Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Co se děje v našem zdravotnictví?

Dovolím si tu jedno zamyšlení nad personální krizí ve zdravotnictví z mého pohledu zdravotnické záchranářky pracující na pooperačním a resuscitačním oddělení.

Že je ve zdravotnictví nedostatek personálu, to už jste někde asi zaznamenali? A mně poslední dobou docela zaráží, jak moc je to vlastně každému jedno. Že to neřeší lidé, co chodí maximálně na preventivní prohlídky, budiž... Že je to jedno i pacientům ve zdravotnických zařízeních, protože na ně se dostalo, jsou v nemocnici, mají postel, mají po operaci etc. a maximálně vyřvou nějakou totálně ztrhanou sestru, že se jim zovna teď nevěnuje, a že oni snad mají přednost, to už jse si docela zvykla. Případně vás vyřve rodina, že je fakt nezajmá, že máte další lidi na starosti, protože jejich příbuzný je známý toho a toho docenta, herce, politika... Jo, já mam taky spoustu kamarádů a dál?!

Že to neřeší politici, protože na tom si nenahrabou ani peníze a ani moc politických bodů (jakože jasně, je krize, ale pořád to všechno nějak jede ne? Tak co, nějak bylo, nějak bude, máme větší starosti k řešení a beztak je to KAMPÁÁÁÁŇ! a být sestra je poslání, tak jakýpak copak...) to se taky dá čekat. Ale že to neřeší většinou ani ředitelé nemocnic, přednostové klinik, primáři, vrchní sestry, kterým chybí personál do směn, to už mě trochu zaráží. Protože: "Já mam zkušenost, že sestry vždycky děsně pindaj, ale o ty lidi se postaraj, tak bych to vůbec neřešil." Krásné, že? Vedení si bere pacienty jako rukojmí. Je jim jasné, že nenecháte člověka umřít na chodbě, ležet ve znečištěné posteli, etc. Ale najednou se tím dostáváme do situace, kdy se sice nemocnice honosí růnznými hesly o kvalitě péče, ale na oddělení, kde se jedna sestra stará o dvojnásobek pacientů, než by měla (a než je dáno platnou legislativou), už můžeme řešit maximálně to, jestli je ta péče bezpečná, anebo nebezpečná.

Realita je taková, že po oddělení běhají totálně ztrhané sestry, které tuhle práci dělají cca od svých devatenácti let, kdy odmaturovaly. Dneska jsou to ženské ve střednim věku, mají rodiny a stejně táhnou jednu směnu za druhou. Denní, noční, svátky, víkendy, ze dne na den berou služby, na které někdo vypadl a pořád jedou. Na úkor svých rodin a často i svého zdraví. Pak jsou tam holky, co už mají pěkných pár let praxe, třeba by i chtěly založit rodinu, ale nějak na to není čas, peníze, takže služba navíc se hodí a najednou taky žijí vlastně jen v práci... A pak jsme tam my. Mladá (s prominutím) telátka, co nedávno vylezla ze školy. Pár set povinných hodin praxe, věci naučené z knížek a najednou zjišťujeme, že ta realita je uplně jiná, než v těch knížkách. Tak vplujeme do systému a snažíme se toho co nejvíc naučit. A učíme se od těch holek, co mají tu nejlepší školu, jakou můžou mít - léta i desítky let praxe. Ptáme se, učíme se a doufáme, že jednou budem taky takhle dobré.

No a pak přijde nějaký totální blb a řekne si, že ho nezajímá, že táhnout jednu směnu za druhou, skoro nespat a nevidět se s rodinou je prostě ubíjející, že se to nedá dlouho vydržet a řekne si, že ty staré jsou jednoduše k ničemu. Nezvládneš šest služeb do týdne? No tak tady přece nemáš co dělat, my jsme intenzivní péče! Mládí vpřed! Jasně... Problém je, že to mládí se na oddělení, kde je totální personální krize a milion přesčasů nepohrne. A když už přijde, tak se nemá od koho učit. Nemá se na koho obrátit, když ty vědomosti z knížek už nestačí. Nemá koho přivolat na pomoc, když se všechno pokazí tím nejhoršim způsobem, jaký je možný, protože další mladá holka umí uplně stejný prd, jako ta, co zrovna nastoupí. A pak zákonitě začnou přibývat chyby, nejdříve malé, pak velké a možná konečně někoho napadne, že celé zdravotnictví stojí na lidech, co mají praxi a pořád ještě ochotu dělat v tomhle oboru. Do naprostého vyčerpání... Jenom se bojím, aby to nebylo už pozdě.

Autor: Klára Kutačová | pátek 29.6.2018 10:36 | karma článku: 43,49 | přečteno: 4551x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,80 | Přečteno: 585x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 496x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 450x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 480x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 982x | Diskuse| Společnost

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 1.

Konečně vyrážím na Svatojakubskou cestu. Nebo už jsem na ní možná vyrazila v lednu a jen to vzala oklikou přes Jižní a Severní Ameriku a Jihovýchodní Asii? Těžko říct. Ale dnes odjíždím z Porta sněrem k Santiágu...

2.6.2020 v 18:19 | Karma: 21,86 | Přečteno: 685x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 0. Porto

Po pěti letech plánování a odkládání, protože mi do toho vlezlo něco jiného, se vydávám na Svatojakubskou cestu. Na tom nejhorším dopravním prostředku, jaký jsem si na takovou cestu mohla zvolit - na skládacím kole z Bangkoku.

30.5.2020 v 15:36 | Karma: 22,41 | Přečteno: 1522x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Z Yangonu do Porta

Čeká mě poslední den v Myanmaru a následně přesun s dvěma přestupy zpět do Evropy. Moje cesta kolem světa se pomalu, ale jistě chýlí ke konci...

25.5.2020 v 20:26 | Karma: 18,38 | Přečteno: 394x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Yangon (Myanmar)

Poslední místo, které jsem se rozhodla v Myanmaru navštívit je Rangún. Bývalé hlavní město, ze kterého následně budu pokračovat zpět do Evropy...

15.5.2020 v 20:37 | Karma: 15,04 | Přečteno: 283x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bagan (Myanmar)

Včera večer jsem dojela do jednoho z nejznámějších míst Myanmaru - do Baganu, kde se chystám navštívit Buddhistické chrámy, kterých je tu několik tisíc.

14.5.2020 v 19:45 | Karma: 14,13 | Přečteno: 251x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Z Mandalay do Baganu (Myanmar)

Nacházím se v Myanmarském městě Mandalay, kde jsem se z důvodu nemoci zasekla o den víc, než jsem měla v plánu a čeká mě přejezd k tisíci chrámům v Baganu.

12.5.2020 v 19:51 | Karma: 13,78 | Přečteno: 274x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Tam na cestě k Mandalay (Myanmar)

Z Niaungshwe se potřebuji dostat zpět do Kalawu a z něj do města Manadalay, kde chci primárně navštívit most U-Bein - nejdelší teakový most světa.

5.5.2020 v 19:34 | Karma: 15,22 | Přečteno: 317x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 3. (Myanmar)

Třetí a poslední den výletu k jezeru Inle. Čeká nás půl dne chůze, jízda po jezeře a návštěva několika místních tradičních dílen.

23.4.2020 v 14:11 | Karma: 14,15 | Přečteno: 234x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 2. (Myanmar)

Náš pochod k jezeru Inle pokračuje. Včerejších 30 km mi přišlo jako příjemná procházka, ani mě ráno moc nebolí nohy, ale to, co nás čeká dnes, bude výzva.

20.4.2020 v 17:51 | Karma: 14,86 | Přečteno: 233x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle (Myanmar)

Včera jsem dojela do malého městečka Kalaw v horách Shanského státu, kam většina turistů jezdí právě proto, aby se odsud vydala na dvou, nebo třídenní pěší výlet k jezeru Inle. Mě čeká jeho třídenní varianta...

18.4.2020 v 12:36 | Karma: 17,14 | Přečteno: 327x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 5.

I když většina dnešního dne nebyla na kole, ale v pohodlném VIP autobusu směrem do hor v Shanském státu. Mířím do městečka Kalaw, ze kterého vede třídenní trek směrek k jezeru Inle.

16.4.2020 v 15:22 | Karma: 14,96 | Přečteno: 244x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 4.

Včera jsem dojela do Mawlamyine a dnes se chystám vydat na téměř celodenní projížďku tímto moc pěkným městem, než se vydám na další cesty na sever Barmy.

8.4.2020 v 21:34 | Karma: 14,35 | Přečteno: 313x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 3.

Čeká mě cesta z Hpa An do Mawlamyine. Část cesty už mám projetou na motorce, zbytek je velká neznámá.

21.1.2020 v 14:00 | Karma: 20,16 | Přečteno: 521x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma: 19,56 | Přečteno: 442x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma: 19,84 | Přečteno: 565x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1083x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...