Expedice Absurdistán Uzbekistán 18 - Samarkand

3. 10. 2012 15:38:00
Celodenní výlet za krásami Samarkandu. Observatoř, Danielova hrobka, mešity a bazar.

Ráno se probouzíme poměrně pozdě, za to s krásně dospaným deficitem. Pánové se jako první nahrnou do koupelny, takže než se z ní stihnu vyhrabat i já, sedí už všichni ostatní u snídaně. A ta je k našemu potěšení skutečně téměř bezvajíčková (ta dvě křepelčí jim budiž odpuštěna). Konečně tak po X dnech s volskými oky máme chleba, sladkou housku, máslo, 2 kolečka salámu, kus tvrdého sýra a ta již zmíněná křepelčí vajíčka s bramborovou kaší. K tomu ještě čaj, káva a kefír.

DSC_8898.jpg

Honza ty kefíry vypije asi 3, zřejmě ho mrzí, že se jako jedinej z nás ještě z místní stravy neposral a snaží se to dohnat.I když je fakt, že já neodolam a aspoň ho ochutnam a musim říct, že byl vážně dobrej. Mléčný výrobky tu uměj.

Po snídani se usazujem na naše lehátko a nikomu se nic nechce, takže se rozmýšlíme, jestli vůbec budeme dneska něco dělat. Marvinovi je zas blbě, takže nafasuje nějaké silnější léky od Honzy a rozhodne se, že dneska bude regenerovat, aby zítra mohl vyrazit s námi, Honza s Romanou si udělají své plány a zmizí do neznáma a my tím pádem půjdeme jen ve čtyřech. Vezmem si od Marvina LP a k tomu naší pseudomapu a vymýšlíme, kam zajít. Primárně potřebujeme na nádraží koupit lístky do Taškentu a zamluvit si večeři v druhém hotelu a pak třeba něco vymyslíme za pochodu.

DSC_8910.jpg

Berem si tedy zásobu vody a vyrážíme. V sesterském hotelu krom zamluvení večeře zastavíme u plánu Samarkandu a vymyslíme si trasu dnešního dne. Z nádraží se necháme odvézt k observatoři, od které půjdeme přes Danielovu hrobku a dále přes pěší zónu až k Registánu. Bude to pár kilometrová procházka a docela se na ní všichni těšíme.

DSC_8928.jpg

Opouštíme hotel a před ním hledáme použitelný taxík, nicméně nikde nic, tak jdeme k hlavní silnici a tam odchytíme hned první auto, co jede kolem. ZA 1500 na jednoho, nás hodí na nádraží a díky našemu zredukovanému počtu se i všichni vlezeme do osobáku. Řidič nás proveze celým městem a vysadí před nádražní budovou. Platíme a jdeme hledat kasu.

DSC_8938.jpg

Všude tu je spoustu směrovek na VIP zónu, na nástupiště a konečně i jedna ke kase. Budiž jim přičteno k dobru, že tady je napadlo dát pokladny z boku, aby člověk nemusel přes tu miliardu kontrol jen proto, aby si (v lepšim případě) koupil jízdenku. Stoupáme si do fronty ke kase, kde umí anglicky, a když na nás konečně přijde řada, vrhnu se na zařizování šesti lístků 2. třídy na sobotu do Taškentu. 4 lidi budou sedět někde spolu, my s Marvinem někde kus od nich. A oni k tomu ještě dostanou nějaký VIP lísteček a my dva nic. Tak se chystám ještě vrátit k té pokladně to nějak vyřešit, zatímco Abbík si trvá na tom, že to je zbytečný a mam se na to vykašlat. Než se zvládnem pohádat, tak se rozhodnu, že ho radši budu ignorovat, vrátim se k pokladně a odcházim se šesti vstupenkama do VIP prostoru, protože samozřejmě ten pokladní na ty poslední dvě jen zapomněl.

DSC_8944.jpg

Venku před nádražím s Pavlem koupíme vodu a rovnou jdeme odchytit auto k observatoři, kterým máme další okružní jízdu po další části města. Většina cesty vede pod hřbitovem. Řidič nás vysadí na parkovišti a my vyjdeme nahoru k observatoři, kde na nás paní v budce hned začne křičet, že musíme zaplatit za vstup. V ceníku, co jí visí za okýnkem vidíme, že má stát 300 Sum, ale ona po nás chce 8000. Tak se ptáme, co to má znamenat. A ona, že pro místní je to za 300 a pro cizince za 8000. No paráda, tak to za jednu díru v zemi fakt nedáme. Takže projdem jen kolem, slezeme po druhých schodech k soše před namalovanou hvězdnou oblohou.

DSC_8959.jpg

Tam se s námi nejdřív vyfotí nějaká mítní rodinka na výletě a i my tam uděláme spoustu fotek. Pavel se ještě proplíží nahoru a vyfotí si tu hvězdárnu, než se rozhodneme pokračovat v cestě k Danielově hrobce po Tashkent street. Ta je za řekou na kopci a má 18 metrů na délku, protože Danielovo tělo údajně roste o půl palce za rok.

DSC_8985.jpg

Paní u vstupu nám sdělí cenu 4 000 Sum za osobu, tak zkusíme jestli nemaj slevu na ISIC. Nemaj, ale nechají nás fotit bez příplatku. To berem. Ještě k tomu dostaneme výklad jak o Danielovi, tak o prameni, který je tu dole, a ze kterého si Putin nechával posílat vodu, když se chtěl stát znova prezidentem. Tak k němu zamíříme jako první a zkusíme se všichni i napít. V nejhorším nám zas bude blbě, no.

DSC_8993.jpg

Potom zamíříme nahoru ke hrobce, před ní si odložíme boty a můžeme dovnitř. Hrobka je pokrytá zeleným sametem se zlatou výšivkou. Projdem se kolem dokola, kdybychom chtěli, můžem i chvilku posedět na židlích, které jsou rozestavěné kolem dokola. Ale protože to tu je hodně nízké a úzké a přišla poměrně velká skupina turistů, odsouváme se ven, podívat se na normální hřbitov. Tady je to taky poměrně zajímavé. Některé náhrobky vypadají tak nějak normálně, jak jsme zvyklí od nás, jiné vypadají jako kupka hnoje s položeným kamenem. Nějak se nemůžu rozhodnout, zda se mi tenhle styl hřbitova líbí, či ne, ale asi jo.

DSC_9003.jpg

Z tohoto hřbitova pokračujeme podél silnice a vedle Židovského hřbitova dál až k mešitě Hazrat – Hizr. Tam se opět poptáme na vstupné. Paní nám radostně oznamuje, že 6 000.

„To je moc.“

„Dám vám výklad ve francouzštině.“.

„My nejsme Francouzi!!!!“

„Tak 4000.“

„To je moc.“

„4 000 a můžete i všichni fotit.“

„Noo, to je pořád za hodně.“

„Tak vás ještě necháme vylézt na minaret.“

„Za 3000.“

„Za 4000 a uvaříme vám čaj.“

Tak to už je nabídka k neodmítnutí. Platíme vstupné, jdeme najít Jíťu, která někam zmizela, a pak Abbíka, který jí šel hledat. Když jsme konečně všichni kompletní, sedneme si ve stínu a důsledně odpočíváme. Paní nám donese na lavičku s hezčím výhledem čaj, ke kterému dostaneme takový podivný banánový cukr, který tam pak ještě zobeme i samotnej.

DSC_9015.jpg

Po čaji si jdeme projít mešitu, evidentně opět odsvěcenou, protože dovnitř pouští i francouzsky v minišatičkách. Když všechno důkladně prolezeme a nafotíme, vylezeme si venku na minaret, kam se ani všichni 4 pořádně nevejdeme. Ale je od tama hezkej výhled. Slezeme dolů, přejdeme čtyřproudovou silnici a pokračujeme k Bibi – Khanym Mosque, která vypadá, že je v dezolátnim stavu. Dovnitř nejdeme, protože se necítíme vhodně oblečení. Dle LP tam má být pohřben prorokův synovec a proto se doporučuje chodit dovnitř v konzervativním oblečení.

DSC_9030.jpg

Místo mešity tedy jdeme na bazar, který je hned vedle. Tady se projdeme, vyhlédneme si nějaké suvenýry, co přivezem domů, ochutnáme různé oříšky a sladkosti a něco z toho rovnou i koupíme. Do zeleninové části ani nejdeme. V další části prodávají ptačí zob, na který se slétají holubi z širého okolí a mají to jako výbornou samoobsluhu. V opodál stojícím stánku zas prodávají šňupací tabák – zajímavá zelená hrouda čehosi.

DSC_9052.jpg

Odcházíme z bazaru a chystáme se projít zadem kolem mešity. Ta z téhle strany vypadá ještě víc zbořeně, než zepředu. Po pěší zóně se pak vracíme k Registánu, ale na ten už se dneska nechystáme. Přecijen si chcem nechat i něco na zítra, aby mohl jít s námi i Marvin a něco vidět. Vracíme se proto do hotelu, zjišťujeme, kdo všechno s náma pude na véču a taky to, že Marvin už vypadá podstatně líp. Dáváme si malou pauzu, kterou využiju k zalezení do sprchy, a pak zase vyrazíme ven, že si dáme nějaký předkrm před večeří, kterou máme domluvenou na půl 8.

DSC_9064.jpg

Najdeme jednu čistě a levně vypadající restauraci, kde vzbudíme servírku a objednáme si dle cedule s obrázky. Pavel a já si dáme po jedné masové taštičce za 1000 sum, ostatní na nic nemají chuť, tak si jen objednáváme vodu. Studenou gazovanou nemají, ale vyrazí vedle do obchodu a koupí nám jí. Jen se omlouvají, že to není Nestle. Nám to ovšem ani v nejmenšim nevadí, protože to je voda vyráběná v místním pivovaru, kde mají českého sládka, takže na víčku je napsáno Prague a na lahvi Samarkand Prague .

DSC_9095.jpg

A když už od nich máme vodu, tak rovnou jdeme vedle do obchodu koupit i to pivo. S ním se vrátíme do hotelu a v klidu čekáme, až budeme moct vyrazit na večeři. Honza s Romanou se taky vrátí, sednou k nám, všichni až na mě si daj pivo a děsně si ho pochvalujou, jen Marvin pak prohlásí, že mu to stačilo místo večeře, což se nám teda nikomu moc nelíbí. Ale co, je dospělej, tak si nějak poradí. A když ne, tak poliklinika je za rohem.

DSC_9093.jpg

Před půl 8 se seberem, že jdem na tu večeři. Dole stojí dva kluci u auta, tak se s nima dáme do řeči a slíbíme jim, že jim ukážem, kudy se dostat na jídlo. Jsou z GB a jedou do Mongolska. Jednoho z nich uloví Abbík a druhýho já a docela si dobře popovídáme. Tom vypráví velmi zajmavě. V hotelu se pak usazujem na místo, kde jsme seděli, když jsme tu byli prvně, Angláni se k nám přidaj, ještě si popovídáme, ukazuju jim fotky z Mujnaku, protože ten se jim nepodařilo najít (místní značení stojí za prd). No docela překvapuju sama sebe, že se nestydim žbleptat anglicky.

K večeři je boršč a chleba a k tomu tradičně meloun, za 8 000 je to vážně dobrý. Po jídle bych se ještě docela šla projít, ale nikoho k tomu nepřesvědčim a courat se tu sama v noci se mi nechce, takže se všichni vrátíme do našeho hotelu. Tam si k nám ještě na chvilku sednou Angličani, než se musí vrátit k autu a něco na něm opravit, aby mohli zítra jet dál. My vymýšlíme, co provedem se zítřejším dnem. S Pavlem se rozhodneme, že vstáváme v 6 ráno, abychom mohli vyrazit fotit východ slunce a Jíťa si půjčí Abbíkovo foťák, aby mohla jít s námi. Nikdo další se na vstávání rozhodně netváří. Já si to tedy taky skoro rozmyslím, protože nakonec jdeme spát až v půl jedný.

Autor: Klára Kutačová | středa 3.10.2012 15:38 | karma článku: 12.42 | přečteno: 1197x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 490 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 283 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1083

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...