Moje malé cestovní tradice.
Do toho jedna z mých oblíbených cestovatelek a blogerek „Luu over the ocean“ https://www.luuovertheocean.com/2015/07/3-cestovatelske-nutnosti-kterym-neutece.html položila otázku na cestovní zvyky a pomocníky. Tímto mě inspirovala k sepsání vlastního seznamu toho, co s sebou, co tam a co pak. Jsou to takové moje 3 x 3 x 3 + 1 malé cestovní tradice.
Na cestu:
1. Bez foťáku ani ránu!
Zrcadlovku Nikon D 80 jsem si pořídila v bazaru před osmi lety a od té doby chodí a jezdí všude se mnou. Většinou s objektivem 18-200 mm. A pokud zrovna foťák vypoví službu, je na řadě telefon. A protože většinou cestuju sama a ráda bych občas měla i nějaký ten důkaz, že jsem někde skutečně byla, na větší cesty s sebou beru i tripod.
2. Cestovní deník.
První cestovní deník jsem vyrobila poměrně jednoduše, popadla jsem první sešit ještě s poznámkami z elektrotechnických materiálů, vytrhala z něj těch pár listů počmáraných poznámkami, strčila ho do batohu a odletěla s ním do Íránu. Ve finále jsem toho víc než na místě sepisovala doma s pomocí fotek a cestu jsem pak přepisovala sem na blog. Na druhou cestu jsem vezla tentýž sešit a domů už jsem dovezla solidní salátové vydání, takže následovala nutná změna. V jednom nejmenovaném obchodním řetězci jsem objevila menší a tedy mnohem skladnější sešit s tlustými gumovými deskami v různých barvách, který se dá zavřít na gumu, za kterou se dá zastrčit tužka. Inspirována Marvinem v Tatrách, píšu od té doby tužkou, protože na tu může napršet a nic to s ní neudělá, na rozdíl od mého normálního psaní inkoustovým perem. A navrch se s ní dá i dobře kreslit.
3. Ryba Wanda
Dřevěná ryba do vlasů, kterou jsem dostala od nejlepší kamarádky po tom, co jsem se podruhé vrátila z Íránu. Bez ní bych neodešla z domu, natož bez ní někam jet, čímž se stala mým trvalým spolucestovatelem. Takže vlastně nejezdím nikdy sama, jezdí se mnou Wanda.
Na cestě:
1. Něco na sebe.
Začalo to v Íránu jedním trikem a šátkem, podruhé jsem si přivezla "tradiční" šaty a košili, z Uzbekistánu pravý šátek z falešného hedvábí, ze Skotska dámský kilt, z Norska super teplou mikinu a potřetí z Íránu jsem si dovezla šaty dokonce troje. Ty třetí čekají ve skříni na mojí listopadovou promoci.
2. Něco malého...
… co se dá pořídit ve větším množství a nezabere to moc místa. Písek, mušličky, kamínky, korálky, suché květy, listy, bankovky, mince. Písek z Aralu, mušličky z Perského zálivu, kamínky z Tater, korálky z Mashadu, suché květy a bavlnu z Uzbekistánu, mince ze Skotska a Norska.
3. Místní strava.
To už tak nějak přijde samo, že když někam jedu, dám si alespoň jednou místní tradiční jídlo, i když si jinak třeba vezu potravu na celý pobyt. Vlastně jsem s tím chtěla začít až letos v Dánsku, ale pak mi došlo, že už to vlastně pratikuji dávno. I když občas spíš náhodou, než cíleně. Ale od teď, už to přidávám mezi zásadní cestovní pravidla.
Po cestě:
1. Samolepky na mapu.
Jak už jsem psala v jednom samostatném článku, mám doma na zdi pověšenou mapu, na kterou si lepím barevné šipky podle toho, kde jsem byla, přes co jsem tam jela a kam bych se ráda podívala. A letos jsem od mamky k narozeninám dostala mapu, kde se seškrabávají navštívené země, čímž postupně mění barvu ze zlato-černé na zlato-černo-zelenou. A rázem vidím, kolik zemí mi ještě k projetí chybí. Hodně.
2. Fotoalbum
Když jsem byla malá, vyráběla mi fotoalba babička. Lepila do nich fotky ze speciálních příležitostí, ale i z běžných dnů. Psala k nim vtipné popisky, dolepovala obrázky, tvořila koláže. Skončila, když mi bylo 15 a já si teď začala vyrábět fotoalba cestovní. A po vzoru rodinné tradice jsem se rozhodla nepořizovat jen zastrkávací chlívečky, ale taky lepím, maluju a dotvářím. A mezi fotky přidávám jízdenky, vstupenky, kytičky, takže mám všechno hezky pohromadě... A hojně při tom využívám bohatou zásobu obrázků a starých časopisů, co mi schovala babička u sebe.
Írán |
alba |
3. Vlajka na batoh
Dřív se lepily samolepky na kufry, já si našívám našívám vlaječky na batoh. Sem tam se někdo optá, čí vlajky to jsou a rázem si popovídám s uplně cizím člověkem v metru nebo ve vlaku. Z Íránské vlajky (a jednou z její záměny za Indickou) vznikla dvě pozvání na rande a ze Skotské nášivky pozvání na Keltský festival. Nicméně i negativní reakce se vyskytly, ale kvůli tomu je párat nebudu.
A nakonec moje + 1 - Cestokecání...
Už mě tu párkrát někdo upozornil, že nepíšu a neumím psát cestopisy. A je to pravda. Já totiž zásadně píšu jen cestokecy. Do deníku, pak na blog a táta s jeho přítelkyní přišli s nápadem, který se stává taky skoro tradicí – po každé větší cestě moje blogy stáhnou, vytisknou a nechají svázat. A babička už mi začala dávat místo knížek prázdné zápisníky, že prý si ty knížky mám psát sama...
A teď předávám štafetu - bez čeho se na cestách neobejdete vy? A co si vozíte na památku?
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.
Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.
Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.
Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.
Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.
Klára Kutačová
Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...
... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 1.
Konečně vyrážím na Svatojakubskou cestu. Nebo už jsem na ní možná vyrazila v lednu a jen to vzala oklikou přes Jižní a Severní Ameriku a Jihovýchodní Asii? Těžko říct. Ale dnes odjíždím z Porta sněrem k Santiágu...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 0. Porto
Po pěti letech plánování a odkládání, protože mi do toho vlezlo něco jiného, se vydávám na Svatojakubskou cestu. Na tom nejhorším dopravním prostředku, jaký jsem si na takovou cestu mohla zvolit - na skládacím kole z Bangkoku.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Z Yangonu do Porta
Čeká mě poslední den v Myanmaru a následně přesun s dvěma přestupy zpět do Evropy. Moje cesta kolem světa se pomalu, ale jistě chýlí ke konci...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Yangon (Myanmar)
Poslední místo, které jsem se rozhodla v Myanmaru navštívit je Rangún. Bývalé hlavní město, ze kterého následně budu pokračovat zpět do Evropy...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Bagan (Myanmar)
Včera večer jsem dojela do jednoho z nejznámějších míst Myanmaru - do Baganu, kde se chystám navštívit Buddhistické chrámy, kterých je tu několik tisíc.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Z Mandalay do Baganu (Myanmar)
Nacházím se v Myanmarském městě Mandalay, kde jsem se z důvodu nemoci zasekla o den víc, než jsem měla v plánu a čeká mě přejezd k tisíci chrámům v Baganu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Tam na cestě k Mandalay (Myanmar)
Z Niaungshwe se potřebuji dostat zpět do Kalawu a z něj do města Manadalay, kde chci primárně navštívit most U-Bein - nejdelší teakový most světa.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 3. (Myanmar)
Třetí a poslední den výletu k jezeru Inle. Čeká nás půl dne chůze, jízda po jezeře a návštěva několika místních tradičních dílen.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 2. (Myanmar)
Náš pochod k jezeru Inle pokračuje. Včerejších 30 km mi přišlo jako příjemná procházka, ani mě ráno moc nebolí nohy, ale to, co nás čeká dnes, bude výzva.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle (Myanmar)
Včera jsem dojela do malého městečka Kalaw v horách Shanského státu, kam většina turistů jezdí právě proto, aby se odsud vydala na dvou, nebo třídenní pěší výlet k jezeru Inle. Mě čeká jeho třídenní varianta...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 5.
I když většina dnešního dne nebyla na kole, ale v pohodlném VIP autobusu směrem do hor v Shanském státu. Mířím do městečka Kalaw, ze kterého vede třídenní trek směrek k jezeru Inle.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 4.
Včera jsem dojela do Mawlamyine a dnes se chystám vydat na téměř celodenní projížďku tímto moc pěkným městem, než se vydám na další cesty na sever Barmy.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 3.
Čeká mě cesta z Hpa An do Mawlamyine. Část cesty už mám projetou na motorce, zbytek je velká neznámá.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.
1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.
Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa