„Jsi chorá? zeptal se mě můj řezník, a já se zakašláním do šály zasípala rádobyvtipně: „Ne, mám jen... koronavirus". Řezníka to rozchechtalo, dva postarší klienty ne. S úlekem se na mě podívali - a poodstoupili.

27.2.2020 v 7:44 | Karma článku: 42.59 | Přečteno: 8104 | Diskuse

Denis Herák

Hrad Tematín / VIDEO

Hrad Tematín a pohľad naň pomocou drona. Bolo to natáčané v zime, ale bohužiaľ podmienky boli čisto jarné alebo jesenné.

26.2.2020 v 9:52 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 157 | Diskuse
Počet článků 266 Celková karma 18.63 Průměrná čtenost 1095

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz