Klára Kutačová
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa
Oblíbené stránky
Klára Kutačová
S fofrklacky na letišti aneb 75. výročí založení letiště Ruzyně
3 dny po propuštění z nemocnice, vyzbrojená stále ještě fofrklacky vyrážím na exkurzi na Ruzyni, abych si užila krásně deštivé velikonoční dopoledne mezi letadly.
Klára Kutačová
S fofrklacky v nemocnici IV. - den po operaci
Ráno v půl 6 mě zcela nezáměrně budí zdravotní sestřák, když kontroluje, jestli je nádobka od drénu na svém místě, ale v podstatě hned po jeho odchodu ještě usínám. Teplotu už mi nikdo naštěstí neměří, a tak se docela prospím. Později ráno se probudí i koleno, takže zase injekce. V použitelné náladě mě udržuje vidina toho, že přijde doktor na vizitu, vyndá drén a požene mě domů, do Podolí, do postele, ok, na zem pod postel, ale hlavně, že to bude doma, kde voní levandule a nesmrdí desinfekce.
Klára Kutačová
S fofrklacky v nemocnici III. - artroskopie
Artroskopie - vyšetření kloubu optickým přístrojem. Tak nějak to mám poznamenané ve slovníčku na latinskou terminologii. A teď k tomu strohému vyjádření můžu přidat spoustu další pojmů a dojmů ze zkušenosti na vlastní koleno...
Klára Kutačová
S fofrklacky v nemocnici II. - nástup
Po vydařené víkendovce v Těchonicích mě nečeká už nic jiného, než fyzický nástup do nemocnice, kde už jsem papírově od pátku.
Klára Kutačová
S fofrklacky v nemocnici I. - příjem
Sportem k trvalé invaliditě. A aby nebyla až tak trvalá, je nutné svěřit se na nějakou dobu do péče lékařů. A před tím projít složitým byrokratickým kolečkem.
Klára Kutačová
S fofrklacky po doktorech
Aneb jak jsem si vynahrazovala (ne zrovna s radostí a cíleně) roky, kdy jsem doktory nepotřebovala a ještě si připadala, jak největší simulant...
Klára Kutačová
S fofrklacky na vsi
Chodit s kryplklackama po Praze, to je vlastně těžká pohoda. Skoro všechno je bezbariérové, zakopávám čistě proto, že dokazuji, že su mimochodník, a že nejsem schopná koordinovat všechny 4 končetiny na ráz a ještě mám tendence před barákem přebíhat koleje. Ale na venkově, kde o chodník nezakopnete čistě proto, že tam není a ještě k tomu prší, to je teprv ten pravej zážitek.
Klára Kutačová
S fofrklacky ve velkoměstě
jak málo stačí, aby si člověk způsobil úraz a jak moc to dokáže ovlivnit jeho život, byť i jen na malou chvíli.
