Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

dan1

I takoví jsou pacienti

Jsem zdravotník a pracuji v tomto oboru mnoho let a práce mně baví, přestože bojujeme s mnoha nástrahami, tak pacienti jsou jen ta menší část problémů. Mnohem víc nás trápí stále narůstající a nekončící množství byrokracie, obstrukcí a dalších komplikací, které neslouží ani ke zkvalitnění úrovně zdravotní péče, ani ke zlepšení kvality postkytované péče z pohledu pacienta - klienta (tak se pacientovi má říkat - dle nové ODS Hegerovské koncepce), a nakonec ani z pohledu ošetřujícího personálu. Dnes se úroveň poskytované péče nehodnotí podle toho, co zdravotník udělá, ale podle toho, jestli je to správně a řádně popsáno, podepsáno a orazítkováno. Dnes není důležité, zda zdravotník péči poskytnul dle prání pacienta-klienta, mnohem důležitější je, zda předtím pacient podepsal horu papírů, kde souhlasí s tím, že s ním zdravotník něco provádí. Celý systém zdravotnictví se vlastně nějakou nesmyslnou přesmyčkou změnil místo péče o zdraví pacienta - klienta, v právnickou džungli!!!!!

+1/0
5.4.2012 0:46

Zvejklarka

Re: I takoví jsou pacienti

Pacienti jsou různí, někdo má strach, někdo ne, někdo krvácí a je jasné, že mu skutečně něco je, někdo má jen bolesti, které těžko přenese na někoho jiného.

Uznávám, že ta byrokracie je příšerná, obejít se nedá. Popsal jste to naprosto přesně. Nicméně ten pacient by se ani za tou horou papírů neměl ztrácet, a i když se systém snaží ze všech pacientů udělat stejné případy, narvat je do tabulek a formulářů, tak by se neměl ztrácet ten individuální přístup.

0/0
5.4.2012 11:27

Sidonie_11

Opět paráda :)

Docela mě na začátku dostala ta doktorova věta: „To je v pořádku, jsem tu do tří.“ ;-D

A strach z operace, byť artroskopie, sdílím s Vámi - taky jsem měla jít (asi 3 roky zpátky), ale nejdřív kvůli nachlazení a pak kvůli odchodu mého ortopeda do Německa byla odložena tak nějak na neurčito. ;-D (Zápěstí ale sviňa bolí pořád, ale na RTG ani na ultrazvuku není vidět nic, takže doktor, ke kterému jsem s tím přešla, to prostě neřeší a já si připadám taky jako simulant... :-/)

0/0
4.4.2012 22:55

Zvejklarka

Re: Opět paráda :)

Tak teď když už to mám za sebou, tak taky můžu říct, že to nebylo nijak hrozný a hlavně, že už po dvou dnech mam pocit, že to vážně pomohlo. Ale strach je potvora a ten má každý, pochybuju, že by se našel někdo, komu by řekli, že půjde na operaci a on s úsměvem řekl: "Tak jo." :)

0/0
4.4.2012 23:09

Alisch12

Budoucí zdravotník?

Teda jestli slečna má být budoucí zdravotník, tak potěš koště. Její sice niterné výlevy jsou mnohem horší, než doktorovo zírání do monitoru.

A že je náročná na informace? Jestli se diví tolika věcem z nemocničního prostředí, tak informace asi dost selektuje.

PS: Teorie a praxe se většinou liší. Na to mi autorka jistě odpoví, že to ví. V tom případě nechápu, čemu se tak divila.

0/0
4.4.2012 22:49

Zvejklarka

Re: Budoucí zdravotník?

Myslím, že člověk může být budoucí zdravotník a přesto nebýt zrovna nadšený, když se něco stane jemu, zvlášť, když je u toho reálné riziko, že kvůli tomu nedodělá školu ve druhém semestru.

A je trochu rozdíl, co se učíme ve škole, což po jednom semestru skutečně není kompletní přehled o tom, co člověka čeká při jakém výkonu, tak mi přijde celkem logické se zeptat (o to spíš, že mě zajímají i věci, které se jednou budu učit ve škole) a stejně tak logické mi přijde, že když s někým mluvím, tak se dívá na mě a ne na počítač, obzvlášť v případě, že sděluje ne uplně příjemné informace. Jak by bylo Vám, na mém místě, kdybyste po třech týdnech byl/a nevyspal/á, neustále Vás něco bolelo, nevěděl/a jste proč a měla strach, co to může být?

A to, že se teorie a praxe liší, jsem tušila, ale nečekala jsem, ža až tak moc.

0/0
4.4.2012 23:03

Alisch12

Re: Budoucí zdravotník?

Tak pokud je to jen jeden semestr, tak se omlouvám. To toho člověk opravdu ještě moc neví. To, že doktoři čučí do monitoru opravdu není parádní, ale na druhou stranu tě vyšetřil správně a nechoval se arogantně. Ordinace, kde se za den objeví několik desítek lidí ne vždy dodržují takové ty nuance v rámci přepracování. Zrovna nekoukání na pacienta beru jako jeden z nejmenších prohřešků. Navíc jsi mu mohla říct, ať mluví na tebe, ne na počítač. Třeba jen potřeboval ten fakt připomenout.

Tři týdny bych to nikdy nenechala bez diagnostiky. I když nemocnice taky v roli pacienta nemám ráda, tak dlouhé čekání na zázrak je hazard. Neříkám, že má jít člověk s každou pitominou. Ale tři týdny bez spánku napovídají, že to rozhodně není "nic".

Jinak jsem taky byla v nemocnici s podstatně závažnější věcí a asi to beru trochu klidněji. Hlavní je se při otázkách ptát a nenechat se odbýt.

0/0
5.4.2012 9:06

Zvejklarka

Re: Budoucí zdravotník?

V pořádku. Netvrdím, že mě nevyšetřili správně, to bych si nikdy nedovolila, jen se snažím poukázat na to, že ta komunikace není ideální. A "výmluvy" na přepracování, desítky pacientů, pořád něco, člověk nevydrží být na každýho milý, dívat se na něj. Já to beru, na druhou stranu už jsem si dva roky v pracovním procesu užila, byly dny, kdy mě seřvalo deset lidí za něco jen proto, že jsem byla zrovna po ruce a stejně jsem se na ně musela usmívat, všecko jim odkývat a na dalšího být ještě milejší, protože jinak bych měla velký problém. A to jsem jednala s lidmi zdravými, kteří si myslim, že překnousnou mnohem víc, než někdo, kdo má zdravotní problém.

0/0
5.4.2012 11:20

Zvejklarka

Re: Budoucí zdravotník?

Tři týdny bez diagnostiky to nebylo, to bych asi umřela. Ty tři týdny už jsem obíhala doktory, měla ortézu, berle a na ten zázrak čekala spolu s nimi.

A v nemocnici jsem jako pacient byla (co si pamatuju) poprvé, tekže se mnou ten strach dost zamával. Navíc i v tom ohledu, že pro mě by zničený koleno znamenalo absolutní konec školy i spousty vedlejších činností, což člověku na psychický pohodě zrovna nepřidá. A je jasné, že každý to prožívá jinak a proto by tam měl být nějaký individuální přístup, když to někdo bere v pohodě, tak mu stačí dát papír s informacemi, když se někdo klepe jak ratlík, tak by bylo fajn, ho trochu uklidnit, i když chápu, že za těch pár minut navíc, se někde venku vzteká další pacient, co tam tak trvá.

0/0
5.4.2012 11:24

Petrbike

????????????

příběh by byl akceptovatelný, kdyby ho psala dvanáctiletá holka. Ale pokud je ti víc než 15 let, ukazuje to spíš na to, že nejsi schopna samostatného života. Přiblbě pubertální komenty vlastní neschopnosti...

0/0
4.4.2012 22:08

Zvejklarka

Re: ????????????

No už asi tak pět let docela dokazuju, že samoztatnýho života schopná jsem a to jak v ČR, tak třeba i v Iránu. A že je to přiblble pubertální? A proč ne, když na to mam zrovna náladu? :)

+2/0
4.4.2012 22:41

Sidonie_11

Re: ????????????

Berete to moc vážně. ;-)

0/0
4.4.2012 22:56

pepeska

Re: ????????????

ja teda nevim,ale prijde mi,ze autorka pise vtipne a libi se mi to.a nejak mi unika,jak jste z clanku usoudil,ze neni schopna samostatneho zivota?Jen vtipne popisuje patalie spojene s urazem.

+1/0
5.4.2012 18:08

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS

Najdete na iDNES.cz